Ran

Asi nejlepší zápletka, kterou jsem zatim od AK viděl. "Bílá liška" Kaede sice neni "Nefritová liška", ale její revenge mise nemá chybu. Pan Hidetora je dost rozporuplná postava, synáčci též, ale aspon člověk nemůže úplně předvídat děj. Pořád je tu ale ta japonská afektovanost, které propadají občas všechny postavy a jež je zvláště koncentrována v úloze dvorního šaška. A tu prostě nekoušu. Stejně jako rádoby efektní scény s potoky rudé barvy. Brrr, takhle opravdu ne. Přesto nadprůměr. (25.12.2012)

Film "Ran" je krásně natočený, má skvělé bojové scény, skvělé herecké výkony, které jsou místy naprosto uhrančivé, ale stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že ten film je nepřístupný, že mě nedokázal vtáhnout. Je to silná divadelní tragédie natočená ve filmu, kdy jsou využity možnosti filmu oproti divadlu a zachována synergie obou médií, ale stejně jsem z promítání neodcházel kompletně nadšený. (31.12.2015)

..........Kurosawa sa blížil k sedemdesiatpäťke, keď natočil toto dielo.......... "Kedysi som mal troch synov." Ani neviem prečo, no táto Hidetorova veta ma v mihu naladila na myšlienky o pominuteľnosti. Je možné, že ju v Ran Kurosawa rieši, resp. že ide o jednu z tém, čo ho zaujímajú??? Možné určite..........:) POMINUTEĽNOSŤ. V ľudskom živote má svoju životnosť vlastne všetko, počnúc či končiac samotným ľudským životom. Pre naozaj len komornú predstavu pominuteľnosti vyberám: city, túžby, vzťahy, slová, sľuby, ideály, moc, úspech, neúspech, bolesť, radosť, strach, porozumenie, samota, úprimnosť, vedomosť, nevedomosť.......... Či si to pripustíme či nie, alebo použijeme inú metaforu, pominuteľnosť je imaginárny diktátor striehnuci a vypínajúci sa nad nami všetkými, ktorý nás drží v hrsti. Škodoradostným železným pravidlom býva, že v celej hĺbke oceníme veci, až keď sú už nenávratne preč. Masterpiece. Geniálni Tatsuya Nakadai (Hidetora) a Mieko Harada (pani Kaede) !!! (30.07.2008)

Ještě kousek stylizace navíc a byla by z toho alespoň slušná parodie. Ale kdo chce, najde si hloubku úplně všude, mě se to v téhle obyčejné rodové vyvražďovačce nepovedlo, i když se o to režisér jakýmisi myšlenkami a moralitkami nejspíš pokoušel. Díky způsobu jakoby studiového nasvícení navíc film působil téměř inscenačním dojmem a obě bitvy do něj vůbec nezapadají. Ty jsou ostatně to jediné, co na filmu stojí za zhlédnutí. Jinak je to jedno velké zdlouhavé utrpení. (15.01.2006)

Vynikající snímek AKIRA KUROSAWY. Film patří do uměleckých skvostů, ikdyž některé scény se mi zdály příliš zdlouhavé a měly malý spád. Je třeba vzít v úvahu, že Japonci mají jinou mentalitu, jiné zvyky a též jinou historii svého národa. I přesto, že film obdržel Oscara a 3 nominace na Oscara, dal by se asi o 40 min. zkrátit tím, že by se některé dlouhotrvající scény, kde se vůbec nic podstatného nedělo, vynechaly. (Mám na mysli scény, které se děly kolem šíleného Hidetora). Ale jak už jsem výše uvedla, Japonci si velmi váží svých rodičů a svých předků a z této skutečnosti vychází celý film. Kostýmy úžasné, výprava jedinečná. (04.07.2008)