Hra na vraždu

Such a shit without Suchet.. Připadal jsem si, jako bych sledoval mordy v Midsomeru (což už je sama o sobě zátěž srovnatelná se španělskou inkvizicí) a bylo přitom na mě položené osmdesáti kilové sofa. Někde u půlky si pak na něj necitlivě přisedly Benno Berghammer, státní návladní McCabe i jeho věrný pes Max - všichni po vydatném obědě. Nevěřím, že detektivky Agathy Christie mají primární účel unudit čtenáře (diváka) k smrti.. (05.08.2013)

Ustinovův Hercule Poirot s Ariadnou Oliverovou jsou dobrá dvojka. Televizní pojetí je sice slabší, ale jistou dynamiku to má. Vše, co natočili s Ustinovem pak zopakoval Suchet, takže si divák může vybrat, ale alespoň díky této éře se stal Agathin belgičan skutečně nepostradatelným. Vzpomeňme, jak těžce se propracovával do povědomí filmařů prvních čtyřicet let. (17.02.2017)

Ďalšia veľmi priemerná detektívna oddychovka v podaní Ustinova, ktorá sa nejako výrazne nelíši od tých predošlých televíznych. O tých kinových nemôže byť ani reči, tie sú podstatne kvalitnejšie. Tu je v podstate základný príbeh vyrozprávaný takým "must be" spôsobom, že síce viete, o čo tam ide, aj vás to trochu zaujíma, ale emócia prakticky žiadna. 50 % (23.09.2019)

Agathu Christie a její detektivní příběhy mám ráda v jakékoli podobě - kromě této. Na začátku musím zmínit, že Petera Ustinova jsem jako Poirota nikdy nemusela. A zasazení děje do tehdy současných 80. let snímku zrovna nepřidalo. Ústřední trojice detektivů - Poirot, Hastings, Oliverová - vypadá mezi těmi všemi mladými a "moderrně" oháklými lidmi jako parta karikatur. Madame Oliverová je uječená hysterka, kapitán Hastings vypadá s prominutím jako přihřátý trouba a nad obtloustlým a nemotorným Poirotem jsem se taky dost navztekala. Proti samotnému příběhu nic nemám, jeho lacině vypadající televizní pojetí a degradace hlavních postav z něj však činí jen průměrnou záležitost. (22.02.2009)

Jestli mám někdy ambivalentní pocity, tak tady. Miluji Sucheta, ale stejně tak mám moc rád Poirota Petra Ustinova, jakkoli fyzickým typem mu neodpovídá. Vražda na Nilu a Smrt pod sluncem, ta zejména, jsou pro mne jedny z nejlepších adaptací Agathy Christie, i těmi rozbalovanými konci jsou velmi stylové (i když britskou atmosféru zdokonalila a vybrousila Suchetovská produkce). Bohužel u několika Ustinovových Poirotů zvítězil americký produkční styl a je to cítit. Hnusný slizký macarát Hastings (Lachtane, klaním se za jeho vynikající charakteristiku) je na blití, chová se jako debil, vypadá jako debil (Suchetovský Hasting je důstojně natvrdlý, to je velký rozdíl) tomu všemu dává korunu. Škoda. (26.07.2014)