Ran

Spojení Shakespearova díla (tentokát Král Lear) s Kurosawovým pohledem opět vyšlo - přesto, starší Krvavý trůn je dle mého lepší. Největší problém v tomto snímku je kamera. Některé scény jsou vizuálně fantastické, promyšlené do nejmenšího detailu a se skoro až neuvěřitelnou kompozicí. Ovšem hned na to následuje scéna, ve které je přesný opak výše zmíněného. Nevím zda to je čistě můj dojem či jde o záměr, ale právě tohle neustále vytrhává z atmosféry jinak vynikajícího snímku. Také některé vedlejší party nejsou odehrány zrovna přesvědčivě, ovšem hlavní charaktery jsou bez výjimky zahrány více než slušně. K dokonalosti tu schází snad jen přítomnost Toshira Mifuneho. (11.01.2007)

Tentokrát si poprvé a pravděpodobně naposledy vyzkouším následující styl komentáře; začínáme na průměrných 3 hvězdách, dvě přidáme za dokonalou němou několikaminutovou pasáž a hudbu v ní obsaženou, jednu za hru na flétnu a jednu za pár úsměvných scének ke konci (bylo-li to úmyslem). 7 hvězd...to by bylo slušné hodnocení, že? Jenže...jednu uberu za herecké výkony, jednu za zvuk, další za absenci zábavnosti, jednu za absenci napětí, další za neschopnost či nechuť vyprávět obyčejný příběh zajímavě, další....další důvody by se našly také snadno ( nevěrohodnost, místy trapnost), už toho ale nechám, protože bych se dostal do sfér, kde by mé hodnocení leckoho jistě rozermoutilo ještě více...že. Jako krátkometrážní němý film by to bylo geniální, škoda toho balastu okolo. (31.03.2007)

Sentimentálně se přiznám, že jsem hodně dlouho neviděl něco tak krásného. Kombinace obrazu, zvuku a hudby je vykrystalizována do nejmenších detailu a i přes maličké vady na kráse je zde vidět práce odvedená s láskou. A to jak Kurosawa vykreslil císařovo postupné šílenství je stejně geniální jako v Musorgského B.Godunovovi. (24.02.2009)

Složitě ambivalentní film – je velkolepě opulentní a přesto chladnokrevně komorní, pompézně strhující a přitom žalostně bezobsažný, variace Shakespearovské divadelní hry ale i epický velkofilm se vším všudy, velice poutavý a přesto tak nesnesitelně nudný, striktně seriózní a zároveň až absurdně směšný (účes týpka s píšťalou chci taky), historicky věrohodný a přesto tak papundeklově umělý, intelektuálně důmyslný ale zároveň echt primitivní, nadčasový a přitom tak zastaralý (ten zub času se na tom strašně podepsal). Ve výsledku tedy volím i hodně ambivalentní hodnocení a je mi to celkem líto, protože takhle jsem si svoje první rande s Kurosawou fakt nepředstavoval. (14.07.2020)

Ještě kousek stylizace navíc a byla by z toho alespoň slušná parodie. Ale kdo chce, najde si hloubku úplně všude, mě se to v téhle obyčejné rodové vyvražďovačce nepovedlo, i když se o to režisér jakýmisi myšlenkami a moralitkami nejspíš pokoušel. Díky způsobu jakoby studiového nasvícení navíc film působil téměř inscenačním dojmem a obě bitvy do něj vůbec nezapadají. Ty jsou ostatně to jediné, co na filmu stojí za zhlédnutí. Jinak je to jedno velké zdlouhavé utrpení. (15.01.2006)