John Wick 3

„Nejdeme tam jako za starých časů. Chci si jen promluvit.“ - „S tebou není nic jen o mluvení, Johne.“ Naštěstí, protože poslouchat Reevese s vážným obličejem mluvit rusky…Třetí díl měl potenciál. Všichni proti jednomu, hledajícímu pomoc…jenže je až úsměvné, že Johnovi někdo pomůže, když dobře ví, jak skončí, asi ta čest či co. Těch nezáměrně vtipných věcí tu ostatně bylo víc. Ale spíš mě překvapilo, že vedlejší postavy byly zajímavější než Wick (Keanu v obleku sice pořád vypadá „cool“, ale jako by ztratil osobnost a nadhled). Fishburne, Berry, Huston, McShane…všichni výraznější. A to i dvojka Rahman-Ruhian, kteří si ovšem své top souboje odkroutili už v Zátazích (ty navíc strčí všechny 3 Wicky do kapsy). Ale abych jen nehaněl, akce, bitky a jejich choreografie pořád nabízí vysoký standard. A třeba při scénách s koníky a psy se museli kaskadéři pořádně zapotit. Závěrečné „hopsnutí“ bylo sice debilní, ale půda pro odplatu je připravená. Jen nevím, jestli budu u toho, protože se s hodnocením vracím k průměru z jedničky. (06.10.2019)

Po sračkovitě monotónní jedničce a vynikající pestré dvojce Jonatán Tampón satanžel znovu zbytněl v neinventivní díře a vrací se zpět ke kořenům. Kínovi tentokrát ani nesežrali psa, ani nevypálili Tugenhát, on jen šlápl na kuří hotel mezinárodní odborové organizaci nájemných vrahů, a tak si užívá intenzivní honění, při kterém se zase jen tupě dvě hodiny chová jako nesvéprávný pičus, unyle válí sudy a nezáživně střílí do hlav. Natočeno je to sice opravdu fantasticky, s baletní choreografií si fuckt vyhráli, aby to vypadalo jako úpa reálné kočkování v Mumulendu, ovšem už tak po hodině to furtdokolové, nachlup stejné scifi-džitsu ad absurdum bez výraznějšího děje jednoho dost otráví. Oproti druhému dílu i kulisy stojí za vyližscénografa, a kromě tří vskutku vypečených momentů – kulohryzní pejsci, koňské kungfení a zabijácký tandem indonezských chcípáků – se není moc čím kochat a je to téměř stejně nevýrazná kolovrátková pruda jako jednička, byť skvěle nasnímána. (20.05.2019)

Trojka má ukrutný nástup. Podobně jako dvojka chrlí své absolutní top momenty v prvních minutách filmu a vytváří tak omamný zážitek pro fandy akčních hitovek. Bitka s obrem v knihovně, potažmo vrcholná sekvence s noži je absolutní top highlight a ultimátní reference žánru pro Hollywood. Jediné co se Vickovi vyrovná je v ženské kategorii Charlize Theron na schodech v Atomic Blonde a potažmo kluci z východu (The Raid), jenž ostatně režíruje podobně nadšený akční fanboy. Bohužel po Casablance se film překlápí do jakéhosi arkádového pojetí a stupňujících se bitek, které jsou sice výtvarně nápadité a poctivně odvedené, ale zároveň to trochu ztrácí tempo a nabývá na monotónnosti. Potěší camea pro milovníky akce dobře známá a samozřejmě užasná práce kaskadérského ansámblu, avšak víc by to fungovalo jako sestříh jednotlivých scén, než film jako celek. Pro nefandy určitě utrpení, protože když divák na 5 minut zavře oči, vlastně o vůbec nic nepřijde. Dvojka byla méně okázalá, ale konzistentnější s pěvnějším rámováním příběhu a zdravě chycenými otěžemi. John Wick 3 je na druhou stranu technicky a koncepcí akce jednoznačně nejdál, ale zároveň nejvíc utržený ze řetězu. Možná chtěl být jako The Raid 2, ale zapomněl na příběh. (21.05.2019)

Abych udělal veliký dojem na ploutvonožce, co čtou mé komentáře a ctili mě jako svého osobního Boha, tak neuvěříte, ale viděl jsem v kině. Zaplatil jsem si letenku do Londýna, zašel jsem s kámošem do kina u Wembley (zmiňuji to, abyste mi věřili a záviděli) a po kině letěl zpátky. Bravurně bez titulků zvládnuto, protože příběh by pochopilo i šestileté dítě a tudíž není potřeba v konverzačních scénách dávat pozor. Mezitím jsem sledoval imigrantskou skupinu, která po deseti minutách opustila sál a zanechala po sobě několik balíků Nachos (povím vám, nic zábavného). Tímto komentářem bych chtěl pozdravit i následnou rodinu, která s dětmi přišla do sálu zrovna ve chvíli, kdy probíhaly nejbrutálnější scény filmu. Snad si to přečtete. Takže, co bych povídal. Jednoduchá, přímočará, ale silně efektní akce, kvůli které jsem ihned po kině zmlátil partu snědých uprchlíků ve stylu kravata, nůž a osmnáct salt. Vyvolený Neo, Morpheus schovaný v kanále a už mi chybí jen romantická Trinity, abychom dostali Matrix nové generace. Závěrečný cliffhanger je jasný, okatý a už by mohli s tím tempem zpomalit než nám v dalším díle Nea zabijí. (10.06.2019)

Vybroušený diamant. Jasně, je to filmařská exhibice fanoušků žánru, ale v třetím dějství došla svého vrcholu. V těch esteticky vymazlených kulisách (neony s deštěm fungují vždycky) se odehrává festival tvůrčí fantazie, která odmítá polevit a sype z rukávu jeden highlight za druhým. Ty nekompromisně dlouhé, přehledné a bezezbytku fyzické akční scény jsou v mnoha ohledech až na hraně transu, a je úplně jedno, jestli se zrovna střílí, listuje knihou, nebo rozkazuje psům. Příběh je fantasmagorie, každá druhá replika je deklamací, ale pramení z toho nemálo ironických dialogů a komediálních výstupů. Dál už to hnát nejde. A pokud jo, tak ve čtyřce souboj Reeves vs. Iko Uwais, prosím pěkně. (01.09.2019)