Vyhladovaní

Atmosféra podbarvená ponurou muzikou byla dobrá a hodně se mi líbilo prostředí podobné tomu našemu. Fajn byli i zombíci, kteří vesměs vypadali jako obyčejní lidé, ale o to působili sugestivněji.Podařilo se i pár hezkých krvavých detailů, ale těmi tvůrci bohužel šetřili. Co se herců týče, tak s těmi jsem neměl problém, ale jejich postavy byly nedostatečně vykreslené, takže mi bylo docela jedno, co se s nimi stane. A nejhorší ze všeho bylo pomalé artové tempo, které všechna výše zmíněná pozitiva systematicky mazalo. Škoda. Průměr, ale s přivřenýma očima. 50% (07.03.2018)

V provincii Quebecu sa po vypuknutí neznámej choroby počet osôb drasticky znížil. Tí, ktorí mali to šťastie a prežili, musia každý deň bojovať s hladom a nebezpečenstvom, ktoré predstavujú nakazení a ich neustále narastajúci počet. - Na tento horor som sa dosť tešil, pretože indie záležitosti z tohto subžánru mi väčšinou sedia, ale výsledok nestojí za pozornosť. Práca s postavami je úplne nulová, a to je najväčším zádrhelom hlavne preto, že to režisér na tomto faktore celé staval. Postava malého dievčatka má nejaký potenciál, ale ten je v závere zničený úplne nešikovným spôsobom. Zabitia sú ako keby povinne mimo kameru, strih je amatérsky a celé to je plné dlhých a nezáživných scén. Dve hviezdičky za to, že sa podarili aspoň vtipné scény a občas nejaký zaujímavý dialóg. Je pekné, že sa Netflix snaží dať priestor aj cudzojazyčným hororom, ale v tomto prípade ide o krok vedla. (17.02.2018)

Kanadská nemastná neslaná artová zombie novinka, která na mě dojem příliš neudělala. Měl jsem pocit, že ten film nijak nezačíná ani nekončí, o postavách se člověk nedozví téměř nic, takže jim ani nefandí, vizuálně mi to přišlo až odpudivé a lokace jak z českého venkova, navíc 90% úmrtí je mimo záběr a jedna ustřelená hlava mne do křesla neposadí byť tahle scéna patřila k tomu nejlepšímu. Jediné, co by se dalo teoreticky pochválit je ponurá atmosféra a naturalistický vzhled, ale to jsou zrovna atributy, které nevyhledávám, takže za mne tak tak průměr za snahu a vnešení něčeho nového. Své fanoušky si film však najde, já k nim patřit nebudu. 55% (18.02.2018)

„Pro zombíka židli, ať se mu líp bydlí.“ Tíživá postapo atmosféra zmaru a konce civilizace, kombinující divoký hlad ze Světová válka Z s meditativní ucouraností road movie The Battery. Nesměle koketující se ztrátou osobnosti a nicotou z Nadosmrti spolu a smutnou lyrikou z Noc požírá svět. Jenže v Paříži nekonečná plocha placatých střech lépe evokovala vyprázdněnost mrtvého světa, než Hladové, ale krásné živé lesy. Hned bych tam vyrazil na vandr (byť s brokovnicí). POSTAPOˇOKÉNKO: [][] Frankofonní obyvatelé Quebecu se vyznačují: A) Tupým zevlováním. B) Trempováním v lese a řvaním jako na lesy. C) Silným sociálním cítěním, viz svolávání se na gáblík. D) Civilizačními zlozvyky, např. nesmyslným hromaděním nábytku v krajině (divák nechápe, malíř Douda se raduje). E) Kolísavou inteligencí a nekonzistentním chováním. [][] Chytří jak opice, tupí jak slepice, jak se to zrovna hodí do krámu R. Aubertovi a jeho artovým ambicím. Jsou i smrtelně nebezpeční, ale jen sólo. Čím víc jich je, tím míň nebezpeční jsou. Divné, že jo? Viz hromadný útok na barák, naháněčka lidí v lese a drtivá porážka zombíků 70:0. Rambo hadr. Ach jo. Sbohem, komorní postapo. Jen třikrát kousnu Auberta do... (23.05.2023)

Ako sa tu správajú zombie sme ešte asi v žiadnom inom filme či čomkoľvek nevideli, nečítali. A funguje to! O čo sú inakší, o to sú nečitateľnejší, o to nebezpečnejší a konečne o to strašidelnejší! A že ich inakosť ostáva nevysvetlenou, to zase umocňuje nepríjemný, stiesňujúci pocit, ktorý v divákovi doznieva aj na druhý deň... pretože tie obrazy z hlavy vyhnať nejde... Film, ktorý je v prvom rade o pocitoch. Pocitoch, ktoré samé o sebe dobre neurobia, ale teší ma neskutočne, že mi ich nejaké, nech už sú akokoľvek nepohodlné, sprostredkovať dokázal. Naplno a bezohľadne. Takže áno, pokojne aj art... avšak bez pejoratívnych podtónov prosím. (Toto si určite ešte časom zopakujem!) (04.11.2020)