Červenofúz

Neuvěřitelně lidské, kruté i neskonale dojemné. Na kolenou a s tváří skloněnou k zemi, jsem stále ohromen tím, co ve mně film vyvolal. S hlubokou pokorou budu od dnešního dne snít, a možná i trochu doufat, že ve věci morálky a charakteru se dostanu ve svém životě alespoň na polovinu toho, co jsem měl čest zde zhlédnout, nejen v postavě Dr. Kyojio Niide, který zůstane v mém srdci i duši již navždy velkým vzorem. Režie, scénář i herectví je zde pro mě zcela bezchybné, navíc některé scény dosahují v mých očích statusu tvůrčí geniality... (28.08.2017)

Z toho mála fakt o Kurosawovi, která jsou pro mne dostupná, se zdá být zřejmé, že tento film svým způsobem jakoby uzavíral režisérovo dílo. Jeho hlavní téma, za které lze považovat stopování modernosti a lidství v novějších japonských dějinách (v zásadě nejde před éru šogunátu, tj. jen výjimečně pod rok 1600), je v tomto případě aplikováno na péči o nedotknutelné, ty z nejhlubšího dna japonské společnosti. Kurosawovo nahlížení za kulisy slov gejša, šintoismus, samuraj, bonzaj je důsledné a ve své břitké kritičnosti poprávu nemilosrdné. Hloubka a důkladnost jeho introspektivy jsou mimořádné a ovlivňují i pojetí děje, které se z evropského hlediska může jevit jako zvlášť statické. Na hodnotách a přínosu filmu to však pro zasvěceného diváka, připraveného naslouchat i vnímat, nemění nic. (27.08.2007)

Nechci přehánět, ale vizuálně je tenhle Kurosawa možná vůbec nejlepší (přechod k barvě pak byla jeho největší filmařská chyba). Sice tu nebojují samuraji ani nesledujeme velké bitvy armád, přesto mě ale tenhle film svými nádhernými obrazy naprosto dostal. S příběhem je to horší. Jako často u Akiry mám pocit, že je tu jednoduchá a jasná myšlenka sdělována se zbytečným pocitem vlastní důležitosti... což není nikdy k dobru věci. Přesto si to udrží čtyři hvězdy. (20.09.2012)

Společně se Sedmi samuraji nejlepší Kurosawův snímek. Příběh mladého lékaře nastupujícího na zkušenou do nemocnice pro chudé je strhující a dokáže zaujmout především díky osudům obyčejných lidí. Přes tři hodiny stopáže vůbec nenudí a nebýt do filmu nezapadající jedné bojové scény, tak ani není co vytýkat. Není zde ona otravná teatrálnost, která "zdobí" některé jiné snímky tohoto japonského velikána, pro zdlouhavost tu také není místo a snad poprvé je u Kurosawova snímku dobře využitá hudba. Výsledek je sice jednoduchý a komorní, ale v tom je právě jeho síla a největší přednost, jelikož se může naplno soustředit na osudy, chování a pohnutky jednotlivých postav. Všichni herci hrají skvěle, ale jednoznačně nejlepší je tradičně charismatický Toshiro Mifune ve své životní roli zdánlivě despotického lékaře s dobrým srdcem. Důkaz, že výtečnému filmu stačí pár herců, dobrý scénář, pár interiérů a naprosté minimum exteriérů. Humanistický snímek, který patří k vůbec nejlepším japonským dílům. Škoda, že Rudovousem po šestnácti společných filmech skončila jedinečná spolupráce dnes již legendární dvojice (nejen) japonské kinematografie. (03.02.2007)

Přepsáno v listopadu 2018. Rudovous je dalším moralizujícím dramatem z dílny Akiry Kurosawy, svému ideálu humanismu neúnavně staví další filmový epos. Sice se opět nevybíravě útočí na strunu soucitu, chudoba se kreslí v potemnělých barvách zmaru i ztráty důstojnosti, upozorňuje na složité postavení žen v tradicionalismu uzavřené patriarchální společnosti, tragédie dostává svůj antický rozměr, naštěstí soubor srdceryvných příběhů není pouze lacině uvědomělým moralizováním politické korektnosti. Tradičně silné jsou obrazy, v kompozicích se odhalují drobná tajemství života. Příjemně působí i decentní nadhled, je to snaha o uvědomění si podstaty lidskosti a harmonické sounáležitosti v celku společenství. Hlavní postavou humanistického apelu je Dr. Noboru Jasumoto (příjemný Júzó Kajama), mladý, nadějný a ctižádostivý lékař na počátku své profesní dráhy. Cesta ke spokojenému životu vede přes očistu vlastní duše. Bodavý pocit ublíženosti se dětinsky vzteká na celý svět. K pochopení se určila léčba šokem, smysluplnost života přijímá novou výzvu po překonání vlastní omezenosti. Lidskost je již téměř na dosah. Lidumilným vzorem je Dr. Kjodžō Niide alias Akahige - Rudovous (sympatický Toširó Mifune), přednosta tokijské nemocnice pro chudé. Na první pohled přísný despota naslouchá svému okolí a podává pomocnou ruku všem potřebným. Pro chudé i své podřízené je modlou i spásou. Důležitou postavou je Sahači (Cutomu Jamazaki), na smrt nemocný kolář s dobrotivým srdcem a tajemstvím vlastní vášně a životní touhy. Ani smrt nemůže zabránit naplnění. Hlavní ženskou postavou je Osugi (příjemná Reiko Dan), skromná a svědomitá ošetřovatelka bohaté pacientky s plachým probuzením vlastní romantické náklonosti. Velmi výraznou postavou je Otojo (pozoruhodná Terumi Niki), dospívající dívka, vyrvaná na poslední chvíli neúprosným spárům osudu nevěstky. Z dalších rolí: Sahačiho nejkrásnější i nejbolestivější vzpomínka Onaka (Mijuki Kuwano), Osugina pacientka s narušenou psychikou po otřesných zážitcích z dětství (zajímavá Kjóko Kagawa), odcházející Noboruův předchůdce Genzo Cugawa (Tacujoši Ehara), osudem soužená vražedkyně Okuni (Akemi Negiši), malý mrštný zlodějíček Čodži (Jošitaka Zuši), upřímně snaživý Dr. Handaju Mori (Jošio Cučija), nesmiřitelná kuplířka Kin (Haruko Sugimura), v osamělosti umírající Okuniin otec Rokusuke (Kamatari Fudžiwara), Noboruova noční můra Čigusa (Jôko Fudžijama), její laskavá sestra Masae (Jôko Naitô), či dobromyslné nemocniční kuchařky (Reiko Nanao, Imari Cudži, Akiko Nomura a Sue Mitobe). Rudovous je filmovým morálním rozhořčením. Naštěstí si udržuje styl jedinečných obrazových staveb a míra vkusu účelového podbízení nepřekračuje únosnou mez snesitelnosti. Díky za obrazovou výpověď! (03.07.2009)