Cesty slávy

Kubrick měl za sebou již jeden velmi dobrý a dva slušné filmy, Stezky slávy jsou jeho prvním kusem hraničícím s genialitou. Na pro Stanleyho netypicky malém prostoru se daří navodit slušné množství závažných emocí a úchvatné záběry se skvěle mísí s trefnými a přesnými dialogy. Kirk Douglas samozřejmě zastává svou roli lépe, než by mohl kdokoliv další. (06.12.2009)

Snímek podobný filmu "Full Metal Jacket", který točil také Kubrick. Film zobrazující násilí generálů, kteří se snaží, aby jejich prapor byl smozřejmě ze všech nejlepší a nezáleží mu na ztrátách na životech. Zobrazující rozdíl mezi muži v zákopech a normálních vojáků, kteří papírují a vzájemně si závidí (i když ti co papírují závidí jen jako), zobrazující strach vojáků, kteří musí do akce, ale přesto jsou s tím nějak smířeni a dávají to najevo hláškama jako je Nebojím se toho, že zemřu, ale že mě zabijou.. Líbí se mi, že když Kubrick natáčí konverzaci mezi generálem a plukovníkem Daxim, tak jsou slyšet výstřely a občas do toho je vidět i pár výbuchů z děla, což mi dáv najevo, že jsem ve válce a ne u nějákého dialogu. K tomu vynikající hudba, žádný popmusic, ale pravá válečná hudba. Dax (Kirk Douglas) pískající píšťalkou následován vojáky a stálým přerušováním výbuchů v pozadí, který se snaží dostat se živ k Mravenčímu kopci a hlavně toužící, aby přežilo co nejvíce vojáků, prstě voják se správným srdcem což dokazuje u vojenského soudu. Douglas hraje velmi inteligentního a vnímavého plukovníka, kterého by určitě každý chtěl mít ve svém mužstvu a takový zůstane až do závěru, kde Susanne Christian zpívá poslední píseň vojákům se slzama v očích. (29.01.2004)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)

Válka není vůl a žádná Hlava 22 neexistuje, jen zrůdnost odlidštění válečného stroje na smrt, a zaslepená ambicioznost, která zůstane v místech které opustí humanismus. Doslovnost v minimalisticky úsporně podaném příběhu tu zprvu působí trochu zastarale, Kubrick nabírá na síle postupně, a jeho pravé schopnosti podat nejen morální apel v soudním dramatu, ale i hlubší emotivnost válečným extremismem nabourané psychiky lidí, projeví až úplně poslední scéně. Která pak ale působí o to silněji. 8/10 (26.03.2016)

Stanley Kubrick, režisér, který natočil celou řadu skvělých a kultovních snímků, ale téměř každým se mu podařilo škovat celou společnost. Stezky slávy nejsou vyjímkou, kdy se mu podařilo velmi nevybíravým a drsným způsobem vylíčit naprostou zbytečnost a nespravedlnost války. Ačkoliv snímek neobsahuje téměř žádnou velkolepou válečnou scénu, tak se jedná o jeden z nejlepších antimilitaristických snímků jaký kdy spatřil světlo světa. Kirk Douglas nezklamal a role "klaďase" se zhostil s naprostým přehledem. Už jen samotný fakt, že se snímek nesměl ve Francie reprodukovat až do roku 1975, naznačuje, že je to neobyčejný snímek a svým způsobem i ojedinělý. Povinnost pro každého kdo se o filmy alespoň trochu zajímá...... (30.04.2008)