Zkáza Dejvického divadla

Sympatická hra s divákem, která v každém díle přinese řadu vtipných situací a fórků. Dada styl, který se v 90. letech očekával především od divadla Sklep a který v následujících dvou dekádách Sklepáci dovedli až do suterénu a zkompromitovali ho. Dejvický tým je nesrovnatelně profesionálnější, má větší sebereflexi a tvůrčí potenciál. Tenhle styl se mi líbí a kdyby se Dejvičtí nevyvarovali slabších momentů ve scénáři, bylo by to pět hvězdiček jako vyšitých. Ale i takhle Zkáza Dejvického divadla vyčnívá v české produkci jak maják nad oceánem. Celkový dojem: 85 %. (02.04.2019)

Humor, který mám rád. 1) Znám divadlo s velmi příjemnými herci. Správně, je to divadlo Dejvické._____ 2) Sebeshazovačný ironický až sarkastický pohled na svět mi sedne. V nabízeném lehce dadaistickém kabátku je mi pak kromobyčejně milý._____ 3) Jsou zde všichni: 44letý přitažlivý Jaroslav Plesl, 54letá herecká hvězda Ivan Trojan, 45letá Simona Babčáková (k sežrání svoje), 40letý sexy Václav Neužil ml., 68letá duše souboru Miroslav Krobot, 42letá Lenka Krobotová (umí být báječně protivná), 38letá skvělá Martha Issová, 46letý muž mnoha talentů Hynek Čermák, 48letá Klára Melíšková (od Dabing Street ji miluji), abych jmenoval ty, které více znám a mám k nim vytvořený divácký vztah._____ 4) Neměl bych zapomenout ani na 43letého scenáristu Ondřeje Hübla._____ 5) Výstižný koment: JitkaCardova***, Sarcastic*****. Z odpadových a jednohvězdičkových komentářů je mi smutno. (08.05.2019)

,,Tam je třeba scéna, kdy se jedna maskérka vyspí s Charlie Sheenem a bojí se, že má AIDS a že ho zatáhla do divadla. A teď tam Myšička dělá graf a dává dohromady, kdo všechno ze souboru s kým spal a kdo AIDS má. No a zjistí, že to maj všichni!" vyprávěl mi kamarád při obědě a já se bavil jako blázen. Řekl jsem si, že se na Zkázu musím podívat, protože tyhle mystifikační hrátky - ještě navíc z prostředí divadla, v němž se sám pohybuji - mám velmi rád. Díl AIDS jsem si pustil... A překvapivě jsem se nebavil ani zdaleka tak dobře, jako když mi ho kamarád vyprávěl. A příliš jsem se nebavil ani u dílu prvního, třetího, čtvrtého... Seriál je totiž natočený tak nějak zvláštně. Jako kdyby vám někdo říkal skvělý vtip, ale byl špatný vypravěč. Takže i když pochopíte, co je pointou vtipu, spíš si představujete, jak skvělý by mohl být, kdyby vám ho říkal někdo vtipnější. "Přijde chlap k doktorovi a povidá..." se nedá adekvátně nahradit záběrem na pána, co vejde do ordinace. A podobné je to tady - když si člověk třeba představí, že pověstný Duch Dejvického divadla je vlastně smradlavý syreček, co si Ivan Trojan zapomněl několik let v šatně, je to zábavné. Ale když vidíte záběr na Trojana, jak se usmívá do krabice, v níž se jak z pohádky vrtí a piští hnědé cosi, je to prostě jen.. divné. Obdobně když jistý doktor nabídne zaměstnancům Dejvického jako sponzorský dar kolonoskopii, je to vtipné. Ale skutečně vidět potem oroseného Trojana v andělíčku, jak mu doktor vytahuje hadici ze zadku, vás spíš donutí zavrtat se s vytřeštěnýma očima hlouběji do sedačky. Seriál není vyloženě špatný či nepovedený, jsou tu světlá místa (herci smrtelně vážně hrající Spejbla a Hurvínka či prodávající předražené nádobí seniorům). Pochválit se dá mnoho, především absolutní ochota všech zúčastněných zesměšnit se, nebrat se ani trochu vážně. Je až fascinující, že hercům (vystupují zde pod svými jmény!) nevadilo, že jsou zobrazeni jako závistiví, egoističtí, labilní, záletní, na alkoholu závislí ztroskotanci. Umím si představit, že se třeba takový Václav Neužil se svými hláškami typu "s důchodcema musíš komunikovat jednoduše, jsou to debilové; já s debilama nemám žádný slitování" zprotivil nejednomu staršímu divákovi. Herci z Dejvického si udělali radost a natočili si takový soubor skečů, co je místy příjemně odvážný, místy absurdně vtipný, ale nějak chybí gradace fórů, načasování, pointy... (03.05.2019)

Zřejmě aby vesmír zůstal v rovnováze, nasadila ČT po lidové řachandě z Mostu tuhle mystifikační absurdní suchařinu z Dejvic. Bavila mě hlavně její nevyzpytatelnost a ta očividná chuť, s jakou si všichni (sami sebe) zahráli a s jakou si ze sebe udělali legraci. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak hlavně výkony Ivana Trojana, Martina Myšičky, Jaroslava Plesla a Václava Neužila, kteří v několika dílech parodovali své skvělé herectví prostě tím, že naprosto skvěle zahráli něco naprosto blbého (Ivan Trojan v krvi například). Každý díl byl něčím jiný a každý svým velmi zvláštním způsobem super. (09.04.2019)

Kdysi jsem zkoušel hrát amatérské divadlo, a když na různých přehlídkách seděli v porotách ti vědoucí pánové a dámy, často se souboru ptali, jestli víme, o čem to hrajeme. Obávám se, že Dejvické divadlo si tuto otázku nezodpovědělo. To, že divadlo nedostalo dotaci, nemělo pro děj vlastně žádný význam. Dramatická linka tu neexistovala, a připadalo mi, že se prostě nahodil nápad na díl, a pak si každý improvizoval na dané téma jako v učebně na DAMU, když je učitelem dán úkol. Výsledkem není ani tak seriál, jako spíše intelektuální estráda. Není špatná, ale ucelený děj tady prostě chybí.. (09.04.2019)