The Babushkas of Chernobyl
VOD (1)
Obsahy(1)
Třicet let po černobylské katastrofě se štáb filmařů vydává do uzavřené zóny, aby zdokumentoval život několika starých žen, které byly z oblasti násilně evakuovány, ale tajně se vrátily a žijí tam dodnes... V místě, kde v roce 1986 došlo k dosud největší jaderné katastrofě na světě – v okolí Černobylu – existuje dodnes uzavřená zóna s režimem přísného dohledu. Je zde zakázáno jíst a kouřit venku, dotýkat se rostlin, konzumovat lesní plody, dotýkat se staveb. Přesto tu žije skupina převážně už velmi starých žen, které se po násilné evakuaci po katastrofě tajně vrátily do svých domovů. Filmaři navštěvují některé z nich, aby zjistili, že tyto moudré a odolné ženy si zde žijí v poměrném klidu a spokojenosti. Vláda jim to částečně umožňuje, protože se domnívá, že v dohledné době zemřou sešlostí věkem, a to dříve, než by mohly zemřít na následky ozáření. Radiace je tu na některých místech stále vysoká, tyto ženy z ní ale strach nemají. Vesměs za sebou mají tvrdý život, mnohdy doprovázený hladověním, kterého se paradoxně bojí mnohem více než radiace... Epicentrum výbuchu, kolem něhož jsou ustanoveny dvě zóny – jedna ve vzdálenosti deseti a druhá třiceti kilometrů – je kryto sarkofágem, z něhož ale radioaktivní prach už třicet let uniká. Plánuje se proto nový kryt, který by měl vydržet prakticky neomezenou dobu – snad i déle než pyramidy ...
Valentina Ivanovna, zdravotní sestra, byla povolána do nemocnice ihned po katastrofě. Strávila tam mnoho času a viděla mnoho mrtvých. Později sama onemocněla rakovinou štítné žlázy - jediným onemocněním, které je s Černobylem jednoznačně spojováno – uzdravila se a dodnes žije v místě, kde se narodila a prožila celý život. Stejně jako pro další bábušky je to pro ni velice důležité. Ženy se navzájem navštěvují, zazpívají si spolu i zatančí. Rády se napijí a vždy pro návštěvu připraví bohaté pohoštění, přestože převážně žijí jen z toho, co si samy vypěstují anebo uloví. V oblasti pravidelně probíhá sběr vzorků půdy a vody, stejně jako měření radiace přímo v domech. Ta ovšem závisí na mnoha faktorech, kromě jiného i na počasí a síle větru. Zjištěné údaje jsou zveřejňovány na budově pošty v Černobylu. Bábuškám jsou také rozváženy důchody, ovšem v zimě, když jsou cesty nesjízdné, si na ně občas musí pár měsíců počkat... Analýza odebraných vzorků pravidelně ukazuje stálé zamoření. To ale místní obyvatelky rozhodně nemůže přimět k tomu, aby se odstěhovaly. Jsou hrdé na svou nezávislost, na to, že se dokáží samy o sebe postarat a nejsou nikomu na obtíž. Jsou zvány na lékařské kontroly. Valentina Ivanovna se tak dozvídá, že je zdravá, hodnoty škodlivin v jejím těle zůstávají v normě. Mladý lékař vysvětluje, že zde hrají významnou roli i socio-psychologické faktory: bylo statisticky dokázáno, že lidé, kteří se do své domoviny vrátili, se dožívají vyššího věku než ti, kteří byli evakuováni a donuceni žít jinde. Štáb navštěvuje i Pripjať, dnes nazývaný „město duchů". Původních obyvatel v celé oblasti pomalu ubývá, bábušky vymírají. To ale nic nemění na tom, že své volby – vrátit se domů navzdory nebezpečí – nikterak nelitují ...
(TV Prima)
Recenzie (49)
Tomuto sa povie šok na niečo tak úžasné čo dokázali Anne Bogart, Holly Morris splodiť. Absolútna prirodzenosť, dokonalá realita. Úžasná výprava, skvelá kamera a hudba. Vysoko profesionálne dramaticky prepracované a majstrovsky podané. Tomu čo predviedli bábušky by mohli závidieť aj Hollywoodske celebrity. Bábušky ukázali ľudstvu o čom je život. Ďalší komentár je tu zbytočný, chce si to pozrieť a poriadne sa zamyslieť. ()
:D pobavilo. I když je v tom samozřejmě i dost zmaru. ()
Dokument předčil má očekávání. Téma bylo pojato komplexně ze všech úhlů pohledu, divák uvidí elektrárnu, oblíbené stalkery ve skutečném světle, vědce a místní obyvatele. Bábušky tam působí, jako hbité milé a duchem veselé babičky, jako z pohádky. Navíc uprostřed malebné přírody. Každodenní realita je samozřejmě trochu jiná, ale oni si to nepřipouští. Realita vůbec na celé Ukhrajině je drsná (stavení v Černobylu nejsou na Ukrajině ojedinělá) a věřím, že babičkám v paneláku (nebo kam je vystěhovaly - to se v dokumentu neuvádí) by pro ně bylo horší, ani by si nevydělily na obživu. Musím vyzdvihnout i české titulky, které byly naprosto dokonalé oproti anglickým. Bábušky si kvůli nim okamžitě zamilujete a téměř jim závidíte tu družnost a pohodu po tom, co se zbavily svých děsných manželů. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že dokument odráží skutečnost, kterou turista v Černobylu uvidí. ()
Výborný dokument. Přibližuje život bábušek v nelegální zóně, ze způsobu jejich obživy je jasně zřetelné, že z radioaktivity si vůbec nic nedělají. Všechny hýří úžasným optimismem (dokumentu to dodává úžasnou jiskru a humor) a to i přesto, že nežijí spolu ve vesnicích, jak by si mohl člověk myslet, ale každá žije na samotě a jen občas se navštěvují. Naproti tomu je zde zahrnut také jiný druh nelegálního pobytu v této zóně a sice hráči počítačové hry, kteří cítí, pro mě ze zcela nepochopitelných důvodů, potřebu tuto oblast navštívit a na internetu se pak pochlubit videi, kde například popíjejí radioaktivní vodu z bezprostřední blízkosti elektrárny. Autorky však nezapomínají ani na pohled vědců, kteří občas bábušky navštíví, aby odebrali vzorky půdy, vody a plodin, nebo na paní, které za bábuškami dojíždějí, aby jim přivezli důchod, trochu jídla nebo prostě zjistily, jak se jim daří. Dokument mě nejen obohatil, ale i pobavil. Moc všem doporučuji. ()
Já tam byl.... nemůžu jinak ()
Zajímavé téma, ale nesympaticky zpracované. Ty dvě anglicky mluvící paní to zbytečně dramatizovaly... ()
Tady je vidět, že chlapi prd vydržej. Nevydržej ani jaderný záření, natož se hrdinsky vypravit do zakázané zóny a bydlet tam o samotě jako tyhle ženský. Babči kupodivu nemají tři oči ani ploutev, žijí si svůj život a jsou šťastné... V liduprázdné vesnici, uprostřed ničeho. Fascinující. Mně osobně tam chybělo širší vyprávění toho jaké to bylo když se tam vrátily - pocity atd. I tak byl dokument zajímavý (ale mohl být klidně i kratší), naprosto bych nečekala, že tam může někdo žít :-) Jsou vitálnější než bábrdlinky ve městech. Mají dost práce na poli, se sekáním dříví, atd. Hustý je, že nebydlejí pospolu, ale každá ve svém baráku, v jiné vesnici. ()
Naozaj podarený dokument. Veľmi sa mi páčil. Veľmi obdivujem tie babičky, ktoré boli odhodlané sa vrátiť späť do svojho rodného domu, i napriek veľkému množstvu radiácie. Vôbec sa neboja jesť huby, bylinky a pestovať rôzne plody v pôde. Sú veľmi skromné, vtipné a veľmi húževnaté na 80 ročné babky. Naozaj veľmi pekný dokument. ()
Souhlas s juta ()