Kamera:
Julius VegrichtHudba:
Julius KalašHrajú:
Jaroslav Průcha, Vítězslav Boček, Bedřich Vrbský, Helena Bušová, Dagmar Frýbortová, Bolek Prchal, František Filipovský, Rudolf Deyl ml., Vladimír Řepa (viac)Obsahy(1)
Okupační komedie se odehrává nedlouho před koncem války v jednom malém městečku, kde žije urostlý mlynář k nerozeznání podobný vysokému nacistickému pohlavárovi. Samozřejmě dojde k záměně obou mužů, zvláště když se česká vlastenec přestrojí do nepřátelské uniformy - vnese tím zmatek nejen mezi Němce, ale i mezi české kolaboranty. Film lze vnímat jako pokus naroubovat prastaré převlekové zápletky na aktuální téma. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (17)
Komédia , ktorá nám ukazuje, ako sa kolaborovalo, hrdinsky bojovalo proti okupácii a podobne. Autori filmu si robia srandu s toho, čo denne zažívali počas okupácie Čiech a Moravy. Ak sa pozerám na staré týždenníky z tej doby, tak naozaj neviem, kto bol v Lucerne a preberal nemecké vyznamenania? To boli iba nemeckí herci, alebo tam boli aj českí herci? Dosť politiky. Film bol slabučký a preto dávam 25%. ()
Hmm.. snaha tvůrců natočit zábavnou a humornou formou jakou si parodii nebo spíše satiru, tady spíše pokus na téma okupační komedie, navíc v opravdu velmi těžké době, tu moc dobře nedopadl, slabý námět i scénář tady spíše zahozený někam do nenávratna. Koukat se nato snad dalo jen díky zdařilým hereckým kreacím Vítězlava Bočka (velitel SA Hermann Hähne), ten byl opravdu jedinečný, navíc s bravurní německou výslovností, dokázal nahnat strach jak když zvon káže, ale také rozesmát třeba při své opilosti. Člověk mu to hraní věřil. Bedřich Vrbský (nadlesní Václav Veselý), třetí nejdůležitější postava filmu, tu také upoutala. Průcha co by hlavní postava filmu si tu dokonce díky své podobě vysokému hodnostáři SA střihl dvojroli! Nejdřív jako mlynář Valnoha, pak lehce oholený velitel SA Konrad Peitel von Iglau. Větší herecký prostor i co se týče dialogů tu ale také třeba dostal věčný figurkář třicátých letech Alois Dvorský zde jako pokladní záložny mající strach že přijde ke krachu. Zdaleka ne až tolik k pokoukání, ale ke smíchu to v určitých scénách přeci jen bylo. ()
Ani rázná a dobrá herečka Helena Bušová, známá již z prvorepublikových filmů, nedokázala zachránit tento špatný film, který se sice tváří jako komedie, ale vtipného zde nebylo vůbec nic. Za to trapnosti se zde člověk nabažil, a nudy ještě více. Chápu, že v roce 1946 byla potřeba se uvolnit a vysmát se nacistickému režimu. Mohlo se to udělat s profesionalitou a filmovým umem, to by se ale tato látka nesměla dát debutujícímu a navíc velmi špatnému režisérovi. Protože Mach natočil bohužel více špatných a propagandisticky laděných snímků, než těch kvalitních, kterých bylo poskrovnu. Mírný reparát si utvořil o rok později, kde vytvořil tématicky podobnou komedii, ovšem mnohem zdařilejší pod názvem "Nikdo neví nic". ()
Hodně naivní pokus o parodii na německou okupaci a české přisluhovače na konci války. Podobné filmy by se měly točit s mnohem větším časovým odstupem, aby větší nadhled umožnil kvalitnější zpracování. Omlouvá snad jen snaha o humornou nadsázku v nesnadné době poválečné obnovy, i když pochybuji, že něco tak toporného mohlo mít větší kladnou odezvu už tenkrát. ()
Horažďovičtí měli na filmaře v prvních letech vyloženě smůlu. Prvním filmem, který byl v jejich městě natáčen, byl protektorátní Kníže Václav, těsně po válce se dočkali podivné antiválečné taškařice, kterou zuby nehty táhla nahoru Helena Bušová, ale co také víc mohla dokázal ve fiktivním prostoru Křemení? Těžko dedukovat, zvlášť, když hlavním starem má být Jarda Průcha. Zajímavější, ale neméně tristní, je bilance vrcholící kariéry Kubáska a jeho nástupce Macha. Zatímco Kubásek se alespoň občas zaskvěl prvorepublikovou veselohrou, na Macha čekali maximálně Tři chlapi v chalupě. Buď jak buď, dalším filmem, se kterým se zavítalo do Horažďovic, bylo Kladivo na čarodějnice. ()
Reklama