Opilý anděl

Tak už nastal čas, abych se konečně seznámil s dílem Akiry Kurosawy (a brzo dojde i na Herzoga). Sice jsem to dlouho odkládal, ani nevím přesně proč, asi nebyl úplně nálada, ale teď už ten čas přišel. A nelituji toho. Že Kurosawa je dobrý filmař se mi potvrdilo už v prvních 10 minutách, které jsou nejen zručně natočené a zahrané, ale hnedka mě vtáhly do děje. Bohužel prostřední část byla sice dobrá, ale zbytečně utahaná a u ní mi můj zájem o film tak nějak upadl. Ony obecně ty filmy z 30. - 60. let tímhle dost trpěly, že měli utahanou prostřední část. Naštěstí v poslední půlhodině mě ten film zase začal pořádně bavit, utahané scény byly pryč a dočkal jsem se dvou naprosto skvělých scén, ale jednoznačně vyhrává ta snová sekvence, kterou bych označil za jednu z nejlepších, co jsem kdy viděl. Nakonec se mi Opilý anděl líbil, ale ta prostřední utahaná část mu dost ubližuje. 4* (28.04.2019)

Film je plný symbolov a alegórií. Špinavý rozkladajúci sa močiar, ktorý oddeľuje doktora od nečistoty mesta je brilantným zobrazením nielen stavu v meste ale aj chaosu povojnového Japonska. Je odrazom korupcie v meste a v jednej z prvých scén vidíme ako sa v ňom hrá skupinka detí (budúca generácia). Doktor ich vyháňa a neskôr jedného z chlapcov upozorňuje, aby hlavne z močiara, do ktorého neustále pribúda nový odpad, nepili vodu, lebo ochorejú. Boj gangstra Macunagu s tuberkulózou je symbolicky zobrazeným bojom s vlastným vnútrom. Boj o vnútro - vlastnú dušu chvíľu prehráva a chvíľu vyhráva, čo sa prejavuje zmenou jeho zdravotného stavu. (09.10.2003)

První snímek, ve kterém se seznamuji s tímto významným japonským režisérem a zdá se, že má očekávání byla celkem splněna. Zajímavý příběh, dobře zpracovaný. Herecké výkony se mi docela líbily. S japonskou a celkově výchdní kinematografií se setkávám celkem zřídka, takže nejsem schopen posoudit tento film v kontextu s jinými filmy té doby a tohoto prostředí. Prostě, příjemný filmový zážitek, ale neumím si představit, jak bych snášel 150-ti minutový Director's cut. Necelých 100 minut bylo tak akorát. (26.06.2008)

Působivý snímek protkaný řadou symbolů o zvláštním vztahu dvou lidí, z nichž jeden, doktor a alkoholik, se jen zdánlivě jeví jako slaboch. Druhý je gangster, naopak navenek vystupující jako sebevědomý člověk, ale svým chováním jen dokumentuje, že je slabý a zlomený. Svérázný lékař Sanada ("Nechvástej se tady. Já zabil víc lidí než ty." Je to takový předchůdce dr. House, i když ten pacienty nemlátí - zatím :-), vyžaduje od pacientů disciplínu a odvahu ("Zbabělce léčit nebudu." ) a připomíná pozdějšího legendárního Rudovouse. (01.01.2008)

Trojice Kurosawa-Mifune-Shimura poprvé spolu. Na to, že jde právě o jeden z ranějších Kurosawových snímků, je to rozhodně jeden ze skvostů mezi jeho filmy. Příběh samotný není nijak složitý, v podstatě sledujeme vyvíjející se vztah mezi laskavým avšak svérázným doktorem ("opilý anděl") a tvrdohlavým cholerickým yakuzákem. Shimura a Mifune se v těchto rolích skvěle doplňovali a jejich výměny byly místy jak komické, tak dojemné. Zkrátka dvojice k pohledání. Příběh má navíc i své prosté sdělení o tom, že silou vůle člověk může změnit svůj život. Za mě proto plní vše, co bych od Kurosawova filmu očekávala. Navíc oproti některým jeho pozdějším filmům má tento rozumnou stopáž, která není přestřelená, což pro mě bylo taky příjemné. A jako třešničku na dortu bylo celkově zajímavé sledovat mladého Mifuneho v jedné z jeho prvních rolí. ~(4,1★)~ (29.03.2020)