Opilý anděl

Skoro pět. Je neuvěřitelné, na jak malém prostoru dokáže Kurosawa vybudovat silný příběh. Pár gaunerů, jeden poněkud nešťastný, umolousaný, rozkřičený a alkoholu místy holdující lékař, plácek s páchnoucí vodou plnou moskytů... Vlastně tu ještě příliš nenacházíme klasické lyrické pasáže s dlouhými pohledy kamery. Několik jich tu však přecejen je. Zahnívající voda tak zároveň funguje jako alegorický odkaz skažené společnosti i jako lyrický prvek vnášející do lidského mraveniště kousek, pravda špinavé a páchnoucí, přírody. Fascinující je také to, že Kurosawa vždycky, i do sebetragičtějšího příběhu, dokáže vložit určitý nadějný moment. Může to být prostý vtípek, drobná dějová linka, motiv deště po dlouhotrvajícím suchu, zde konkrétně mladé, úspěšně se léčící a nakonec vyléčené děvče... Kurosawa umí točit radost i bolest lidsky, hluboce a bezprostředně, aniž by jednu nebo druhou něčím snižoval nebo naopak doplňoval... Zajímavé komentáře: Kinej, sadynka, Turiec, kitano, stub (03.02.2008)

Veľmi príjemné sociálno-humanistické okienko podfarbené pôvabnými starodávnymi filtrami, čo mi evokuje Renoira a Forda 30-tych rokov. Navyše s vyváženou osobnostnou rozpravou, žiadna postava nemá tú povestnú anjelskú svätožiaru nad hlavou, hoc sa ten kus dobra k mnohým ich činom určite priráta. Ale svet nie je zidealizovaný, čertovské rožky majú väčšiu moc nad našou kontrolou, spôsobmi a zvyklosťami, ktorých sa nevieme zbaviť ako náš prchký hrdina. Napriek tomu, akou tragikou sa obsahový vývin posúval naprieč časovému spádu vysokého štádiu tubery hlavnej postavy, práve tých zopár direktívnych súčiastok, t.j. vtip, expresivita a spomínaný pesimizmus dotvárajú tú správnu empatickú cyklickosť tragiky, z ktorej sa nedá vyjsť. Výkon Takašiho Šimury je obdivuhodný, myslím, že človečinské črty vie pokryť skutočne majstrovsky. Tentokrát možno neoplýval tou rozvahou, ani charizmou drsného muža, ale ľudskými kvalitami skrytými hlboko vo vnútri dozaista... Dostal som sa len k skrátenej verzii, možno sa raz dostanem k tej režisérskej, pokiaľ bude otitulkovaná. (08.06.2015)

Tak už nastal čas, abych se konečně seznámil s dílem Akiry Kurosawy (a brzo dojde i na Herzoga). Sice jsem to dlouho odkládal, ani nevím přesně proč, asi nebyl úplně nálada, ale teď už ten čas přišel. A nelituji toho. Že Kurosawa je dobrý filmař se mi potvrdilo už v prvních 10 minutách, které jsou nejen zručně natočené a zahrané, ale hnedka mě vtáhly do děje. Bohužel prostřední část byla sice dobrá, ale zbytečně utahaná a u ní mi můj zájem o film tak nějak upadl. Ony obecně ty filmy z 30. - 60. let tímhle dost trpěly, že měli utahanou prostřední část. Naštěstí v poslední půlhodině mě ten film zase začal pořádně bavit, utahané scény byly pryč a dočkal jsem se dvou naprosto skvělých scén, ale jednoznačně vyhrává ta snová sekvence, kterou bych označil za jednu z nejlepších, co jsem kdy viděl. Nakonec se mi Opilý anděl líbil, ale ta prostřední utahaná část mu dost ubližuje. 4* (28.04.2019)

Tentokrát se již nejedná o tak nadčasové dílo jako většina ostatních Kurosawových filmů, často z filmu čiší naivita platná době vzniku a některé scény jsou pro současného diváky jaksi úsměvné. To je pro film z roku 1948 celkem pochopitelné, ale u Kurosawy se mi to stalo poprvé. Přesto, jako vždy velmi povedené dílo a skvělý Mifune. (26.04.2008)

Zajímavý film, rozhodně nijak nepoznamenaný svým stářím. Není co vytknout. Nevím, čím to je, že vizuální zpracování je tak poutavé. Opravdu na každý záběr se kouká dobře, každý záběr je bohatý na detail, také pojetí prostoru a různé rozmístění objektů v obraze působí tak, že se těžko odtrhává. To jak Kurosawa ztárnil například gangsterův sen je nadčasové a geniální. Příběh o gangsterovi a doktorovi taky dodává tomu všemu šťávu a když domyslím atmosféru dokreslenou kytarovou hudbou, tak tu máme film se vším všudy. (01.05.2005)