Sugata Sanširó
Judo Saga
Sanshiro Sugata
Obsahy(1)
Rok 1882, éra Meidži. Mladý Sugata Sanshiro přichází do školy bojového umění judo. Stává se silným, avšak tvrdohlavým studentem mistra Yanoa a brzy se zúčastní turnaje mezi policií a dalšími školami. Prvotina japonského režiséra Akiry Kurosawy. (KrystofD)
Recenzie (16)
Mladík Chee prichádza do školy karate, aby sa stal nasledovníkom jedného z majstrov. Mladícka nerozvážnosť a neskôr i láska a neľútostné súperenie škôl karate komplikujú jeho životnú cestu... Film "Veľká legenda Judo" v mnohom naznačuje režisérove umelecké smerovanie. Na jednej strane vychádza z bohatej minulosti "krajiny vychádzajúceho slnka", jeho tradícií a zvykov, čo využil neskôr pri svojich "samurajských filmoch". Na strane druhej neúprosne kritizuje sociálne pomery i ľudské vzťahy novodobého Japonska. Film je po obsahovej i vizuálnej stránke vydarenou prvotinou Akiru Kurosawu. ()
Jen z úcty k režisérské legendě a z úcty k judu nejdu v hodnocení níže. Film není špatný, je to konec konců Kurosawa, jedno že jde o jeho prvotinu, film je ale nudný a nezáživný. Kdo očekává něco na způsob Rockyho ze světa juda, jako jsem trošku očekával já, bude zklamán. Když judo, tak anime a manga, mezi filmy snad nic pořádného neexistuje. A je to škoda, judo je králem bojových umění. ()
Kurosawa se dá už ve své prvotině jednoznačně poznat, třeba až lyrickými náladotvornými záběry počasí reflektujícími rozpoložení postav. Také nikam nepospíchá, což může být v nepříliš dějovém snímku o bojovém umění a turnaji škol napováženou. Samotné judo pak nepatří zrovna k efektním stylům, poskakování v klinči po dódžó a přepálené přehazování oponentů na metry daleko před užaslými diváky mi v těch pár krátkých zápasech připadly přinejlepším kuriózní. ()
Velká legenda Judo je hraný debut nejznámějšího japonského filmového režiséra, který si zaslouží střízlivější hodnocení pravověrným fanouškům slavného tvůrce navzdory. Velká legenda Judo má mnohé nedostatky a samotná stavba příběhu úpí bolestí na vrávoravě chatrných dřevěných špalcích nezkušenosti. Idealismus přesvědčení připouští výraz naivity, duševní poselství se i přes dramatickou polohu neprodere dostatečně přesvědčivě na osvětlené prostranství, patos je vlasteneckou fanfárou správného uvědomění. Velká legenda Judo prokazuje poetický talent starojaponské kaligrafické kompozici a obrazům se vdechuje záměr duše. Pokouší se termín symbolismu, oživuje se obřadní cudností romantického vzplanutí, buduje se pomník národní ušlechtilosti. Nacionalismus se nezlobí, hrdost, či nadřazenost? Obojí. Hlavní postavou národní chlouby je Sanširo Sugata (sympatický Susumu Fudžita), dobromyslný a silou obdařený prosťáček. Psychologie dramatu se nešikovně pokouší uchopit jednotlivce, aby s ním slavila schopnost zprostředkovaného prožitku při střetech různého určení. Judo je pokrok vývoje džiu-džitsu a legenda hledá své správné životní místo a učí se způsoby. Hlavní ženskou postavou je Sajo Murai (Jukiko Todoroki), křehká a oddaná dcera mistra džiu-džitsu. Nesmělé první kroky pohádky lásky a lehké zmatení mysli na trase otec-nápadník-láska. Důležitou postavou je Gennosuke Higaki (zajímavý Rjúnosuke Cukigata), Sanširův sebevědomý sok na poli sportovním, společenském i mileneckém. Žárlivost je umocněna během událostí a vše spěje ke konečnému rozhodnutí. K výraznějším postavám patří Šōgorō Jano (příjemný Dendžiró Ókóči), Sanširův moudrý učitel, snažící se svého žáka dovést k hlubokému zamyšlení. A také Hansuke Murai (zajímavý Takaši Šimura), otec Sajo a vedoucí mistr konkurenční školy džiu-džitsu. Ješitnost pozvedává ducha k poslednímu jeho vzepětí a přijmutí životní výzvy. Z dalších rolí: ctihodný policejní šéf a organizátor soupeření Mičicune Mišima (Ičiró Sugai), ctižádostivý mistr džiu-džitsu Saburō Kodama (Jošio Kosugi), či Sanširovu houževnatou vytrvalost povzbuzující starý buddhistický mnich (Kokuten Kôdô). Kurosawově prvotině Velká legenda Judo lze vytknout mnoho, zaujmou patetické tahy štětce a působivé modelování obrazů. ()
Je znát, že to je Kurosawův debut, protože třeba práce s tempem a délkou záběrů zde není moc dobrá a proto se Sugata Sanširó vleče. Příběh je sice jednoduchý, ale mě osobně celkem zaujal, stejně jako většina postav. Kameru ten film má skvělou a třeba závěrečná scéna boje na poli je naprosto mistrná, včetně toho občasného zabírání mraků (btw, Kurosawa na ně při natáčení měl fakt štěstí). Těch zajímavých scén tam je víc, každopádně i přes své chyby, co Sugata Sanširó má, se mi to celkem líbilo a slabé 4* si podle mě zaslouží. Akorát dobrodružný tenhle film fakt není... Slabé 4* ()
Reklama