The End of the F***ing World

Strašlivě nesnestelní hrdinové v rádoby existenciálním road tripu odnikud nikam. Nejsou výjimeční a ani nedělají kdoví jak nezvyklé věci. Jsou to jen otravní kokoti, a to obzvlášť ta holka, která se značně neúspěšně pokouší hrát postavu o deset let mladší. Spousta slibů, ale nakonec je celý seriál úplně stejně mediocre, jako průměrný zbytek světa kterým ty asociální postavy jakoby opovrhují a snaží se distancovat od něj. Ne, on tu holku fakt nezabije. Klidně to mohlo vyjít u Disneyho. 4/10 (21.04.2018)

1. série: Dokážu si představit, proč to oslovilo tolik lidí ve výsledku. Něco takového není obvyklé na vidění, už jenom tou atmosférou, že se to celé odehrává v Anglii, je to nekorektní, bláznivé a v podstatě takové trochu beze smyslu. Je to takový humorný nekonečný road trip a směska událostí, které do sebe postupně zapadají. Dokážu si představit, jak se někdo královsky bavil, když toto vymýšlel. Nedivím se mu. Pro mě to nebylo nic dokonalého, převratného, něco co by přineslo originální osvětu. Ale bavil jsem se. Docela dost a to se počítá. 2. série: Asi se nedá mluvit o zklamání. Ani za nic. Vlastně hned první díl nám ukáže, že to jde jinak, originálně. Jiným úhlem pohledu. A ono to jde. Postavy se vrátí, mají nový osud a mají co nabídnout. Zápletka mezi nimi někdy zní trochu až moc pubescentně a hlavně stupidně, ale není to nijak strašná věc. Naopak se nedá mluvit o ničem, co by bylo vyloženě strašné. Jde o velmi důstojné pokračování, které se dokázalo jako jedno z mála vydat originální cestou. Docela bych řekl, že třetí série není potřeba, ale určité naděje bych v ní měl. Nemusela by bát úplně katastrofická. Stranger Things by se mohli učit. (04.02.2018)

„Jmenuji se James, je mi 17 a jsem si celkem jistý, že jsem psychopat.“ Takhle začíná jedna z nejoriginálnějších road-movie poslední doby. Originálnost spočívá v tom, že krutě přesně vykresluje svět dospívajících, se všemi hrůzami, nejistotou, strachem a vztekem. Pichlavá romance dvou looserů postupně odhaluje jejich rodinné zázemí a důvody, proč jsou takoví, jací jsou. Jejich dosavadní zkušenosti se světem jsou většinou na prd a oni ještě nemají zmáknuté obranné mechanismy. Ještě ke všemu - k neuvěřitelně siným hereckým výkonům - mi oba dva připadali mladší než sedmnáct. Nejenom sexem: někdo se k němu hrne, jiný to odkládá. Ale i celkovým postojem k smutně praktickým stránkám světa. Oba byli jak děti. _____ Proto čtu Alyssino zuřivé: „Všechno stojí za hov…“ ve skutečnosti takhle: „Všichni mi říkají, že já stojím za hov… možná mají pravdu.“ A Jamesovo: „Chci někoho zabít,“ překládám jako: „Chci něco cítit.“ Ona se obrnila vztekem, on rezignací, protože jiný způsob obrany zatím neumí. A takhle outsiderská dvojka si klestí cestu dalšími hrůznými zážitky, které ale nepostrádají drsný humor. Společně se vydávají na útěk, ze kterého už není – myšleno emocionálně – návratu. Proto doufám, že další řadu už nenatočí. ___ Přidejte si záměrně super ironický americký feeling, perfektní dialogy, gradaci scén, dobrý soundtrack a i takové drobnosti, jako je Jamesovo oblečení, kterého poprvé vidíme v černém, jako prototyp mladistvého podivínského vraha, aby nakonec skončil ve vesele pestré havajské košili. ______. Škoda, že se podobné seriály nevysílaly, když bylo sedmnáct mně. Necítila bych se tak vyloučená. (15.02.2018)

V první polovině série dost vtipné a to i přes fakt, že je to humor dost na sílu. Jenže s jistým zvratem seriál dost zvážní a už to přestane být tak nějak zábavné. Právě ta absurdní přehnanost a sympaticky nesnesitelná nihilistická dvojka tomu dávala tu pravou šťávu. Jako vážný seriál to ale moc nefunguje a působí to trochu hloupě. (01.05.2018)

Je to divný.. což ovšem neznamená, že špatný. Hlavní hrdinové projdou postupně zajímavou změnou a úplně stejně se měnil i můj postoj k nim. Chvíli je nesnášíš, tu druhou fandíš a tak dokola. Škoda postupnému vývinu událostí. Škoda, že to, co nám zezačátku tvůrci rádoby slibovali, se nakonec zvrtlo v něco úplně jiného. A pro mě teda i škoda toho konce. (14.01.2018)