Americký vlkolak v Londýne

Americký režisér John Landis utkvěl v paměti hned z několika důvodů- Byl režisérem snímků jako Cesta do Ameriky, Bratři Bluesovi, Záměna, klipu Michaela Jacksona Thriller nebo právě snímku Americký vlkodlak v Londýně. Právě kvůli tomuto snímku byl Landis najat jako režisér klipu Thriller, protože Michael Jackson miloval právě tento snímek a zvolil si Landise jako ideálního filmaře, který by se měl jednoho z nejvýznamnějších videoklipů historie ujmout. A dává do jisté míry smysl, že právě tak těžce uchopitelná figura jako byl Michael Jackson milovala právě takto těžce uchopitelný snímek, který se dodnes stává terčem rozpolcených hodnocení a má zároveň spoustu fanoušků i lidí, kteří po jeho zhlédnutí víceméně kroutili hlavou. Jenomže Americký vlkodlak v Londýně je rozhodnopádně snímek, který si své uznání přeci jen zaslouží. Najdete jen málo snímků, kteří by zvládli tak mistrovsky balancovat mezi hororovou atmosférou/napětím, humornými momenty nebo vyloženě brutálními/gorovými momenty. Americký vlkodlak v Londýně je ukázkou černé komedie, která skutečně dokáže balancovat mezi žánrem komedií a hororu a fungovat velmi solidně v obou rovinách. U Amerického vlkodlaka v Londýně vlastně nezáleží na tom, zda ho berete jako parodickou komedii nebo atmosférický horor, obě polohy se totiž v tomhle filmu navzájem doplňují a i když hrozí, že v případě použití těchto dvou žánrů to jednoduše nebude fungovat, v případě Amerického vlkodlaka v Londýně tohle nehrozí. Scenárista a režisér John Landis nenatočil vrcholný film hororového žánru, to balancování mezi dvěma na první pohled těžce kombinovanými žánry možná nefunguje zase tak výborně a především je pravdou, že se tento film tak trochu ztratil mezi povedenějšími a více atmosférickými filmy své éry, pořád jde ale o film, který v roce 1981 dokázal, že se dá s vlkodlakem v hlavní roli pracovat víceméně inovativně a že Landis krom komediálních stránek dokáže skutečně vypracovat i tu hororovou atmosféru. Z ústředních herců jako David Naughton, Jenny Agutter nebo Griffin Dune se nikdy nestali hvězdy a má to svůj důvod, protože Americký vlkodlak v Londýně není proslulý zrovna kdovíjak strhujícími hereckými výkony a ty herci mají bezpochyby své rezervy. Jenomže zrovna Americký vlkodlak v Londýně je film, kterému jeho tak trochu nevýrazné herce snadno odpustíte, právě už kvůli tomu, že se Landis skutečně předvede jako filmař, který má budování atmosféru v malíku a dokáže představit skutečně pamětihodné momenty, které navíc dokážou překvapivě skutečně nahnat husí kůži. Celé ty sekvence fungují i díky výborným maskám, které právem filmu vynesli výhru za Oscara. Ten film je ryzí ukázka 80. let a v tom tkví jeho kouzlo. Dá se polemizovat nad tím, že film zestárl, přesto všechno ale dodnes neztratil fakt, že je skutečně perfektně atmosférický budovaný, má působivé (a skutečně děsivé) sekvence a skutečně se mu daří budovat ty dva strašně obtížné sloučitelné žánry. Landis navíc na tohle strašně banální téma zvládl napsat strašně vlastně dost chytrý scénář a s celým tématem ohledně vlkodlaků se tu pracuje zajímavěji než by člověk vlastně byl schopný čekat. Ten film je možná přece jen tak trochu promarněná příležitost své doby a některé jeho aspekty nejsou výrazně dokonalé, ten film ale pořád funguje i po letech a je prostě filmem své doby, který je navíc neskutečně zábavný. Landis dokázal, že má krom humoru v malíku i hororovou atmosféru, herci neurazí, masky jsou perfektní a málokterý vlkodlak byl v historii kinematografie tak cool jako ten titulní právě v Americkém vlkodlaku v Londýně. Dohromady to stránce kladům filmu dává více než dost a jedna věc je prostě jasná: Bezpochyby je to minimálně jeden z nejvýraznějších hororů všech dob. A ne ve špatném slova smyslu........ (09.12.2020) (menej) (viac)