Tajemství za dveřmi

Joan Bennettová je velkým plusem tohoto snímku, její monology jsou skvěle napsané i zahrané a vůbec sledovat její postavu bylo zajímavé.. Příběh zamilovaných novomanželů ve velkém domě, kde se některé pokoje zamykají a nikdo tam nesmí, je moc hezky natočený a pro mě byl poutavý.. Hodnotím shovívavě, dobře jsem se bavila, ten úplný závěr byl úsměvný a malinko naivní.. (11.05.2023)

Srovnání s Mrtvou a živou a Rozdvojenou duší sedí (osobně bych přiřadil ještě Plynové lampy). O něco slabší než prvně jmenovaný film, ale troufám si říci, že co se týče psychologie tak lepší než Hitchův snímek. Lang má ale především skvělý cit pro vizuální uchopení scény, které je v drtivé většině záběrů přímo fascinující. Lehce surrealistické prvky a patalogičnost obou hlavních postav mi dokonale sedla. Nejde o majstrštyk, ale v rámci Langovy filmografie tento snímek rozhodně nezapadá. (23.06.2011)

Trochu rozmrzele se přiznám, že od Fritze Langa jsem přece jenom čekal víc. Hudebně je film až příliš impozantní a až příliš dává najevo, že tohle je něco děsivého. Příběhově je to napínavé neskutečně, ale finále mu rozhodně nijak zásadně napomáhá a nedělá mu dobrou službu. Psychologické scény bych si dovedl představit efektivnější. (08.10.2014)

[3,5*]     "Suddenly I'm afraid. I'm marrying a stranger, a man I don't know at all."     Mysteriózna dráma o jednej osudovej láske, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Film skvelo pracuje s tajomnosťou a s napätím (to jeho stupňovanie pri odhaľovaní "zakázanej komnaty" je skoro až na infarkt). Tá inšpirácia Hitchcockom (Rebecca (1940)) je tu veľmi citeľná, čo je ale myslené v dobrom - Fritz Lang rozhodne nekopíruje, ale s témou sa vysporiadava po svojom. Sympatická je bola hlavná hrdinka Celia (Joan Bennett), a to najmä tým, že to nie je žiadna krehká naivka, ako to obvykle býva, ale naopak silná žena.     "Señora, in marriage, where one is wise, two are happy." (18.02.2023)

Motto: "Co odpovím na otázku, zda byla vražda úkladná? Úkladná? Plánoval jsem ji celý život." Před setkáním s architektem Markem Lampherem představoval život Celie spíše hraní - se slovy, věcmi i lidmi. Přes všechny své nudné románky během "hloupých let v New Yorku" milovala jedině bratra Ricka a teď poprvé zažívá lásku a poznává sama sebe ("viděl za mým líčením, co ještě nikdo, o čem jsem ani sama nevěděla"). Tento cit přestavuje Lang jako něco teplého a přijemného, ale taky děsivého. "Nasákla jste tím vším - láskou, nenávistí, vášní. Hladověla jste po citech, skutečných pocitech. Myslel jsem si: Šípková růženka 20. století. Bohaté americké děvče, které žilo život zabalený v bavlnce, ale chtělo se probudit." Celia po celý film poměrně jednoznačně volí mezi "bezpečným domovem, kde je teplo domácího krbu" a takřka mystickou a nebezpečnou láskou, kterou nachází v Markovi. "Jedny dveře zavřeny a druhé široce otevřeny, a prošla jsem jimi a nikdy se neohlédla, protože tam byl vítr, prostor, slunce a bouře... vše bylo za těmi dveřmi." Mark (starý známý Michael Redgrave ze Zmizení staré dámy) je opravdu příhodným milostným objektem. Má poněkud zvláštní hobby: Sbírá místnosti, šťastné místnosti. Jeho hlavní tezí přitom je, že způsob stavby určuje, co se tam stane. Určitá místa způsobují násilnosti, dokonce vraždy. Svou sbírku započal salonem komtesy de Bleumanoir, zavražděné během Bartolomějské noci bigotním manželem ("Když zjistil, že jeho milovaná žena Celeste byla tajnou hugenotkou, nic už pro něj neznamenala. Byl to předmět bez duše."). V místnosti člíslo 2 má Mark sklep z Bartonu v Missouri, kde jeden chlap utopil svou matku. To je opravdu unikátní exemplář, neboť matkovražda je spíše výjimečná, nenávist k matce bývá více vyjádřena zavražděním vlastní ženy. Třetí pokoj pochází z paraguayské haciendy dona Ignacia, pro něhož "byly vražda i láska krásným uměním, a v obou byl mistrem a perfekcionistou. Konstancia, Maria, Isabela - vše dívky bezvadné krásy. Don Ignacio před popravou přísahal, že nikdy nechtěl vraždit, že doufal v konečnou a definitivní lásku, ale že něco... mluvil o bezbožném sálání z tohoto pokoje, ho přivedlo k vraždění." Do čtvrtého až šestého pokoje kamery nevstoupí, ale o zakázaný pokoj číslo 7 nás neochudí nikdo. "Marku, neříkal jsi v Mexiku, že sbíráš radostné místnosti?" - "Radostné? Ne. Myslíš šťastné? Šťastný neznamená radostný. Koukni se do slovníku: Znamená štěstí přinášející, příhodný, šťastně řešený. Užívám toho pojmu k popsání stavby, jež odpovídá proběhlým událostem." - "Ale proč jen místa vražd?" - "Vraždy pramení ze silných emocí. Dokonce přímějších než láska. Je to nejzřetelnější ukázka mé teorie." (25.11.2014)