Unavená smrt

Vynikající scénář rámující tři epizody z různých míst a časů do příběhu dívky, která po vzoru Julie chce následovat svého milého do smrti. Faustovská smlouva jeden život za jiný vytváří paradoxní situace, když ženy naříkají, že si je smrt nechce vzít, ale když je smrt vyzve, odmítají. Mimo scénáře vyniká svižný střih, ačkoli Lang kamerou takřka vůbec nepohybuje, díky střihu měl film svižný spád, za který se nemusí stydět ani dnes. Každá epizoda je jinak tónovaná, odlišují se fonty mezititulků, které přesně zapadají do jednotlivých príběhů. Nejoblíbenější epizody mám dvě: Bagdád a Německo. (07.12.2009)

Unavenou smrtí se Fritz Lang spolu se svou ženou Theou von Harbou přihlásili k německému expresionismu, těžícího hlavně z hrůzyplných a fantastických zákoutí lidské duše (viz Kabinet doktora Caligariho). Personifikovaná Smrt (Bernhard Goetzke) jako nástroj Boží vůle odměřuje prostřednictvím hořících svící životy lidem, za což se jí dostává permanentního nevděku a výčitek. Když zhasne knot teprve mladému snoubenci, jeho milá se snaží oblomit skálopevnou Smrt a znovuprožívá s ním triádu milostných vztahů na pozadí různých epoch (Bagdád za Haruna-al-Rašida, Benátky, Čína). Jednotlivé tragické konce symbolizují člověka jako otroka vlastního osudu, který nezlomí ani ten nejvřelejší cit. Tento pesimismus dokládají i četné interiérové dekorace (místnost plná svící, absurdně velké zdivo kolem sídla Smrti). Mimo to Lang uplatňuje architektonický cit i v pompézních „exteriérových“ scenériích, jak už jsme se mohli přesvědčit u předchozích Spinnen. Der Müde Tod rozhodně není nejlepším expresionistickým natož Langovým filmem (zub času je bohužel neúprosný), ovšem fanoušky němých klasik stoprocentně po duši pohladí. (25.12.2005)

Zprvu komorní příběh s hororovými podtóny, se sázkou mezi Smrtí a mladou dívkou o to, zda je mocnější smrt nebo láska, rozprostře ve výpravně okázalou a nápaditou podívanou. Výkon Bernharda Goetzkeho, v roli k smrti zarmoucené Smrti, je vskutku pamětihodný. A je tedy láska mocnější než smrt? Máš recht Fritzi. (21.04.2024)

Nevím čím to je a nikdy si to pořádně ani nedovedu vysvětlit ale faktem je, že zejména ty staré klasické němé filmy a především ty německé tzv. expresionistické, mě do dnes dostávají, a to už od snímku "Upír Nosferatu", ke kterému jsem se z němých klasik, dostal jako k prvnímu (a není to tak dlouho), jestli je to jako v mnoha jiných filmech oné doby, takovým tím tajemnem, barvou obrazu, či něčím jiným, opravdu nevím. Ale každopádně vím, že jsou to moje takové neměnné lásky a perličky jak se říká na dně. Film "Unavená Smrt" k nim pochopitelně patří a také a zaujímá jedno z čelných míst. F. Lang který tento snímek režíroval si poprvé ve své kariéře vydobyl značného mezinárodní uznání a to teprve to nejlepší od něj mělo přijít. Sám se vyznačoval silnou expresivitou a kompoziční promyšleností záběrů. Dále pak pro něj byli příznačné styly jako : geometricky důsledná kompozičnost záběrů, kontrastní práce s osvětlením, a především tísnivé a mohutné dekorace viz.mistrovský snímek "Metropolis". Po výtvarné stránce jsou jeho díla také téměř dokonalé tam se ale nezapře jedna věc, že jako mladý studoval architekturu a dějiny umění. Film působí nebo alespoň na mě působil značně svěže a neobyčejně přesvědčivě především díky vynikající výpravě a celkovému obrazovému pojetí. Mnohé pozdější Oskarové filmy či historické velkofilmy mohou jen tiše závidět. Tento film určitě o nějaký ten rok jak se říká předběhl svou dobu. Ústředním motivem tohoto filmu je vlastně takové střetnutí mezi mladou ženou a personifikovanou smrtí. Dívka se nechce smířit se smrtí svého milého a Smrt, které se její práce už značně zprotivila, doufá že tato mladá žena v zápase s ní snadno podlehne. Žena která ale nakonec není v žádném případě ochotná obětovat jiný lidský život na záchranu svého milého, a proto jej nakonec raději následuje do říše mrtvých. Film se jinak skládá ze tří různých epizod odehrávajících se na třech různých místech a v různých dobách : v Bagdádu za vlády Hárúna al-Rašída, ve středověké Číně a v renesančních Benátkách. Celý děj filmu je vlastně podkreslen čtvrtou ústřední epizodou a to sice tou německou. Filmem jakožto takovým prostupují základní motivy rezignace, bezmocnosti proti neodvratitelnosti osudu a převaze se smrtí. Nakonec by se člověku neznalému a tomu který třeba ještě tento film neviděl skoro chtělo říct že tento snímek je značně podoben jinému a to sice pozdějšímu ale o to více významnému a mimořádnému mistrovskému dílu "Sedmá pečeť". Ale nenechte se oklamat, oba filmy jsou rozdílný a na hony vzdáleny. (21.06.2006)

Der müde Tod je rozkošnická záležitost. Už pouhý fakt, že Lil Dagover a Walter Janssen jsou společně označeni za Das Liebespaar mluví za vše. Všechny jejich minulé inkarnace nejsou tak důležité jako prostý fakt, že tvoří jeden celek. Jeden bez druhého nemůže existovat a proto cesta do samotného království Smrti je tím nejmenším. Bernhard Goetzke jako Smrt je nádherně letargický vůči neměnné potřebě lásky a zvažuje čistě pro zpestření svého bití různé možnosti spásy. Leč v samém závěru se ukazuje, že Láska je silnější než Smrt. Všechny typické rysy spolupráce Langa a von Harbou jsou na místě, poslání vyšší myšlenky a fatální prostředí království Smrti nemá v jejich podání konkurenci. (15.05.2012)