Žiť

Byl by to jenom rozvláčný doják, po kterém se člověk dva dny snaží žít život naplno, neb tento jest krátký, a pak ho to zase přejde, protože vědomí omezeného času obvykle dokáže vyprovokovat k budování hřišť pro chudé jen výjimečné jedince a jen tehdy, když smrt opravdu klepe na dveře – nebýt posledního dějství na smuteční hostině, kde se mimo jiné právě tahle nepřenosnost kouzelně reflektuje. Jinak nemám, co bych dodal – obvyklý Kurosawův vysoký standard. (16.12.2015)

Kurosawa zvolil tak vražedně pomalé tempo, snad aby šlo ruku v ruce s pomalým umíráním na rakovinu, že to úspěšně vyřídí většinu publika. Pár scén svůj silný potenciál nezvládá natolik odkrýt, aby se tím vykompenzovala homogenní rozvláčnost. Ke všemu je film natočen nesmírně pateticky a jak Shimuru můžu, tak mě vytáčelo jeho poulení očí stylu "karotka v řiti" i jeho vyjadřování. Nelíbilo ... ale za pravdu, že hnacím motorem radostného žití je Cíl ("Pokud znáte cíl, zdoláte jakoukoli překážku"), nechám hodnocení na ***. (25.10.2011)

Tá posledná, necelá hodinka filmu dokonala dielo skazy. Pred tým to bol, až na niektoré výnimky, citovo zaangažovaný snímok, kde človek mohol porozmýšľať nad celkovým chovaním postáv, ich rozhodnutiam. Ten dlhočizný záver, ale spadol do nudného spodku a dal sa zvládnuť len s určitým fanúšikovským nasadením. (29.09.2015)

Krásný smutný film. Zatímco v historických filmech se mi japonské reálie moc líbí, ve filmech „současných“ mi trošku brání v bezprostřednějším vcítění se do děje filmu. Tak je to i s tímto filmem. I těch padesát let je na něm znát. Zatímco jen o dva roky mladších Sedm samurajů vůbec nezestárlo, tenhle film žel ano. Navíc působí až příliš nízkorozpočtově. Závažnost příběhu a způsob vyprávění to, ale bohatě vynahrazují. Navíc, Takashi Shimura je opravdu skvělý herec. Rozhodně bych film nekrátil ani o minutu... Malá záhada nakonec: Jestli jsem se pozorně díval, tak ten často reprodukovaný záběr s pohledem na odcházejícího hlavního hrdinu v noci a dešti se ve filmu vůbec neobjeví. To je zvláštní ne? (25.11.2006)

Jen málokdy se snižuji k laciným superlativům, tady si bohužel nemohu pomoci. Je to dojemný, přemýšlivý, hluboký a procítěný film, ze kterého od té doby kradly stovky stupidních amerických melodramat. Už dlouho jsem neviděl tak dokonale vystavěný snímek - snímek, který by s takovou lehkostí tančil mezi různými časovými rovinami. Ze začátku jsem se trochu bál nudy, ale už v polovině jsem věděl, že jsem doma. Mám určité výtky, ale házím je za hlavu. Krása. (03.07.2010)