...a život teče dalje...
...and Life Goes On...
Obsahy(1)
Na jugoslávském pobřeží žije ve spokojené domácnosti rybář Ivo Kralj se svou ženou Marií, matkou a synem Vukem. Marie, která svého muže miluje a těší se vždy na jeho návrat z moře, se líbí Nikolovi, s nímž se Ivo na taneční zábavě ze žárlivosti popere. Po vypuknutí I. světové války je Ivo mobilizován. Dostane se do zajateckého tábora, kde musí tvrdě pracovat. Jeho rodina pak obdrží zprávu o jeho smrti. Léta ubíhají a osamělou vdovu Marii navštěvuje občas přítel Nikola. Ivova matka jí radí, aby se znovu provdala. Brzy po svatbě Marie otěhotní. Ivovi, který je pokládán za mrtvého, se podaří uprchnout ze zajateckého tábora, kde strávil několik let. Po příchodu domů nachází své jméno na památníku postaveném obětem války. Potká svého syna, ale ten ho nepozná... (ČSFD)
(viac)Recenzie (12)
Pokud bychom film vnímali jako festival jugoslávského folklóru, mohli bychom jej považovat za vcelku zdařilý. Kvůli naprostému opovržení divákem ze strany televizního kanálu CS Film je snímek technicky téměř nepoužitelný. V nočních scénách toho není mnoho vidět, takže lze těžko posoudit, o kolik zdařilých záběrů jsme byli připraveni. Vizuál, který se CS Filu nepodařilo zničit, je totiž výborný. Námět také, tím pozitiva končí. Film je natočen velice nudně, bez špetky invence, režisérské trio pouze rutinérsky kopíruje zkušenosti umělecky zdatnějších kolegů. Z úcty k mrtvým by bylo vhodné nezmiňovat herecké výkony, Československá meziválečná kinematografie určitě nabízí spoustu mnohem lepších filmů, neshledávám tedy důvodů, proč se k tomuto snímku kdykoliv vracet. ()
Volné pokračování titulu Takový je život bylo natočeno v česko-jugoslávské produkci. Na rozdíl od svého předchůdce se jedná o film zvukový. Velkým nedostatkem jsou toporné herecké výkony, které film degradují na frašku. I když i samotný příběh by se nedal označit jinak než za "fraškovitý". Za jeden z kladů můžeme určitě označit práci kamery a exteriéry Balkánu. ()
Zpočátku působil film nesmírně nudně jako nesourodý a nekonečný sled různých národopisných obrazů ze života rybářské vesničky kdesi v Jugoslávii, neměl vůbec žádný spád. Postupně jsem si ale zvykal na jeho neskutečně pomalé tempo a sledoval spíš zajímavé výtvarné kompozice obrazů a netradiční záběry kamery, působící docela artově, poměrně nezvykle na svou dobu. Zhruba v půlce filmu se začal rýsovat i samotný příběh, který se nakonec rozvinul v docela drsné psychologické drama. Konec dobrý, všechno dobré (myšleno čistě filmařsky) - vposledku jsem tedy hvězdičku i rád proti svému původnímu předpokladu přidal. ()
Spíš trochu jako folklór, pokus o koprodukci, na níž se podílel ne příliš úspěšný český režisér Kubásek. Film nepostrádá pokusu o dramatičnost, hlavně pak při scéně o mořské bouři, kdy ženy mají obavy, zda se jim muží vrátí z rybolovu. Ale zase to byl "jen" pokus. A taky trošku ukázka života dalmatského venkova z počátku 20. století, někdy však až příliš zdlouhavá, a to i přes poměrně krátkou metráž filmu. Rušivě vyzněly i scény ve tmě, kdy mnohdy bylo vidt velice málo... ()
Když tři dělají totéž... Film, který dojel na dobové tahanice mezi produkčními společnostmi a jednotlivými režiséry. Ti se během natáčení střídali jako apoštolové na orloji. Mezinárodní ohlas měla filmu poskytnout i účast jugoslávské hvězdy Ity Riny (1907 – 1979), kterou (nejen) u českého publika proslavil provokativní snímek Gustava Machatého Erotikon. Žel, film stíhala jedna nečekaná pohroma za druhou, několikrát se měnilo obsazení hlavních postav a premiéra se nakonec odbyla až tři roky po první klapce. Současným divákům učarují alespoň vzácné záběry z dalmatského pobřeží, o jiném lze v lepším případě pochybovat. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (4)
- Firma Starfilm započala výrobu filmu v roce 1933 po názvem Ztracený syn. Po natočení několika scén v Jugoslávii převzala s podporou Ministerstva zahraničí výrobu společnost Praha-Paříž. Carl Junghans režii vzdal a film dokončil r. 1935 Rakušan F. W. Kraemer. Česky mluvené scény a české interiéry režíroval Václav Kubásek. (ČSFD)
- NFA archivuje rovněž duplikátní negativ a kopii francouzsky namluvené DNO-N, DNZ-N 2350,7 m, KK-A, (ČSFD)
- Jako kameramani se postupně vystřídali Jaroslav Blažek (exteriéry 1933), Jan Stallich (1934), Harry Smeh (1934/5) a Otto Heller (interiéry 1935). (hippyman)
Reklama