15:17 Paríž

Pokud by se Clint měl loučit tímhle filmem, tak by mě to určitě moc mrzelo, protože se nejedná vlastně ani o nějaký regulérní trhák, ale spíše o 80ti minutovou poctu jedné hrdinské události v boji proti terorismu. Přitom první polovina se mě poměrně líbila a nízké hodnocení jsem dopředu nezjišťoval. Je zkrátka vidět, že v Clintových filmech je obsažena jistá přirozenost, či snad talent pana režiséra, točit velmi dobře vlastně jakékoliv téma. Bohužel s příletem do Evropy film na 25 minut začne připomínat cestovatelský dokument, aby v závěru konečně podal svědectví o tolik očekávané temné události ve vlaku do Paříže. Je neobvyklé, aby hlavní hrdinové hráli sami sebe. Škoda Clinte, šlo k tomu přistoupit lépe, některé scény jsou natolik kvalitní že z filmu hodně čouhají. Ale jako celek spíše slabota. Příště se doufám uvidíme zase u něčeho povedenějšího. 50% (16.05.2018)

Tohle není typický příklad znamenité Clintovy práce. Tohle rozhodně není konkurence megalomanským projektům jako je Million Dollar Baby, Gran Torino nebo American Sniper. Tohle je netradičně pojatý životopisný příběh, doslova věrně mapující skutečnou událost, která se i skrze svůj malicherný význam oproti jiným teroristickým útokům během posledních let zajisté zapisuje do společné historie Evropy s USA. Tři mladí perspektivní muži a jeden zcela nečekaný čin, který by šel považovat pouze za zpestření jejich vysněné evropské dovolené. On je ale ovšem tím aktem, kvůli kterému se režisérský vévoda jménem Clint Eastwood o něm rozhodl svéhlavě natočit vlastní snímek. Všechno do posledního střípku pojal takovým způsobem, jaký zde nikdy prozatím nebyl, pokud mluvíme o dramatech natočených podle opravdových příběhů. A dnešní lidé jsou zhýralé ovce, jež si nepřipustí menší experiment ve filmové sféře a pozoruhodnou jednohubku jako je právě 15:17 to Paris zhola bezvýznamě shodí do tak šílených čísel. Pokud film “hejtíte” jen pro jeho údajně přebytečné natahování od samotného dětství hlavních protagonistů, zjevně váš mozek ještě nedokáže vnímat důležité paralely, vázající celý průběh snímku dohromady. (09.10.2018)

Film má 94 minut i s titulky z toho 30 minut sledujeme jak mají jaké malé děcka problémy ve škole 30 minut jak mají 2 z nich ´´úspěchy,, v armádě ten třetí je asi nefachčenko jelikož není zde ukázané, že by vůbec něco dělal a zbývajících 34 minut jak jezdí po Evropě na výlety. V těch 34 minutách je ukázán i ten útok zhruba 10 minut . Z hlediska filmového mě to příjde jako zbytečné něco takového natáčet prostě byly ve správný čas na správném místě a měly štěstí nic více nic méně. Těchto případů je a bude určitě i více, ale točit o tom film za moc úžasné nepovažuji. 2 hvězdy za téma a scénu na té diskotéce kde hrál Avicii jinak ani prd. P.s. těch 54 procent je těžký úlet hold bohužel žijeme v době kdy jméno režiséra nahazuje plusové body natáčet to někdo jiný tak to má kolem 40 procent a méně což si to zaslouží. (31.07.2018)

Uvolněná pohodová road movie po Evropě v kombinaci se snahou o věrnou rekonstrukci zmařeného teroristického útoku ve Francii rovná se lehký průser. Eastwoodova výborná dramaturgie a vycizelovanost charakterů je pryč. Půjčil si skutečné aktéry, ale výsledek se mijí účinkem. Konverzačky příliš mnoho, útoku příliš málo, včetně zcela nepochopitelných časových skoků ve scénáři. Z úcty k látce a ke klukům, kteří dávali do herectví obdobně vysoké nasazení, jako při záchraně životů ve skutečném světě. (18.05.2018)

Zajímalo by mě, jestli by všichni kritici "amerického patriotismu", kteří na tenhle film nadávají, byli tak ukřičení, kdyby hlavními hrdiny nebyli Američané, ale třeba Italové nebo Poláci. Myslím, že ne. Clintu Eastwoodovi je podle mě fuk, odkud ti kluci jsou, zajímalo ho jejich obyčejné hrdinství a to, kde se v prostém člověku vezme odvaha "něco prostě udělat". Spíše než oslavný chtěl podle mě natočit motivující film, a to se mu povedlo. Vlastní odvahu pak Eastwood ukázal, když do hlavních rolí obsadil přímo ty tři kluky, o kterých vypráví, a spolu s armádou různých hereckých koučů to zařídil tak, aby před kamerou vypadali přirozeně. Což se povedlo. Jejich obyčejné dětství a vcelku běžné starosti s volbou povolání a výletem po Evropě dost ostře kontrastují s tou vypjatou hrůzou ve vlaku, kterou Eastwood natočil svým typickým stylem chladného pozorovatele. (14.07.2019)