Nič nebude ako predtým

Život jako prostřená tabule, na níž skleničky nebudou nikdy stát přesně v jedné lajně. Ale můžeme se o to aspoň pokoušet – navzdory prostředí, do něhož jsme se narodili, a osobnostní výbavě, která nám byla dána. Budeme si vůči Povídkám varnsdorfským držet stejný odstup, jaký si držíme od Nerudových Povídek malostranských? (04.04.2018)

"Co když půjdete jinam, co když půjdete do Prahy? Vy pořád žijete v tom výběžku, tady jim to můžete klidně házet přes stůl... Telata!", volá se svou typickou laskavostí na studentky střední odborné školy jejich učitelka. Vandsdorf. Město skoro na konci světa a čtyři studenti různých oborů. Nic jako dřív nás provádí krátkou, ale důležitou částí jejich života a starostmi, které jim toto životní období v tomto prostředí přináší. Snad i proto je nejčastější reakcí diváků v prvních minutách pobavení, chvílemi přerůstající až ve výsměch. Tyto reakce však velmi brzy opadají, při bližším kontaktu si jednotlivé postavy získávají obdiv a respekt. Přestože se jejich odpovědnost vůči každodenním školním povinnostem rovná téměř nule, s životními výzvami se dovedou poprat mnohem sebejistěji, silněji a samozřejměji než mnozí jejich velkoměšští vrstevníci z generace mileniálů. S obrovským respektem sleduji také dospělé, kteří se v jejich životě vyskytují - jejich učitele a vychovatele, kteří se dovedou skvěle vžít do situace svých studentů a nebýt pro ně pouze nechápajícími pedagogy, kteří se tváří, že škola je vše. Své studenty chápou stejně, jako je chápou Kokeš s Tasovskou, kterým se tak podařilo přinést nejen spoustu důležitých otázek, ale také autentickou a přitom velmi nadějnou zprávu z končin jednoho z českých výběžků. (03.07.2018)

Uf... Jsem na vážkách, jestli se přiklonit k jasným pozitivům (střih na úrovni jednotlivých scén, zvuk, silné, lidské momenty) a stejně jasným negativům (střih na úrovni celkové struktury filmu, ne úplně jasná pointa a motivace, proč vlastně hrdiny sledovat). Pokud film selhává, tak v důsledku svých velkých ambicí a rozmachu, z nějž ve výsledku probleskují fragmenty potenciálu stejně jako neproměněné šance. Vidět jakoukoliv jednu scénu je skvělý zážitek, při kroku dozadu a pohledu na celek ale zní jakási kakofonie a šum. 70 %, 3 a 1/2 hvězdy. Film jsem viděl dvakrát a napodruhé, když jsem věděl, co mi nedá, jsem víc ocenil to, co v něm je. (09.12.2017)

Přiznávám, že na dokumenty dost seru a je to chyba, ale od tý doby co se na scéně objevil vychcánek Vít Klusák nedokážu rozlišit co je skutečně přirozené a co nahrané a i tady jsem to měl v hlavě, ale nechci z Lukáše a Klárky dělat stejný podvodníky s realitou jakým je Klusák, tak budu věřit, že vše je přirozené. Nic jak dřív na mně působí velmi depresivně , velmi, protože ukazují prázdnotu a nulové vyhlídky mladé generace a není to dobrý. Ty tři příběhy i lidi, kteří v nich vystupují mají společnýho jménovatele mládí a zpíčenou budoucnost. Jasně můžeme teens vyčítat to či ono jak se zachovali, ale jsou to přece jen teens na hraně s dospělostí, kdo z nás v tu dobu věděl o životě víc ? Spíš zamrzí, že výuka zahradnictví se na škole skládá z hrabání listí za školníka (jak trefně poznamenal ten kluk) nebo vyměřování skleniček a přeměřování vzdálenosti příboru na hotelovce, to určitě v těch mladejch lidech "probudí zápal" pro obor. A to radši úplně pomíjím sociální situaci hlavních hrdinů z tý by se jeden posral a argument, místo školy jdu pracovat abych kurva měl alespon kde bydlet, prostě chápu i když by se měl samozřejmě vzdělávat. Nic Lukáši s Klárkou, pokud to nebylo zase všechno jen nahraný (tzv. Klusákovina) tak palec nahoru, výpovědní hodnotu to má a emotivní přesah rovněž. (25.03.2018)

Dokument festivalu Jeden svět o studentech učebních oborů v pohraničním městečku Varnsdorf. Jednou jsem tam byl na skvělé diskotéce. Způsob zdejší zábavy vystihují dívčí výroky „Jsem úplně na šrot“ či „Zase přišel zfetovanej“. Je zde směs bezstarostnosti a bezvýchodnosti. Až se mi zdálo, že se aktéři před kamerou zálibně předvádí Kdy se jim dostane zase pozornosti? Jsou zde milostné intimity, hádky a mejdany. Dozvěděl jsem se, že dnes platí „dnes je image všechno, image prostě musíš mít jako herci a zpěváci“. Dokument má sestupnou křivku. Nejsilnější se mi zdála první kapitola. Protagonistům viditelně chybí vzor, cíl, usilovnost a hlavně zodpovědnost. (13.04.2020)