Království za kytaru

Proboha! Tohle je jeden nejhorší film s dospívajícím hrdinou vůbec. Kluk si chce koupit elektrickou kytaru, na kterou ale nemá peníze. A tak začne šetřit a bere jakoukoli práci. Některé mu klapnou, jiné ne. Ten kluk měl jediný štěstí, že měl tak dobrou ségru. Vůbec jsem nepochopila roli tý sexy barbíny, co nastoupí ke klukům na průmyslovce do třídy. Proč? Proč pořád tancuje, cvičí a ukazuje prsa? Proč? (02.01.2018)

Oficiální text distributora je totální píčovina. Pokud v tomhle někdo vidí "normalizační moralitu, která měla dospívající mládež vést k žádoucím vzorcům chování", tak ten film nejspíš vůbec neviděl. Film je prostě o tom, že kluk potřebuje sehnat prachy na kytaru a snaží se je sehnat jakymkoliv způsobem, což mu někdy vyjde a někdy ne. Žádný moralizovaní v tom opravdu nehledejte. Taky v roce 1989 už by na to bylo asi dost pozdě. Neni to žádnej zázrak a chvílema na mě film působil vyloženě amatérsky, ale koukat se na to dá. Jinak Lenka Termerová má naprosto brutální účes typu mullet, kterej by jí moh závidět i MacGyver. 55% (19.08.2009)

Krásný, úsměvný pubertální příběh o klukovi, který sní o své elektrické kytaře. Vydatně podporovaný svou malou, umíněnou ale správnou sestrou nakonec zjistí, že největší radost je překvapit někoho jiného. Oldřich Vízner a Lenka Termerová v roli rodičů skvělí, překvapila mě velice i herecká nadšenost dvou hlavních protagonistů filmů, ač neherců. Je škoda, že to byla nejspíš jejich první a jediná role. (15.03.2017)

Posledny normalizacny film reziserky Renakovej -Kralovej /Tony, tobe preskocilo, Kam doskace ranni ptace/ a velmi dobry film. O tom, ako mladenec si chce kupit gitaru a zhana financie na vlastnu past. Normalizacnej komuniostickej propagandy tu bolo len minimum, dialogy su vyborne, herci mne neznami : 70 % (31.12.2016)

Nebylo v roce osmdesátdevět už na výchovu mládeže trochu pozdě. Distributor se svým oficiálním textíkem poněkud zaspal dobu. Hynek měl chytrou a skvělou mladší sestřičku. Ta byla teda číslo a v bráchovi se viděla. Taky jsem si jednou takhle otevřela pusu na rodiče, že něco nutně potřebuju. V ten moment jsem chytla druhou o zeď a byl klid. Hynek dělal všechno možné i nemožné, aby tu kytaru měl a nakonec zjistil, že ji nepotřebuje. Ta strastiplná cesta za kytarou mu dala mnohem víc, než si v tu chvíli sám uvědomil. My jsme ve škole měli Consuly. Počítač měl temně zelenou obrazovku a text se na ni objeval bílý. Hráli jsme na něm hry a psali texty. O nějakém programování nemohla být ani řeč. (27.10.2016)