Underground

Tak konečně mi Kusturica umožnil proložit svůj život i trochou toho inteligentního jugoslávského humoru. Film se pokouší o dvě diametrálně odlišné roviny, z nichž v mých očích fungovala rozhodně pouze ta humorná. První polovina snímku je v mých očích výrazně lepší než ta druhá. V momentě, kdy si hlavní hrdina začal hrát na inteligentního a nosit brýle, tak kvalita poněkud poklesla a humoru ubylo. Jste-li fanouškem bláznivých až šílených filmů plných absurdity a je-li vám vlastní spousta alkoholu, tance a zpěvu, tak byste si s Kusturicou měli rozumět. Opravdu těžce živelná záležitost, která Vám zaručeně napumpuje spoustu energie a elánu do žil. Líbí se mi Kusturicův styl. Kvalitní filmová záležitost, které lehce podráží nohy samozřejmě dlouhá stopáž a s ní spojeného příliš mnoho prostoru pro nepříliš úspěšnou hru na vážnou notu. Trošku škoda, že se celý snímek netáhl v duchu v jakém odstartoval. Lepší tři kousky. (04.07.2018)

Velkolepý epos z dějin Jugoslávie posledních padesáti let. Války a osobní tragédie podány ne v patetickém duchu, ale v proměnlivém autorském i vypravěčském postoji. Scény přecházejí od grotesky k obrazům nezapomenutelné síly, bezstarostnost se mění ve zradu, pábitelství v bratrovraždy. Dějiny jako přecházení z války do války, tomuto koloběhu nelze uniknout ani (nedobrovolným) vystoupením z času, ukrytím v podzemí. Tři roviny bytí – „na povrchu“, v podzemí, ve smrti (závěrečný obraz ostrova, kde jsou odpuštěny všechny viny). (15.11.2005)

Neosloví každého, protože je svérázný v pravém slova smyslu. Pakliže se ale divákovi trefí do nálady, vkusu, srdce, obvykle ho vnímá jako výjimečné balkánské veledílo. Mám to stejně. Mě kdysi Underground také strhnul do svého divokého víru. Vcucnul mě a točil v trychtýři ohromujících výjevů několik hodin a na konci mě vyflusnul. Vyždímanou jako citrón, dojatou a s očima navrch hlavy. ..a ta hudba... Geniální soundtrack Gorana Bregoviče patří do mých TOP 20 CD vůbec. Mám ho doma, taky v autě, na chatě, v mobilu, tabletu, počítači, provází mě životem celé ty roky... Obsahuje totiž vše. Důvěrně mu říkám: všechna bolest balkánu. (01.03.2019)

Podobenstvo o násilí a chamtivosti, kde všetky tri hlavné postavy sú negatívne ale spája nás s nimi humor a akýsi nekonečný temperament, ktorý z postav cítiť v každom obraze. Filmársky je to priam neskutočná záležitosť, už len natočiť nájazdy nacistických lietadiel na Belehrad cez zologickú záhradu je famózny nápad a taktiež aj ten podzemný svet bol doslova fantastický. Svojou formou je to podobne hravé a snové ako Devojka(1965) od Puriša Đorđevića, inšpirácie či odkazy práve na tento a tiež nasledujúci Đorđevićaov film San(1966) sú jasné, dokonca aj tie prestrihy na dobové dokumentárne zábery do ktorých sú umelo dosadený súčasný herci, či neustále korčuľovanie medzi groteskou a surrealizmom a to priamo na bojisku 2. svetovej vojny. Kusturicova hra s imagináciou je naozaj špecifická, postavy sú v neustálom pohybe, schválne prehrávajú, absurdnosť a fantázia sa mieša s realitou a humor so smútkom. Keďže bol režisér študentom FAMU, cítiť tam aj vplyv od ranného Jakubisa a Chytilovej. Lenže aj cez všetky klady tak je fakt že po 2 hodinách zábavnej energickej jazdy sa to asi na 40 minút zmení na nejaké nudné "bádanie" v súčasnosti. Nebyť snového epilógu a výbornej hudby Gorana Bregovica, tak to nieje na 5 hviezd, ale ten soundtrack aj väčší zbytok filmu to zdarne udržal. (16.02.2021)

Jako by mi nedocházel dech a Kusturicovi ho přebýval. Jako by se mi každý další Kusturicův film, který jsem viděl, líbil méně a méně. A to třeba říct, že ten první (Dům na pověšení) se mi líbil velice velmi. Šílený běh a šílený rytmus mě zde opravdu zmáhal. A co se pochopení týče? Na tom byla nejlíp zvířata, především šimpanzi. (18.02.2014)