Po čom muži túžia

Na tenhle film jsem šel v podstatě jen díky tomu, že mezi filmy na které jsem chtěl jít, bylo tak velké okno, že se mě v tomhle mrazu nechtělo bloumat ani po ulicích, ani po knajpách, takže jsem zaparkoval prdel i na tenhle biják a světe div se, byl jsem velmi příjemně překvapen. Nebylo to žádná křečovitá legranda za každou cenu, ale dobře napsaný vedlejší postavy, skvěle přihrávaly Karlovi i Karle, aby celá zápletka mohla vyniknout, nenuceně a uvolněně. Sara Sandeva docela kočka, Langoš má na podobný postavy patent, mluvím o té první části no a Anna na mě sice působí sympaticky, ale hrozně mě vadí její hlasový projev, na něm by měla zapracovat. Kéž bych se u všech našich komedií cítil tak v pohodě jako tady. (28.11.2018)

Upřímně si nepamatuji, kdy jsem naposledy koukal na českou scénu. Nakonec musím uznat, že jsem se docela bavil. Langmajer je k sežrání a svého šovinistu zahrál parádně. Mě to upřímně bavilo od začátku do konce. Samozřejmě, je to už mnohokrát omílané téma. Ale to mi vlastně nevadilo. Některé témata baví pokaždé a právě rozdíly mezi mužem a ženou je nevyčerpatelné téma. Jen škoda, že film nešel víc do hloubky, je pravda že potenciál je tu vlastně obrovský. Což by vlastně z filmu udělalo psychologické drama a ne komedii s happy endem. Takže za mě pohoda. (50 %) (03.08.2021)

Ano, je to neoriginální až hrůza a ano, některé části jsou křečovité a bolestně průhledné, což v kombinaci s děravým scénářem nedělá moc velkou dobrotu. Avšak na druhou stranu, snímek Po čem muži touží v některých pasážích nabídne oddechovou a místy i vážně vtipnou “no-brain” podívanou, na kterou se můžete dívat bez onoho známého pocitu viny, který je u české tvorby nuceným společníkem. A to je něco, co se u tuzemského filmu vážně cení. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) (28.09.2018)

Mnohokrát viděné jak muž se “ vcítí do myšlení žen. Vidíme milostnou linku z pracoviště, pánské trampoty s punčochami a lodičkami a mnoho vět product placementu: „Roztrhl jste mi šaty od Bandiho.“. Děj je nulový. Chybí jediný nápad, který by příběh rozvinul nečekaným směrem. Místo celku snímek spoléhá na jednotlivosti, na pár hezkých slovních vtipů – Udělám ti ze života Ugandu – a na několik již mnohokrát viděných, nicméně stále vděčných situací. Všichni jsou zde hezcí, styloví a výkonní ve vyleštěném světě. Samé otravné stereotypy pohlaví. Vidíme hned v úvodu zesměšnění celých zástupů žen, jedné ve dveřích výtahu rozepnout knoflík na výstřihu, aby více lahodila mužskému oku. Část kina se směje, část zvrací. Celkově velmi řídký materiál. Největší potíží snímku, který sice sem tam umí načasovat fór a předstírá, že nestraní ani mužům, ani ženám, je právě jeho vykreslení obou pohlaví. Tady Po čem muži touží pokračuje v tradici současné české kinematografie typu Teorie tygra, v níž se soužití muže a ženy vykresluje jako bitevní pole, v němž se obě strany naučily vytvořit přechodný, vratký stav smíru. (20.02.2019)

„Přitom vona je úplně jiná. Vona je tak pěkná, ty voči, ty nohy taky má…“ - „A ruce…“ Přesně jak jsem čekal, odpadová hodnocení jsou úplně mimo. Není to žádná pecka, ale ani průser. Nejdřív člověka sice trochu praští do očí nápadný product placement, hned jsem si vzpomněl na Krause („Si mi roztrh sako od Bandiho, ty homoději!“), ale nejsem typ diváka, který by z toho zvracel, spíš to nechtěně pobavilo. V úvodu to solidně táhne Langmajerovo šovinistické hovado, ale pak nastoupí Anička Polívková, která je suverénní a nádherně se tu vyblbla (těžko vypíchnout pár scén, ostatně jen ty artistické kousky na podpatcích musely dát zabrat, ale nejvíc mě asi rozesmála při triumfálním zvedání kola). Lepší vtípky střídají slabší, stejné je to s hereckými výkony, předvídatelnost asi též nikoho nepřekvapí. Konec a vůbec celá ta závěrečná proměna je kapánek sci-fi, ale nic, kvůli čemu bych si rval vlasy. Čistokrevný průměr, nic víc ani míň. „Prosím tě, dej už pokoj s těma tlusťoškama.“ - „Ale vždyť je to hezký, když je holka za co chytit.“ - „Jo, ale ne bagrem.“ (17.02.2019)