Sedem samurajov

Stejně, jako drtivá většina filmových fanoušků, jsem se dostal k tomuto dílu, až po zhlédnutí snímku Sedm statečných, který je remakem tohoto Kurosawova filmu. Je to zvláštní pocit, sledovat tento počin a říkat si - vždyť už jsem to kolikrát viděl, když jde o původní film a koukám na něho poprvé. Viděl jsem 207 minut dlouhou, speciální edici a musím říct, že i přes takto dlouhou stopáž, mi film příjemně utíkal a vůbec nenudil. Co je zvláštní, tak to, že se mi první polovina filmu - kdy se nám jednotliví samurajové představují - líbí víc, než druhá polovina, kde dojde k bitvě. Ale takhle to mám i u Sedmi statečných. Bohužel, zde ta druhá část filmu není tak gradující a trošku sráží skvěle rozjetou podívanou z prvních devadesáti minut, stejně jako to, že filmu chybí nějaký výrazný záporák, kterým byl například Calvera. To je však jediné minus tohoto černobílého klenotu. Toshiro Mifune - zde všemi zmiňovaný excentrický tlučhuba, byl jednoduše úžasný a je jedním z hlavních tahounů samurajské sestavy. A co musím zmínit a nesmím zapomenout, je výborná hudba, která spolehlivě obstojí i dnes. Hlavně ty bubny, které se ozvou už v úvodních titulcích, stály za to. Je to výborná podívaná, povinná četba pro všechny filmové nadšence a skvělý zážitek, který mohu každému jen vřele doporučit. P.S. Film jsem viděl v původním znění s českými titulky. (07.11.2010)

Mrzí mě, stejně jako v případě Meliésových filmů, že Sedm samurajů není prvním akčním filmem, který jsem kdy viděl. Akční žánr je už dávno někde jinde, nemá v sobě takovou duševní hloubku a takové dobrodružství s vtipem navrch. Můj zásadní problém bude v tom, že jsem nejdřív viděl remake - takže jsem zhruba věděl, co se bude dít a díky přepálené (SE) stopáži jsem na to čekal hrozně dlouho. Film bych rozdělil na 3 části: v první se dává sedmička dohromady a cestuje do vesnice. Tady je natočena každá scénka, která jen může být, nic se nepřeskakuje, nic nevystřihuje. Druhá, která je jádrem problémů a měla být sestříhaná na minimum, mapuje děj ve vesnici, přípravu na lapky a vztahy mezi vesničany a samuraji. Třetí je samotný boj, který s malými přestávkami a odbočkami trvá něco přes hodinu. Posledních 10-15 minut je to nejlepších, Mifune je bláznivý ďábel a Kurosawa navždy stanovil některé nosné myšlenky a technické parametry akčního žánru. Chtěl bych vidět 2 a půl hodinovou verzi, jestli by byla lépe sestříhaná, zaručeně by víc odsýpala a tím pádem mě víc bavila. Takto to byl ubíjející maraton, byť umělecky podaný velmi na výši. [Přesná stopáž: 207 min - SE] (29.07.2008)

Nemohu popřít jisté zklamání z tohoto údajně "Nejúžasnějšího akčního filmu, jaký kdy byl vytvořen". Dokážu pochopit, že před 50 lety se filmy točily prostě jinak a akce měla zcela jiný rozměr, ale tohle bylo opravdu moc zdlouhavé - monstrózní úvod do děje, formování příběhu a dokonce i akční scény postrádaly jistý spád/napětí, čímž částečně potlačovaly i potenciální emocionální náboj... Troufám si říct, že na 207 minut Sedm samurajů jednoduše neobsahuje dostatek materiálu... Mé rozporuplné pocity jsou také podtrženy tím, že při sledování jsem se přistihl, jak sám sebe přemlouvám: že to vlastně dobré je a že před Sedmi samuraji ani nic lepšího nebylo, což je fakt, Sedm Samurajů opravdu JE první válečný velkofilm i s nějakými těmi poetickými momenty ("Nebyli jsme to my, kdo vyhrál"), ale místy je šíleně nudný... 6/10 (02.12.2007)

„Musíme nájsť hladného samuraja.“ Niektoré staré filmy je radosť pozerať a SEDEM SAMURAJOV (r. Akira Kurosawa), ktorý sa dočkal amerického remake SEDEM STATOČNÝCH, nie je výnimka. O akciu nejde, krásne dlhé zábery sústredené okolo vynikajúcich hercov z nádherne čistej réžie však nie sú ani žiadnym hlúpym semenišťom pre pseudo filozofické rozmýšľanie nad nesmrteľnosťou chrústa - proste zábavný film. (29.08.2008)