Miesto splnených túžob

Po vynikajúcom Genoveseho kúsku v podobe Perfetti sconosciuti som sa pochopiteľne tešil na jeho ďalší film. Laťka bola síce vysoko, no po prečítaní popisu k tomuto filmu som tak či tak očakával niečo naozaj nadpriemerné. Bohužiaľ, ako sa napokon ukázalo, bolo to len moje zúfalé prianie. Mysteriózny koncept zasadený do kompozície útulnej reštaurácie vo forme konverzačnej drámy bol síce skvelý... Avšak samotný obsah a podivné okolnosti, ktoré sprevádzali jednotlivé prípady návštevníkov, to ma akosi skôr sklamalo ako nadchlo. Spočiatku som čakal, že to bude založené na tom notoricky známom biblickom príbehu, v ktorom Boh skúšal odhodlanie a vieru Abraháma, no napokon to tak bolo len čiastočne. Mnoho tých úloh mi prišlo úplne nelogických a scestných, rovnako aj niektoré priania (napr. tá krásna žena, čo si priala byť peknou?), a tak sa celková pointa často stratila kdesi na polceste. Takže z veľkých očakávaní sa nakoniec stalo mierne fiasko. Ale za ten koncept, kompozíciu, formu a dialógy dávam aspoň 3 hviezdy. (09.04.2018)

Paolo Genovese je taková jistota současné italské filmařiny. Pokud si od něj něco pustíte, můžete si být jisti, že půjde o scénáristickou originalitu. Stejně tak i zde. Námět naprosto fantastický. Originální a působivé je především to, že režisér zvládnul přes hodinu a půl držet pozornost diváka v jedné obyčejné restauraci na rohu s hlavním hrdinou, který rozdává karty na osudový mariáš jak smrtka před posledním seknutím kosou. Díky tomu se zde rozbíhá příběh několika lidí, jejichž přání ovlivňují jiné lidi a celé se to tak hezky zamotává, až se to ve finále velice pěkně rozmotá. Jenže to, co je originální, je bohužel zároveň naprosto neuvěřitelné, až fantastické. Tak neuvěřitelné, že to vlastně v tom realistickém prostředí dost překáží. Pro svůj scénáristický nápad a perfektní dialogy se ale pořád jedná o jeden z nejzajímavějších filmů posledních let. (12.02.2024)

Krásna otázka a ukážka toho, čo je človek ochotný urobiť pre svoje sny a túžby. Aké hranice je ochotný porušiť? Asi je to individuálne. Podobne ako v Naprostých cudzincoch, filmom dnes už okopírovaným aj v našich končinách, aj tu dominuje minimalizmus v podobe jednej miestnosti a nekonečných dialógoch. Ale zaujímavých, posúvajúcich dej. Čo mu tu chýbalo bola ale prepracovanejšia pointa, záver, ktorý by priniesol motívy hlavnej postavy. Pretože ak šlo len o obratnú manipuláciu, potom tu cítim nevyužitý potenciál. (19.01.2021)

Chvílemi výborné, tedy v momentech, kdy Paolo Genovese směřoval po koleji, jež byla vynikajícímu, leč nesmírně komplikovanému, tématu určena. Finální vykolejení osobně vidím hlavně v extrémní nedotaženosti a, musím použít to slovo, tragickém hudebnímu doprovodu, jenž skoro podtrhuje to nejhorší, co ve mně film vyvolal. Okatě propletená italská telenovela s happy endem? Ne, tak hrozné to nebylo. Tajuplný, věčný host restaurace The Place a jeho krmení démona v nás, který nám s úsměvem ukazuje cestu za našimi sny a touhami. Je lemována mrtvolami a na konci člověk visí pověšen na nitkách, které ovládá něco či někdo jiný. Pokus o zobrazení této skvělé myšlenky je pro mne až příliš fantaskní a divák ho může pobrat prakticky jakkoli, možná v tom lze hledat sílu filmu, nicméně po tvůrčí stránce je to laciné řešení. Nechat vše na udiveném divákovi, se občas nemusí vyplatit. Každopádně zajímavý zážitek s velmi slušným herectvím všech zúčastněných. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (13.02.2018)

No, ten film má rozhodně velké ambice sdělit nám něco o nás, našich přáních, našich hránících a závěr, tedy pokud jsem ho pochopil dobře se mě moc líbil. Ovšem v těch lidských minipříbězích mě přišlo jako kdyby popíral sám sebe, já teda bohužel nevím jestli jsem to celý vyložil dobře s tím jak se lidi zachovají a jaký to má následky, ale pokud ano, tak to nebylo úplně cajk. Ovšem Paolo umí na malém prostoru opravdu velké divadlo, to zase každopadně. (30.04.2021)