Zkáza Dejvického divadla

Sympatická hra s divákem, která v každém díle přinese řadu vtipných situací a fórků. Dada styl, který se v 90. letech očekával především od divadla Sklep a který v následujících dvou dekádách Sklepáci dovedli až do suterénu a zkompromitovali ho. Dejvický tým je nesrovnatelně profesionálnější, má větší sebereflexi a tvůrčí potenciál. Tenhle styl se mi líbí a kdyby se Dejvičtí nevyvarovali slabších momentů ve scénáři, bylo by to pět hvězdiček jako vyšitých. Ale i takhle Zkáza Dejvického divadla vyčnívá v české produkci jak maják nad oceánem. Celkový dojem: 85 %. (02.04.2019)

,,Tam je třeba scéna, kdy se jedna maskérka vyspí s Charlie Sheenem a bojí se, že má AIDS a že ho zatáhla do divadla. A teď tam Myšička dělá graf a dává dohromady, kdo všechno ze souboru s kým spal a kdo AIDS má. No a zjistí, že to maj všichni!" vyprávěl mi kamarád při obědě a já se bavil jako blázen. Řekl jsem si, že se na Zkázu musím podívat, protože tyhle mystifikační hrátky - ještě navíc z prostředí divadla, v němž se sám pohybuji - mám velmi rád. Díl AIDS jsem si pustil... A překvapivě jsem se nebavil ani zdaleka tak dobře, jako když mi ho kamarád vyprávěl. A příliš jsem se nebavil ani u dílu prvního, třetího, čtvrtého... Seriál je totiž natočený tak nějak zvláštně. Jako kdyby vám někdo říkal skvělý vtip, ale byl špatný vypravěč. Takže i když pochopíte, co je pointou vtipu, spíš si představujete, jak skvělý by mohl být, kdyby vám ho říkal někdo vtipnější. "Přijde chlap k doktorovi a povidá..." se nedá adekvátně nahradit záběrem na pána, co vejde do ordinace. A podobné je to tady - když si člověk třeba představí, že pověstný Duch Dejvického divadla je vlastně smradlavý syreček, co si Ivan Trojan zapomněl několik let v šatně, je to zábavné. Ale když vidíte záběr na Trojana, jak se usmívá do krabice, v níž se jak z pohádky vrtí a piští hnědé cosi, je to prostě jen.. divné. Obdobně když jistý doktor nabídne zaměstnancům Dejvického jako sponzorský dar kolonoskopii, je to vtipné. Ale skutečně vidět potem oroseného Trojana v andělíčku, jak mu doktor vytahuje hadici ze zadku, vás spíš donutí zavrtat se s vytřeštěnýma očima hlouběji do sedačky. Seriál není vyloženě špatný či nepovedený, jsou tu světlá místa (herci smrtelně vážně hrající Spejbla a Hurvínka či prodávající předražené nádobí seniorům). Pochválit se dá mnoho, především absolutní ochota všech zúčastněných zesměšnit se, nebrat se ani trochu vážně. Je až fascinující, že hercům (vystupují zde pod svými jmény!) nevadilo, že jsou zobrazeni jako závistiví, egoističtí, labilní, záletní, na alkoholu závislí ztroskotanci. Umím si představit, že se třeba takový Václav Neužil se svými hláškami typu "s důchodcema musíš komunikovat jednoduše, jsou to debilové; já s debilama nemám žádný slitování" zprotivil nejednomu staršímu divákovi. Herci z Dejvického si udělali radost a natočili si takový soubor skečů, co je místy příjemně odvážný, místy absurdně vtipný, ale nějak chybí gradace fórů, načasování, pointy... (03.05.2019)

Po rozjezdu ve slabším 1. díle přišla další neskutečná nálož fantastického humoru a snad ještě lepších hereckých výkonů, pokud se to tedy tak vůbec dá nazvat. Díly AIDS, Vládci loutek a Smrad pak jsou učiněné geniality, a vůbec ne malé, právě naopak, zbytek je pak velmi slušný nadprůměr a pohled na to, jaké praktiky s magiií a šutry se v šatnách praktikují, je zcela k nezaplacení. Všemu a všem samozřejmě vládne Krobot, ale Jarda Plesl jakožto Richard III, to je zážitek, na který se nezapomíná a výkon hodný Českého lva! Ještě lepší než Most. Špička českého humoru. 100%. (15.06.2019)

Stejný problém jako u ultra velebeného Mostu! a většiny dalších seriálů: sestupná kvalita dílů a díl poslední už úplně zabitej. Přitom žeru tyhle krobotoviny a první dva díly jsou geniální. Další aspekt (záměrný?) je postupně znechutit divákům všechny členy divadla, kde zejména již tak otřesné megery Melíšková a Issová kulminují do nestravitelných výšin. Upozadění usurpátorské role režiséra Krobota je též mrzuté. (09.04.2019)

Těšil jsem se na zajímavou meta komedii s pohledem do zákulisí divadelního dění. Dostalo se mi čehosi post-post-post-postmoderního, ironicky však se zápletkami starými jak televize sama. Herecky zvládnuto na jedničku, navíc pro mě spousta známých tváří. V každém díle jsem našel něco zábavného, v drtivé většině se to však týkalo odbočení od hlavní dějové linie a jednalo se spíš o dobarvení charakteru postav. A to bohužel na vyšší hodnocení nestačí. Tak snad nedopadnu jako Dráteník. (09.04.2019)