Sladký ničomník

„Rozhazování končí! Moc utrácíš. Bude se šetřit. Co kupuješ kromě jídla? Chodíš k doktorovi? Veterinář bude levnější.“ Jakožto hudební film funguje Sladký ničema skoro dokonale, chytlavé rytmy mě nenechávaly v klidu a já si užíval téměř každičkou melodii (pravda, musíte mít rádi nejmenovaný hudební styl, abyste tuhle složku plně docenili). Po příběhové stránce už to taková sláva není, děj místy docela dost ztrácí tempo, naštěstí každá historka/momentka z Emmetova života nabízí něco zajímavého a vtipného (měsíc byl super, stejně tak pronásledování milenců a jeho různé verze, i když nejvíc mě stejně bavily „rozhovory“ hlavního hrdiny s Hattie). A vše samozřejmě táhne výborný Sean Penn s tím svým neodolatelně přiblblým úsměvem, jeho přespříliš skromného Emmeta se srdcem na pravém místě si snad nelze neoblíbit. Zvlášť, když udělá osudovou chybu, která z něj konečně udělá lidštější bytost. Škoda toho rozvláčného způsobu vyprávění a z něho vyplývajících nudnějších chvilek, kvůli tomu dávám pouze solidní 4*. „Nemusíme se brát.“ – „Nejde to. Potřebuju volnost. Jsem umělec.“ – „Já myslela, že mě máš rád.“ – „Baví nás to spolu. Vzal jsem tě na skládku střílet potkany.“ – „Střílet potkany mě nebaví!“ – „Vzali jsme si sendviče.“ – „A koukat na vlaky je taky dost divný!“ – „Vždyť to říkám. Každej máme rád něco jinýho.“ (08.08.2015)

Nosí brýle, miluje New York, třicátá léta, jazz a osudy ztroskotanců - tak to sedí! Ocenění : Oscar 1999 - nominace: hlavní herec (S. Penn), vedlejší herečka (S. Morton) Zlaté glóby - nominace: herec v komedii/muzikálu (S. Penn), vedlejší herečka (S. Morton) London Critics Circle Film Awards - vedlejší herečka (S. Morton) .....Scénář : Woody Allen. Kamera : Zhao Fei. Hudba : Dick Hyman. První píseň ve filmu je „When Day is Done" od Django Reihardta. http://www.youtube.com/watch?v=SdJT89yZPvw (22.05.2011)

Woody se vyznává ze své lásky k jazzu, což by bylo fajn, kdyby ovšem pamatoval i na své diváky, kteří se v něm nevyznají tak dobře, jak on sám. Sweet and Lowdown pro mě není zklamání, protože jsem od tohoto filmu nic nečekal, je to jen zkrátka průměrný film o jednom zvláštním týpkovi, který si neváží prakticky ničeho, co má. Plusové body u mě snímek získal za Umu Thurman a Samanthu Morton, která byla opravdu rozkošná. Sean Penn mě nějak nenadchl a samotný Woody taky ne. Zkrátka a dobře, Allen má tuny filmů, ve kterých je mnohem lepší. Ať už před kamerou nebo za ní. 50 % s tím, že někdy v daleké budoucnosti tomuto filmu dám druhou šanci, jestli jsem náhodou něco nepřehlédl (nebo možná jen proto, abych viděl rozkošnou Samanthu? Kdo ví…) (05.01.2013)

Woody chtěl vždycky natočit film o své třetí největší lásce (první je on sám, druhou Soon-Yi), o jazzu. Když k tomu konečně došlo, dal volný průchod zažranosti do tématu a natočil mystifikačně životopisné retro, které si vychutná jenom úzká skupina diváků. Tedy úzká skupina z úzké skupiny Woodyho fanoušků. Emmet Ray, bezpáteřný egoista, jenž objekty svého zájmu před uplatněním metody „Love and Leave Alone“ (obdoba „sveď a smeť“) rád zasvětí do tajů sólové deratizace, je ve své podstatě prosťáček nejprostší, který si odmítá sundat zrcadlovou clonu z očí. Až příliš pozdě začíná vidět okolní svět. Jeho tragikomický potenciál mohl být scénáristicky zužitkován mnohem lépe, herecky stěží. Penn dělá pro zlidštění Emetta maximum a netřeba znát skutečného Djanga Reinhardta, aby vás obsese hlavního hrdiny jakýmsi „cikánem z Francie“ pobavila i rozesmutnila. Stejně netřeba vědět, že za groteskními výrazy sladce křehounké Samanthy Mortonové stojí inspirace Harpem Marxem. Problém nastává s touhou lépe pochopit aranžmá, do něhož jsou hlavní postavy zasazeny. Bez ponětí o americké jazzové scéně 30. let budete asi (stejně jako já) sledovat četná, děj neposunující hudební čísla s chladným odstupem. Postupně jsem se znepokojením zjistil, že na mě ta nadměrná dávka jazzu, v níž můžete rozluštit i poctu Felliniho Silnici, Kmotrovi nebo Bonnie a Clydeovi, působí jako ukolébavka. Uznávám, nejsem vhodným divákem. 65% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Melies, MacGyver (02.06.2009)

Předem musím upozornit, že jazz, a vlastně jakoukoli "černošskou" hudbu, zrovna nemusím. Hlavní postavu hudebníka vůbec neznám, stejně tak ani jeho písničky. Proto jsem k filmu přistupoval dost skepticky. Mé obavy se ale rozplynuly velice záhy, hned po tom, co jsem se o Emmetu Rayovi dozvěděl několik důležitých informací. Posuďte sami: geniální hudebník, kleptoman a sukničkář, jehož největší zálibou je sledování vlaků a střílení potkanů na skládce (ani nemluvě o jeho lásce k alkoholu )film o takovém člověku musí být chtě nechtě zábavný a taky, že je. Skvělý Sean Penn předvádí vynikající představení, při kterém mu sekunduje hlavně neméně famózní Samantha Morton a pěknou roličku si střihla i Uma Thurman. Co dodat, 5* bez dlouhého rozmýšlení. (30.08.2005)