Doktor Živago

Nesporně jeden z nejlepších filmů z občanské války v Rusku, který ukazuje ruskou společnost v dobách revolučních. Není možné zapomenout vše prožité v tomto filmu, hlavně pro ty kdo chtějí znát pravdu o ruském národu v dobách bezpráví a strádání, kterým Rusko prošlo, román od Borise Pasternaka, který byl námětem pro film Doktor Živago, má pravdivý, neidealizovaný obraz sovětské země. Osud hlavního hrdiny Živaga je dramatický, ale malinko to kazí moc uhlazené tváře a dobře vypadající postavy filmu. (15.08.2007)

Kolosálna freska, ktorú keby sme označili slovom NÁDHERNÁ, bolo by to slovo nedostačujúce. Dokonale komponované zábery - skvelá práca s kamerou a svetlom - ohromujúca a prekrásna výprava a kostýmy a pútavý dej, ktorý aj napriek dlhej minutáži nenudí. Herci z môjho pohľadu hrajú trošku striedmo, a niektorý aj prehrávajú - vidno to hlavne na Julie Christie. Suma sumárum - majstrovské dielo svetovej kinematografie. (22.11.2010)

TEN pohled. Omar a jeho oči. Osudová žena. Drtící historie. Hodně zajímavej epicko melancholickej mix. Především mě ale inspiroval k další četbě, protože jestli se potvrdí, že kniha bývá lepší filmu, mám se na co těšit! Ač je totiž stopáž těžkotonážní, přijde mi, že ne všechno je dostatečně osvětleno. Škoda, že jsem to neviděl v kině, jistě by dojem ještě zesílil... (04.06.2012)

Davidu Leanovi se podařil mistrovský kousek. V Doktoru Živágovi se spíš soustředí na osudy hlavních postav, než na politické události. Ty jsou samozřejmě velice důležité a děj zásadně ovlivňují, ale člověk nemá pocit, že mu režisér podsouvá nějaký politický názor. Celý film je tedy sice dlouze, ale dokonale odvyprávěn z pozice neutrálního pozorovatele. Výkony Omara Sharifa a Julie Christie jsou naprůměrné, ale Rod Steiger v roli Komarovského mě nadchl. Komarovského chladná vypočítavost a racionalita, s kterou přežívá v době politických změn a vstupuje do života hlavních hrdinů jsou scénáristou mistrně vystihnuty a Steigerem skvěle zahrány. (20.03.2005)

Když ještě WETA nevyvinula MASSIVE a počítače nezvládaly vygenerovat ani pár moskevských panoramat, stavěly se poctivé konstrukce, šily tuny kostýmů a studiovou halou proudily stovky komparzistů. Vše jako kulisa pro hollywoodské melodrama, ani ne tolik antických rozměrů, jako spíš těch osobních a dost tuctového vyznění. V čele Živago, ceněn jako svobodomyslný básník a zručný doktor, zároveň podvádějící svou ženu, rodinu a šidící armádu o své kvality dezercí. Za zásadní omyl považuji šlechtění a vyzdvihování těchto individualistických hodnot nad těmi klasickými, přestože básně nezaslechneme a operace nevidíme. Doktor Živago je hlavně na emoční struny brnkající západní zbraň, vhodně zmedializovaná po autorově smrti a o ruských poměrech toho neřekne o moc víc, než sovětské propagandistické filmy. ___ Taktéž mě překvapilo, že i přes dramatické období, v kterém se Živago odehrává, je všechno líčeno absolutně mdle, nevzrušivě, resp. bez nahuštění silnějších stimulů, na které si diváci v 60. letech snadno přivykli (Hitchcock, bondovky atd.). Obrovský finanční úspěch nechápu. I o 26 let starší Jih proti Severu je akčnější a senzacechtivější. (24.06.2012)