Smrť na Níle

Death on the Nile měla vždycky v sobě kousek čehosi luxusního, fantastického, úžasného. V češtině jsme dokonce na překlad původního románu z roku 1937 čekali až do roku 1985, ale už předtím látku proslavila adaptace s Ustinovem. Později tu byl seriál se Suchetem. A letos si můžeme odškrtnout vynikající novou verzi s Branaghem, na kterou se čekalo celou pandemii. Pro lepší zážitek bylo samozřejmě ideální připomenout si novou Murder on the Orient Express (2017). Kéž by vzniklo ještě několik takto báječných celovečeráků, protože Branaghův vztah ke světu Agathy Christie je nejen chytrý, ale i uctivý a zároveň odvážný. Nabízí eye candy záběry celé té plavby po Nilu, režijní práci s velmi zajímavými herci, vedle sošné Gal Gadot je tu klasicky dokonalá Annette Bening, dvojice Jennifer Saunders a Dawn French... Třešničkou na dortu byla stylová projekce v Boutique Cinema Přítomnost. (13.02.2022)

Autori redefinovali postavy literárnej predlohy do takej miery, že som sa v nich čiastočne strácal, no s ubúdajúcimi minútami mi to už začalo byť jedno, pretože mi film začal pripadať nezaujímavý en bloc. Namiesto ostrého afrického svetla sa scény utápajú v "umelohmotnom", digitálne vygenerovanom olejovom (pseudo)svetle ("nekonečný" východ či západ slnka) či dokonca v tmavých a ešte tmavších interiéroch. Ak šlo o noirový zámer, treba povedať, že možno nejaká Agathina detektívka pochmúrny vizuál znesie, určite však nie Smrť na Níle. Takže grand faux pas. V dialógoch cítiť pokus priblížiť sa psychologicky ťaživému  bergmanovskému štýlu, čo je Agathinmu písaniu cudzie. Možno je to zámer, ale ja ho vyhodnocujem negatívne. Okrem toho v medzivojnovom období zďaleka nevládla vo vysokých kruhoch taká kozmopolitná rasová tolerancia, sem-tam sa po Níle v kajute 1. triedy previezol nanajvýš nejaký ten (maha)radža. Hudba nie je adekvátna dobe, takto sa začalo hrať a spievať až v 40. či dokonca 50. rokoch. No a kostymér, maskér a make-up artist zjavne mali pauzu – to, ako herci vyzerajú, pripomína všeličo len nie rok 1937 a nedokážem si predstaviť, kto mohol čosi také požadovať a prečo. V záujme modernizácie? Dobre, ale jedine vtedy, ak remake má dostatok iných kvalít na to, aby mohol bojovať s dokonalým originálom z roku 1978. Výsledok je tristný ako Škót nosiaci nohavice namiesto sukne. Zlatý John Guillermin! (17.05.2022)

„JSEM HERCULE POIROT! MNĚ NEMUSÍTE NIC ŘÍKAT! MÁM BYSTRÉ OČI. A MOZEK. TEN SI VŠAK O VÁS NEMYSLÍ NIC PĚKNÉHO...“   Mě by zajímalo, komu jsou tyhle Poirotovky určený… Řekl bych, že mně. Nikdy jsem je nečetl a ten (prej skvělej) seriál s Davidem Suchetem nesleduju. Takže vlastně mi z toho vychází…. že jako „nefanda“, bych mohl bejt třeba příjemně překvapenej. Fajn filmařina, Gal Gadot si jako Královnu Nilu taky dovedu představit… ale kurva ne! Nechává mě to ledově klidným…     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1937 napsala Agatha Christie, neznám. 2.) Pro lásku bych zemřel.   ///  Thx za titule „Petra Procházková“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (15.04.2022)

Spoilery! Znovu jsem doplatil na svoji prudkou genialitu a zkazil si filmový zážitek. Své detektivní schopnosti jsem posunul na zcela novou úroveň, když jsem po úvodních tancích poznal vrahy, oběť i motiv. Tvůrci nám totiž od samého počátku zcela nepochopitelně podsouvají jednu indícii za druhou. A když je po úvodní černo bílé sekvenci zřejmé, že je motivem vraždy láska, dosadit si zbytek je velmi snadné. Knižní předlohu jsem nečetl, ale mám velmi vážné pochybnosti. Nějak se mi nechce věřit, že v roce 1937, kdy byl svět ještě relativně normální, sněla Agatha Christie o rasově,  barevně, genderově a orientačně vyváženém světě. Lesby, vyvážený poměr negrů a hlavně fakt, že by slavný Hercule Poirot - muž vybraného vkusu, dostal chuť na černou feministickou mužatku - to se mi prostě nějak nechce věřit.  Děj má však příjemné tempo a je plný cool zvratů. Takže jsem si nenechal zkazit zážitek zcela. Potěší i příjemná sestava herců, kde nechybí prudce mrdatelná Gal Gadot, kanibal Armie Hammer, či Emma Mackey, která ukázala, že když nehraje otravnou píču ve sračkách pro náctileté, tak umí být velmi dobrou herečkou. [75 %] (02.04.2022)

Přiznám se, že "Smrt na Nilu" jsem narozdíl od "Deseti malých černoušků" (nejlepší kniha tohoto typu ever) nebo "Vraždy v Orient Expresu" nečetla a dokonce jsem ani neviděla žádné filmové zpracování. A o to extrémněji mě se*e, že jsem přišla na to kdo i proč dávno předtím, než mi to oknírkovaný Belgičan prozradil. Bylo to zkrátka do očí bijící. Nevím, jestli za to může (chvílemi opravdu tragické) hraní nebo jsem měla prostě "kliku", ale po všech stránkách průměrný zážitek z filmu to rozhodně nezlepšilo. Asi si pustím verzi ze 70. let, abych zjistila, zda bych tápala víc... P.S.: Překlad je občas hodně volný, ale tak nějak dobře volný. (10.02.2022)