Pomsta

Jak zabít potenciální revenge kult snadno a rychle. !!!SPOILERY!!! Úvodní sekvence (do pádu) je krásnou ukázkou toho, že i s malým rozpočtem se dají dělat divy, tzn. kvantita i kvalita jednotlivých záběrů je po technické stránce tak neuvěřitelná, že jsem div nechrochtala blahem (*****). Útěk a první tu-máš-zač-je-toho-loket vražda si ještě stále drží vysokou kvalitu a jistou míru důstojnosti, vše však končí v jeskyni (****), kdy se Amazonka - po sérii pěkně hnusných snů a po provizorní plechovkové fixaci rány po větvi - rozhodne stát Rambem a dorazit i ty zbývající dva vocasy. S prvním to má v celku snadné, když se fyzicky i psychicky vysílí lovením střepu v silikonové noze, druhý už dá docela fušku. Asi nějaký nadčlověk, jinak si ty hektolitry krve, co po sobě zanechává, nedokážu vysvětlit. (Než ho konečně zabije, mají v celé rezidenci kluziště a DOSLOVA vymalováno.) U finálního záběru na přilétající vrtulník jsem už jen ironicky kroutila hlavou a říkala si o co, že teď sejme pilota, naučí se to řídit a odletí do L.A. (**). Za kameru a za hudbu 2,5*. (25.04.2018)

Pomsta je sice stylizovaný exploatační film, ale především chytrá aktualizace rape and revenge pro jednadvacáté století. Největší přínos se skrývá v promyšlené scéně znásilnění, která je vystavěna úplně jinak, než jsme zvyklí. Přesouvá totiž pozornost od samotného aktu k muži, který situaci nečinně přihlíží a poté odchází. To je zásadní rozdíl oproti žánrovým kolegům. Takové Plivu na tvůj hrob diváka vysloveně „zve k účasti“. Sedmdesátková klasika toho docílí promyšleným stylem – časté detaily na tvář oběti, absence nediegetické hudby – a brutální třicetiminutovou (!!) scénou skupinového zneužití a mučení. Předlouhé sledování budí nepříjemný pocit, že na sexuálním násilí nějak participujeme. Legitimizujeme ho pohledem. V Pomstě však není tak děsivý exploatační přístup ke znásilnění, jako spíš společenský rozměr kořenící ve způsobu, jakým muži odmítají respektovat hranice. Ke znásilnění vede iluze mužské nadřazenosti, neschopnost akceptovat odmítnutí, ale také pasivita jiného muže, která zločin umožňuje. Proto není nutné ho sledovat přímo, zprostředkovaný pohled pasivního muže je podobně děsivý (ne-li děsivější). Divák tak ve zbytku filmu vidí (brutální) vyrovnávání účtů s toxickou maskulinitou a proměnu genderové dynamiky. Stylizované násilí přichází jako trest. A právě v tom nacházím největší přínos Pomsty ve vztahu k rape and revenge filmům obecně. Francouzská exploatace velice obratně komunikuje s tématy objektivizace žen a sexuálního obtěžování. // Zajímavá je také změna perspektivy po první třetině, která je nejviditelnější v práci s velkými detaily. Prvních třicet minut (před znásilněním) přebírá film perspektivu mužů – na ženu nahlížíme jako na objekt a skrze množství detailů prozkoumáváme její tělo. Při znásilnění se situace obrací, v detailech sledujeme pouze odpudivé věci – otevřené rány, slintající ústa nebo špinavá těla. Od zlomového momentu vystřízlivíme z fetišizujícího pohledu mužů a přebíráme perspektivu dívky. // Hravá je i nekompromisní tělesnost. Tahání střepů z otevřených ran a vyvalené vnitřnosti po výstřelu dokazují, že se debutující Coralie Fargeat dobře orientuje v tradici New French Extremity. V některých momentech dá vzpomenout na High Tension nebo Mučedníky. // Existuje poměrně dost filmů, které koncept rape and revenge definují (Plivu na tvůj hrob, Poslední dům nalevo, Thriller, Ms. 45), exploatují (Plivu na váš hrob 2) a upravují podle lokálních pravidel (Female Prisoner #701, Red to Kill), ale konečně tu máme jeden, který ho zajímavě aktualizuje. (07.08.2018)

... aneb když se oblékáš a chováš jako kurva, tak se pak nediv, že je tak s tebou zacházeno... No jo, je to takové pitomoučké. Když ale přistoupíte na pár základních pravidel filmu, jako třeba že postavy mají neomezené množství krve a že přežívají situace, které by přežívat neměly, tak je to celkem roztomile pitomoučké. Například Stanovy hrátky se střepem by se mohly s přehledem zařadit mezi nejvtipnější filmové scény. A ke konci, když už jste dávno přestali počítat hektolitry krve, se jen tak přiblble usmíváte a zjišťujete, že se vám to v podstatě líbí... 70% (16.05.2018)

Ze subžánru rape and revenge už tu byly lepší filmy, ale Pomsta se jim v mnoha ohledech vymyká. Nejen tím, že se do takového filmu pustila sama žena, takže na oplátku mnoha obnaženým ženským postavám to jsou tentokrát chlapi, co jsou během finále komplet nazí. Rozdíl je taky ve vrstvení jednotlivých symbolů, barev a náznaků, někdy okatých (jablko s mravenci, močení na pavouka), jindy nenápadných (Bohorodička v závěru mě dostala) nebo peyotlových. Především kvůli barevné symbolice je třeba být opatrný ve výtkách, které určitě přijdou, tedy že sled scén a střídání dne a noci nemusí dávat vždy smysl. Právě v tom mi Pomsta přijde nejsilnější, takže jsem ochoten odpouštět i chyby, kterých je dost (včetně natolik triviálních, jako je záběr do údajně prázdné pouště, ale kdesi daleko projíždí auto, které tam rozhodně nemá co dělat - to nemohlo být ani jako symbol). Včetně toho, s čím obvykle mívám problém - že by postavy mohly to všechno přežít nebo ještě před smrtí třeba rozhýbat. Taková ztráta krve nebo už jenom napíchnutí Jennifer na ten pahýl stromu... No, to ne. Z pohledu formalit subžánru ale film splňuje vše, včetně hodně brutálních krvavých scén, gore jak se patří. A Matilda Lutzová je jednoduše nádherná, a to nejen jako vypucovaná lolitka, ale i když je špinavá a od krve. Tenhle film je nutné chápat především symbolicky. A jako takový stojí za to. (19.04.2018)

Je fajn říct.. Francie je zpět! Revenge je po dlouhé době další příjemný přírůstek do Rape and Revenge subžánru, což je vůbec můj nejoblíbenější ( I Spit on Your Grave je však pořád nepřekonán). Film zaujme především vynikající kamerou a krásným vizuálem. všudy přítomnou poušťí, překrásnou Matildou Annou Ingrid Lutz, která v zařízlých kraťaskách pocákána krví s klackem v břiše a sniperkou v ruce pobíhá celý film, slušnými záporáky, nepříjemným gore, hodně netradiční retro disco muzikou a několik výrazných scén, které utkví v paměti ( Trhání střepu z chodidla je hodně intenzivní scéna, či vytetování orla skrz plech na břicho taktéž, zaujala i jízda motorkou či samotné finále, kde je klasicky barák celý pocákán krví, jak jsme zvyklí z Inside!). Mínusem je vlastně jen né příliš explicitní rape a málý bodycount. Intelektuálové a podivínové se sice nepřenesou přes nesmrtelnost hlavní hrdinky a téměř minimálním příběhem,ale všichni ostatní se skvěle zabaví touhle šťavnatě sexy jízdou z Francie.80% (13.05.2018)