Ducháček to zařídí

"Skvělý chlapík. Škoda, že už nemáme gardové důstojníky." . . . S každým dalším zhlédnutým filmem mne začíná Vlasta Burian se svou komikou bavit víc a víc, i když stále jsem (s výjimkou U snědeného krámu, kde hraje roli vedlejší) neměl to štěstí narazit na Burianův film, který bych ocenil naplno bez výhrad. Ducháček změnu bohužel nezařídil, ač se o to snažil plnými síly. Snímek jako takový je založený hlavně na osobité Burianově komice, což trochu vnímám jako deficit projevující se v scénách bez Buriana – jakoby ztrácely šťávu popři zavedeném humoru. Nicméně Karel Lamač mne v rámci svého režijního majstrštyku vtáhl "dovnitř" hned originálním úvodem s živým představením všech tvůrců místo titulků a následně nabídl konverzační hru s mnoha hezkými vtipnými či úsměvnými situacemi. Za všechny jmenuju pěknou scénu, kde se Burian "Ducháček" domlouvá s nesmírně kultivovaným Čeňkem Šléglem nad vydražením starožitností a jejich cenou. Dokonce tu jako bonus padlo několik mírných narážek na založení republiky po pádu monarchie (,,Copak jim mohu říct, že nic nemají? Lidem s takovou minulostí? Kdybychom na takové brali ohled, nemáme republiku." ... ,,Chtěl jsem být admirálem, ale člověk míní a republika mění."). Celkově pěkná retro komedie, která zestárla opravdu jen kousek. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (07.02.2019)

Klasický Burian ve svém zlatém období. Ducháček je další nezapomenutelná komedie, stejná jako jich Vlasta natočil spousty, ale přesto jiná, jak to uměl jenom on. Nezapomenutelné scény a vtipy - opět. Nejlepší jsou ty z advokátní kanceláře: ,, Já jsem Zmok" ,,Vy ste zmok ? A proč s tim lezete za mnou ?" (29.01.2012)

Pro mne nejlepší Burian i Lamač, v těsném zákrytu se drží další jejich snímek - U pokladny stál. Ducháček má pro mne však o něco větší kouzlo. Zdařilá je již forma úvodních titulků. Klasická nadčasová komedie založená na geniálním projevu našeho nejlepšího komika. Dílo, které pobaví a rozesměje i 70 let po jeho zrodu... (04.08.2005)

Když se poprvé na filmovém plátně objevila postava svérázného Jana Damiána Ducháčka, kina praskala ve švech. Hrací pole naplno ovládl Vlasta Burian, který během několika málo okamžiků rozmetal původní text a nahradil jej fascinujícím gejzírem umělecké improvizace a prostořekosti, která se nezastavila před nikým a před ničím. Hra rakouských autorů Bernauera a Oesterreichera Konto X měla tu výhodu, že tvořila jeden ze stabilních základů Burianova jevištního repertoáru, díky čemuž mohl scénárista Václav Wasserman pravidelně usedat s poznámkovým blokem do hlediště a trpělivě skládat mozaiku toho nejlepšího, co král komiků večer co večer upustil z úst. Režisér Karel Lamač samozřejmě tušil, že s Burianem to nebude jednoduché, přesto nedopustil, aby se z filmu stala nekontrolovatelná korida bez toreadora, jako tomu bývalo kdysi. Burianův Ducháček výjimečně není žádný popletený moula nebo uniformovaný narcis, ale pragmaticky uvažující úředník, který se neostýchá seznámit povýšeneckou šlechtickou rodinu o skutečném stavu jejich katastrofální finanční situace a krotit svého zaměstnavatele v neuváženém milostném vzplanutí k jejich půvabné dceři. Jednoduché, úderné věty, geniální vtipy a ironií zdobený situační humor, vyvedený v některých momentech ad absurdum, ale nikdy ne tak, aby přestal být účinným. Scéna střídá scénu, dialog stíhá dialog a mezi tím vším ve vzduchu poletují Burianovy originální ekvilibristické hrátky typu Zdrdoduch, Rintintýna nebo astronomie versus agronomie. Bylo by ovšem poněkud liché domnívat se, že film stojí a padá s Burianem, namnoze skvělé jsou totiž výkony jeho spoluhráčů, z nichž především Čeněk Šlégl vytvořil vskutku zdařilou postavu senilního kapitána ve výslužbě. Adina Mandlová zastávala v Burianových filmech většinou ryze dekorativní úlohu a pro tyto účely je její osobnost plně dostačující, nicméně bilance haasovské školy se tu projevuje ve zdánlivých maličkostech, jakým je pouhé pousmání nebo zdvihnutí obočí. Do popředí diváckého zájmu se celkem bez problémů zařadila vynikající etuda rozvodového stání manželů Rabasových v podání Václava Trégla a Marie Blažkové, kteří i na rozsahem nevelkých rolích již pokolikáté přesvědčují o svém mimořádném komediálním nadání. Politické vyznění filmu, nemilosrdně sžíravé vůči starým monarchistickým strukturám, lze v rámci dobových souvislostí vnímat bezpochyby jako nenápadnou podporu ohrožené československé demokracii. V širším slova smyslu je potom Ducháček jeden z nejsvěžejších prvorepublikových filmových odkazů, nesmrtelná mohyla Burianova fenomenálního klaunství unášeného na vlnách (ne)citlivého sarkasmu a laskavé ironie. Nás může zachránit jedině práce! – S váma se počítat nedá, protože vy jste línej, takže se můžem spolehnout jedině na milostivou paní... Že byste šla do šatny nějak? – Věšet kabáty?! To se radši pověsím sama! – To je dobrej nápad! A my vám řeknem' kde. A máme vo ni postaráno. (04.10.2008)

Když se Karel Lamač po nuceném odchodu z Říše opětovně vrátil do českého filmu, vsadil na jistotu. Na Burianovky a vlastní remaky. Navzdory osudu jsou jeho poslední práce s Vlastou zvlášť ceněny, snad také pro to, že ti dva si byli plně vědomi výhod spolupráce na stejné umělecké úrovni. Lamač Buriana nikdy do ničeho nenutil, celková uvolněnost a dobrá nálada je z těch filmů znát ostatně i po více než 70 letech. Jediný, kdo si zřejmě dostatečně nepožl, byla Adina Mandlová, která veškeré filmy, ve kterých nehrála hlavní role, označovala za saláty. Což bylo od ní dosti krátkozraké, že. (15.02.2009)