Olovená vesta

Tohle je ukázka chápání psychologie člověka. Ukázka toho, jak je důležité, aby režisér měl víc než talent, ale hlavně cit. Buzerace nováčku, kteří jsou jen navíc a vyjde z nich maximálně 5 těch pravých je skvělá. Psychologické rozpoložení úžasně zahrané Vincenta D'Onofria. Tenhle film do sebe skvěle zapadá. Provokace k lepším výsledkům. Tenhle film je fakt dobrý. Nejen, že ukazuje jaké je být nováček, ale ukáže i kde jsou hranice mezi normálními lidmi a vojáky. Voják má být robot na zabíjení a nemá přemýšlet. To je dokonalý voják. Takových, ale moc není. Ne, že by nebyli, ale někteří to nevydrží. (18.06.2004)

**** a půl. Olověná vesta má dvě části. První, odehrávající se ve výcvikovém vojenském táboře. A tu druhou, která se odehrává na bojišti. A mezi těmi dvěma je dost zásadní a velký rozdíl. První část, která je naprosto dokonalá a v níž jasně vévodí postava despotického instruktora v podání úžasného R. Lee Ermeyho a postava labilního Vincenta D'Onofria, je výrazným kontrastem vůči druhé části. Tady se totiž v podstatě vůbec nic neděje. Převážnou dobu se postavy pohybují kdesi mezi baráky, kecají, občas vystřelí. Do vietnamské džungle se téměř nepodíváme. Až v závěru se odehraje, patrně nejsilnější scéna, kdy skupinka vojáků postřelí vietnamské děvče. Myslím, že od Olověné vesty jsem čekala něco víc. Docela mi zde chyběly větší rozbory charakterů hlavních postav a především jsem čekala nějakou brutální, strhující řežbu, chybělo mi tu vyobrazení toho pravého "Vietnamského pekla." (28.07.2013)

"Je to jako ve válce" První ze tří segmentů s matematickou přesností strukturovaného filmu je geniální. Monotónní, ubíjející psychické násilí bez možnosti vydechnutí. Armáda si přisvojuje vojáky, dává jim nová jména a bere individualitu. Zásluhou mechanického opakování týchž činností a strojově symetrických záběrových kompozic se z filmu vytrácí jakákoli spontánnost, cokoli přirozeného, cokoli lidského. Celý brainwashingový horor logicky vrcholí stvořením monstra (ač to nebyl režisérův záměr, D'Onorfio má na tváři ke konci stejný škleb jako šílící Nicholson v Osvícení). Pak přichází nečekaný zlom, náhlá změna prostředí a tónu. Zůstává chladnost, znemožňující nám identifikaci s kteroukoli postavou. Joker je až do předposlední scény, kdy v sobě dobrovolně popře poslední kousek lidskosti, více pozorovatelem než aktérem dění. Rozdělení filmu odpovídá jungovskému konceptu lidské duality. Dvě tváře, dobro a zlo, jeden člověk. Olověná vesta zdaleka není jen dalším válečným filmem nebo dalším filmem o Vietnamu. Podává pesimistickou výpověď o podstatě kterékoli lidské bytosti. Válka jen odkrývá, co zůstává v dobách míru skryto. 90% Zajímavé komentáře: Eodeon, ScreamJay, mls, Merggie, MacGyver, freeeeedom, walecz (11.05.2005)

"Můžete dát srdce Ježíšovi, ale vaše prdel patří námořní pěchotě." Před válkou je nutné mozek vyndat z hlavy, lehce ho oprášit a pak začít důkladné vymývání. Seržant Hartman je přeborník v čistících praktikách a dokáže skvěle motivovat své "milované" chlapce. A pro mě není nic zábavnějšího, než když celá jednotka zběsile klikuje a příčina této zábavičky, vojín Pyle, si mezi ufuněnými postavami v klidu konzumuje koblihu. Jenže pár otcovsky zařvaných rad doprovázených předpisově provedenou "dekou" dokáže z kohokoli udělat vražedné monstrum. Jenom to časování se nepovedlo zcela doladit. To nevadí, chyby se stávají a členové bohem milované "věčné" námořní pěchoty se přesouvají do Vietnamu, aby zde mohli pochopit, jak je těžké osvobozovat někoho, kdo osvobozen být nechce. Tuto zkušenost získávají američtí nositelé svobody již mnoho let, ale zachycení "logiky válečného nesmyslu" se asi nikdy nepodařilo brilantnějším způsobem. (12.07.2018)

Ten lampasáckej buzerant na ty kluky v té první části tak řval, že bych do Vietnamu odjížděl zcela hluchej. No, ale čím víc lampas řve a buzeruje, tím víc doma s koštětem šúruje podlahu pod přísným dohledem své manželky. Opravdu krásná úkazka toho, co dokáže podpantoflista s vyšší šarží na uniformě. Vietnamská část byla velmi dobře natočena, některé záběry kamery a to i ty kýčovitější mě dostávaly do filmového ráje. Samotný příběh ve Vitenamu po mě trošku pohazoval slůvkem nuda, ale konec už byl zase výživnej . Ovšem mě vždycky fascinuje jak se snaží někdo něco dobýt, že se furt někdo někam sere, to nechápu. Já bych si v tom zákopu dal cígo a čekal bych jak se to vyřeší a nebo kdo dřív chcípne hlady, případně bych psal SMS do Prahy svý holce : " Prosím tě dneska večeř ještě nepřijedu, pořád tady dřepím s amíkama v tom zákopu a čeká se kdo vyhraje, tak až se to nějak vyřeší tak já ti dám vědět a neboj nezahýbám ti a odpadky vynesu, ahoj Pavel . " Jenže já ve Vietnamu nebyl a tak tu válku amíci logicky nemohli vyhrát. Především za to ukřičený hovado v první části a skvělou kameru v části druhé se dostal film až na čtyřhvězdičkové hodnocení. (03.12.2007)