Červenofúz

Neuvěřitelně lidské, kruté i neskonale dojemné. Na kolenou a s tváří skloněnou k zemi, jsem stále ohromen tím, co ve mně film vyvolal. S hlubokou pokorou budu od dnešního dne snít, a možná i trochu doufat, že ve věci morálky a charakteru se dostanu ve svém životě alespoň na polovinu toho, co jsem měl čest zde zhlédnout, nejen v postavě Dr. Kyojio Niide, který zůstane v mém srdci i duši již navždy velkým vzorem. Režie, scénář i herectví je zde pro mě zcela bezchybné, navíc některé scény dosahují v mých očích statusu tvůrčí geniality... (28.08.2017)

Viděl jsem to kdysi a no a pravdou je, že zase až tak mě to tolik nebavilo, přesto jsem si řekl že to s odstupem času budu muset vidět ještě jednou. Nu tak se i stalo (Díky Japonské velvyslanectví na Slovensku) a nutno říct, že úžasné. Pravda některé scény působily pořád dost pofidérně, off-topic bitka byla pořad dost off-topic, přesto je to vážně skvělý film, jen jsem si po čas filmu kladl stále jednu otázku. Musel si Toshiro Mifune kvůli roli obarvit vousy nebo ne? (03.03.2011)

Od Kurosawy mám radši ty samurajský filmy, ale i tohle byl velice zajímavý kousek. Atmosféra toho, jak špatně se žilo chudým je místy až mrazivá a některé scény jsou opravdu mimořádné. Tento film je také o postavách, nejenom té Mifuneho a všichni herci to zvládají na výbornou. Jediné co mi vadilo byl příběh, který se skládal spíše z příběhů některých postav a zásadnější dějová linka přijde až v druhé půlce. Kvůli tomu bylo tempo místy pomalejší a ty 3 hodiny byly zkrátka na mě trochu moc. Ale i tak se to řadí ke Kurosawovým výtečným kouskům. (22.12.2008)

Ze všech Kurosawů, které jsem už viděl, mi přijde film o dokonalém doktorovi Rudovousovi jasně nejlepší. Ale také je to možná tím, že jsem krátce předtím dokoukal famózní, v Asii rekordy sledovanosti trhající Dae Jang Geum, která je občas ze stejného prostředí, které mi teď tolik chybí. Oproti jindy se Kurosawa vyvaroval mnohaminutových zdlouhavých pasáží, jako jsou v Krvavém trůnu bloudění jezdců v mlze, nebo v Toulavém psovi neméně nudné toulání se po městě. Tentokrát jsem se bavil od začátku do konce a možná bych to dokázal dát hned podruhé. Ti, kdo se přesto bojí hrozivých 185 minut, tak je můžu uklidnit, že se dá film celkem jednoduše rozdělit na dvě části, zhruba po devadesáti minutách. Dokonce to ani nebude na škodu, protože je zde mnoho zajímavostí a mluví se tu o spoustě chytrých věcí. Prostě nabízí spoustu podnětů pro přemýšlení mezi první a druhou částí. Už se nemůžu dočkat, až někoho přemluvím, aby se se mnou podíval. (24.10.2009)

Autorský koncept, který v 50. letech ustanovil režiséra za tvůrce-Boha, není pomýlený jen z důvodu nemožnosti nahlížet komukoliv do hlavy a teamworkingu širšího ansámblu na díle, rovněž je problematický z hlediska autorů-značek, vůči nimž cítí divák pokoru a jihne, ztrácí soudnost. Slovy klasika: Dobrý režisér špatné filmy netočí. ____ Mixne-li se jakýkoliv film asijskou provinciálností, kde se s oblibou řeší sondy mezi obyčejné lidi po vzoru neorealismu, vyleze z něj zákonitě společenský komentář, nic víc, a totéž se přihodilo zde. Kurosawa podobně jako Godard miloval klasické hollywoodské filmy a sám nevěděl, kam patří, zda na Východ, či na Západ, zda následuje práci kamenu japonského filmu 30. let, režiséra Ozua, mistra střihu a detailu, nebo Mizogučiho táhlé, distancovaný záběry. Kurosawa sám přiznal, že v každém jeho filmu jsou maximálně 3-4 minuty skutečné kinematografie. Dobrá, ale kdo je má v těch pře-timeovanejch špageťácích hledat? ____ Doktoři zde spíš rozmlouvají, než léčí, Kurosawa převádí denní pinožení do pokojné filozofické roviny o moudrém a přísném učiteli, pod jehož vedením vstupuje žák na cestu k dobru (nemocnice je zčásti vězením – nápravnou, a zčásti tělocvičnou – bojové sporty taktéž očišťují duši nezvedených mladíků), což je snad jediné východisku filmu; jeho relativita v posunutých dialozích mezi vývojem postavy a jejím výchozím stavem. Je třeba vnímat, co postavy říkají, ne jak to říkají. Červenobradáč ale není geniální, ani vizionářský. Musíte ho tolerovat víc, než on bude tolerovat vás. (22.04.2008)