Nelitujeme svého mládí

Ten film vznikol veľmi dávno, ale má čo povedať aj dnes. Toto sa mi na Kurosawových filmoch páčilo vždy. Aktuálnosť témy. Dôraz na človeka a jeho snahu niečo dosiahnuť. Je jedno či sa jedná o filmy so sociálnou tématikou alebo o tie samurajské. Funguje to u neho takmer vždy. No Regrets for Our Youth je film predostierajúci cestu Secuko Hary (je tu perfektná) od naivného dievčaťa rozmaznaného životom v dobrom prostredí k sociálnej bojovníčke v čase druhej svetovej vojny a nedôvery, ktorá vtedy panovala všade. Viac vrstvové, uveriteľné a so silnými autorskými perličkami. Šuškanie dedinčanov je spravené dokonale.  Na konci zostáva čarosmutná nálada, ktorá je predzvesťou nádeje. Boli sme na tej ceste spolu s hrdinkou. Rezonujúce, formálne čisté a myšlienkovo bohaté. A to tie veľké diela mali ešte len prísť. (20.08.2022)

Perla, která ve stínu divácky atraktivnějších mistrových děl bohužel poměrně zapadla. Děj zde přehledně shrnuje vypravěč. V kontrastu se zmíněnou scénou bych si dovolil podtrhnout rovněž jednu, méně nápadnou, ale srovnatelně silnou, která naopak reprezentuje Yukii ve fázi nezralosti. Tu, kdy po Itakawovi žádá, aby se ji vkleče omluvil, on se ptá zač a ona odvětí, že jen tak - když dostane, co chce, rozpláče se jako malé dítě (scéna zároveň dokonale ilustruje archetyp Itakawy). Právě takto skromně zabalené velké obsahy jsou jednou z Kurosawových specialit. Závěrečný motiv, kdy apatický tchán znovuzíská odhodlání postavit se svému osudu, patří naopak mezi nejvýraznější, síla sdělení z něj doslova prýští. Herecké výkony jsou vynikající, počínaje samotnou Setsuko, přes (dnes již téměř legendárního) Denjira Okochiho v roli otce, Haruko Sugimuru jako tchýni a parádního zlouna Takashiho Shimuru (byť jeho role je v zásadě epizodní), dobří jsou i Susumu Fujita a Akitake Kono, jejichž postavy představují dva konce osy vztahu člověka a svobody. (22.02.2011)

Myslím, že je to neprávem opomíjený nebo ne moc známý film, dokumentující výborně dobu a místo ovlivněné historickou zkušeností a politickou situací. Obraz stavu společnosti i člověka, tedy nadčasově platné otázky spojené s osobní svobodou, zodpovědností za své chování a sebeúctou. A skvělá Secuko Harová. Jak jinak. (08.10.2011)

Akira Kurosawa v tomto filmu citlivě zachytil zrání ústřední hrdinky na pozadí předválečných, válečných a poválečných politických událostí. Yukie Yagihara, dcera univerzitního profesora, již přesvědčivě zahrála Setsuko Hara, vyrůstá z rozmazleného děvčete, stále nespokojeného, vnitřně necelistvého a hysterického, v samostatnou individualitu, silnou ženu, která se po smrti svého muže, popraveného odbojáře, vydává pomoci jeho rodičům (vesnickým rolníkům) a čelí nepřízním doby, inkarnovaným šikanou vesničanů, kteří tyto „vlastizrádce“ vyloučili ze svých řad. Scény, v nichž Yukie pracuje s tchýní na nočním rýžovém poli, patří k nejsilnějším momentům filmu. Na pokraji tělesného zhroucení nabývá vzdor této mučednice až mystického prozáření. Fascinující oslava vnitřní svobody a vzdoru. (24.12.2010)

Film je zaujímavý, ako z historického hľadiska rovnako aj ako klasická dráma. Všetky historické udalosti sa skutočne odohrali, tak ako je to podávané vo filme. Len osoby sú fiktívne. Dej filmu začína v období priebehu Mandžuského incidentu a začínajú prípravy na vojnu spojenú s inváziou japonskej armády na ázijskom kontinente. Pochopiteľne, že aj v Japonsku sa našla opozícia, proti zbrojeniu a silnejúcemu militarizmu. Film rozoberá incident na Kjótskej univerzite, kde profesor Takigawa Yukitoki za svoje názory (obhajoval marxistickú filozofiu) musel opustiť univerzitu. Na protest ostatní členovia Právnickej fakulty odstúpili zo svojich funkcii a študenti bojkotovali štúdium. Dej filmu sleduje osud profesora Yagihara (ide o profesora Takigawu) jeho dcéry Yukie a dvoch jeho študentov Ruykichi Noge (ľavicovo orientovaný študent odchádza z univerzity a zapája sa do ilegálnej činnosti) a Itokawa (pokračuje v štúdiu na univerzite). Po vojne sa profesor Takigawa vrátil späť na univerzitu a stal sa jej prezidentom. Cez osobu fiktívneho hrdinu Noge sme sa dostali aj k osudu profesora Hidemiho Ozakiho, ktorý bol popravený za spoluprácu so sovietskou spravodajskou službou , bol informátorom sovietskeho agenta Richarda Sorgeho. Ozaki sa dozvedel, že Japonsko sa chce vyhnúť vojne so Sovietskym zväzom. Tak sa uvoľnilo pre bitku u Moskvy 18 divízii, 17000 tankov a viac ako 15000 lietadiel zo Sibírskeho vojenského okruhu. Ozaki aj Sorge boli popravený za špionáž. Osud profesorovej dcéry Yukie a rodičov jej milenca Nogeho je v skutočnosti osudom pozostalých po profesorovi Ozakim. Aj im sa dostalo zadosťučinenia až po vojne. Film sa nemohol vyhnúť cenzúre a v našom prípade dvojitej. Nakoľko pochádza z roku 1946 tak prvou cenzúrou prešiel cez japonský filmový priemysel ale aj cez okupačný americký. Jeden z tých lepších japonských filmov. (02.03.2020)