Otcova volga

"Nemám přeci jen zapnout tu navigaci ??" - "To víš, že jo !! Aby mě tu komandoval ještě někdo.." ;) Typický Vejdělek !! Slušný vypravěč vyšších tvůrčích ambicí nemaje.. I ta Volha zůstala zcela jako falešná stopa nevyužita.. Herecky v podstatě výtečné, leč jak poznamenala Tatiana, poněkud sešněrované a prázdné.. Souhlasím s váženým přítelem Gilmourem, že když dva dělají totéž, Jimmy Jarmusch si diváka nekupuje růžema z pouti.. (12.10.2018)

Tak takhle si čeští tvůrci představují „ženskou“ road movie? Pátrání hrdinek je iniciováno (nepřítomným) mužem a za mužem také směřují, devadesát procent jejich dialogů se týká mužů (zbylých deset rakoviny), když se octnou ve svízelné situaci, pomůže jim muž. Vyprávění je organizováno kolem zesnulého otce - k němu se sbíhají všechny motivy, jeho odkaz motivuje rozhodnutí Terezy udělat něco se svým vztahem, okolo něj se točí většina konverzací (neustále přemítání nad tím, jaký otec byl, co by jak udělal, co po něm Tereza podědila), díky němu se matka s dcerou někam posunou (doslova, protože jedou jeho autem). Ženy se zkrátka starají zejména o muže (nejnázorněji v případě Polívkova senilního Jindřicha, odkázaného na péči své partnerky), ne o sebe. Tereza záleží především na tom, aby byl Petr šťastný a svobodný, proto se s ním chce rozvést (ne kvůli vlastnímu štěstí). Matčino závěrečné odhalení je sice v rozporu s tím, jak byl film strukturován, k jakému závěru nás vedl, ale stejně nevede k přehodnocení názoru na otce a nijak neovlivní vývoj vyprávění (cestu je třeba dokončit tak jako tak). Nedomyšlený koncept (resp. nedomyšlení toho, k čemu by měl sloužit) je odhalen až v závěru, návodná hudba, která hraje prakticky bez přestání a pomáhá vyplnit všudypřítomnou prázdnotu (námět by vydal na povídku, ne na celovečerák), mě iritovala od začátku. V pojetí Jiřího Vejdělka je vážný takový film, k němuž hraje vážná hudba. Nemůže se stát, že byste nevěděli, co máte cítit. Stačí poslouchat. Ideální, pokud se chcete nechat dojmout, ne přemýšlet. Přidejte malebné záběry české krajiny každých dvacet minut a dostanete bezzubý urážlivý kýč. Takových Vejdělek už pár natočil (a nejede v tom sám), sledování Tátovy volhy je ale o to bolestivější, že stojí na (mužském) předpokladu, že ženy jsou na světě kvůli mužům a ještě jsou za to rády. Nejhorší na tom je, že něco takového tvrdí film, který se tváří mile a neškodné a je natočený vcelku profesionálně (což u nás bohužel rozhodně není standard - viz amatérské pseudofilmy Jána Nováka, Tomáše Magnuska a dalších). 35% Zajímavé komentáře: Coliseum, Kokska, Oktavianus (13.12.2018)

Tatianě Vilhelmové nemůžu přijít na chuť a nesedla mi ani v tomhle filmu. To, jak se její postava chová ke svému muži, Martinu Myšičkovi, je příšerný. Nezachrání to ani Eliška Balzerová a road movie po bývalých láskách. Rozumím, že to chtělo být veselé, ale až na Bolka a Milku to bylo spíš hodně rozpačité, šablonovité a očekávatelné. Zlatý Ženy v pokušení. S Thelmou a Louisou se to nemůže srovnávat už vůbec. (05.06.2019)

Klasické načančané vejdělkovské nic. Bohužel právě tento filmový tvar se líbí tak, až se diváci zalikají na nejjednoduších vtipech na úrovni Zlaté mříže. Ale tož, jsou tu i ty české hvězdy, takže když už nic, tak je Tátova volha malý český all star vehikl. Maciuchová, Cibulková, Holubová nebo Milka... jako milenky zemřelého manžela Eli Balzerové. No není to báječné? V televizním programu to bude jistě hit. #finaleplzen (28.04.2018)

Tento film je o zblížení matky s dcérou, stretu s chorobou, nezvyčajnom pátraní po nevlastnom bratovi... ale najmä o pocitoch. V tomto ohľade filmu pomáha čarovná kamera a skvostný hudobný doprovod. Herecké obsadenie je excelentné a dodávajú pocit uveriteľnosti. Hoci treba priznať, že hlavná zápletka a jej vyriešenie je značne kostrbaté. Lepší priemer. (06.09.2018)