Kluci na řece

Klukovské léto pánů dětských i pokročilejších let představuje v Krškově filmografii poutavé intermezzo. Film, natáčený už po totální postalingradské mobilizaci a obou heydrichádách, spojuje vlastenectví s idyličností a pábením. V nezvyklé roli vidíme Jindřicha Plachtu, v nezvyklém úhlu pootavský Písek. Fronty byly pro tu chvíli zrušeny, jek sirén, vítajících spojenecké bombardovací svazy, přelétající směrem na župy Horní a Dolní Podunají (pardon, Rakousko), stal a hučící letadla zmizela z oblohy. Zůstává na ní, i vymetené, i českými bělostnými oblaky do šlehačkova přizdobené, jen žhoucí slunce a pod ním řeka .... řeka, nad kterou protentokrát nesvítí měsíc. Je to kontinent lásky a nevyslovené naděje. Míhají se tu i zajímavá herecká jména: jedno z posledních zastavení s mladičkou Zorkou Janů-Babkovou, tragickou sestrou Lídy Baarové, Borek Lipský, o němž se v titulcích dočítáme, že zemřel v Pelhřimově dva roky po válce (další z bratrů nebo blízkých příbuzných Lipských nebo jen pouhá shoda jmen ?), budoucí textař Zdeněk Borovec a mnoho a mnoho dalších. Také Terezie Brzková a Zdenka Baldová. Klukovské léto pánů dětských i pokročilejších let bylo a zůstává i létem dívčím a ženským. Zastavením, v němž jsou skryty zárodky alternativních, nikdy neuskutečněných budoucích cest naší národní kinematografie. Čas se tehdy, v tom okamžiku, v tom filmu, v tom poootavském krškovském zaslíbeném městě Písku opravdu zastavil. A my s ním. Kolik živých, až palčivých pocitů a asociací to v nás vyvolává i dnes! (06.04.2008)

Výborný rodinný film, na kterém se spolupodílel režijně i známý básník a spisovatel Václav Krška, který se tou dobou, po velikém úspěchu filmu Ohnivé léto, zkoušel prosadit i ve filmové branži v oboru režie. Krásné staré romantické okolí kolem města Písku i ze starým kamenným mostem, nápaditý scénář, pěkné písničky, vtipné dialogy, nejlépe ty s Jindřichem Plachtou (ve filmu hokynář Andělín Timtělo), jehož vskutku výborný herecký výkon v roli takového velmi shovívavého mecenáše (zachránce) dětských bojových výprav dělají z tohoto filmu více než jen dobrý film ale také milou a zdařilou komedii alespoň tedy po této stránce. Herec Plachta s fezem na hlavě, dětem vypravující své smýšlené příběhy, nebo totem vyřezávající vážně neměl chybu, to se prostě musí vidět. Byl to takový velice milý a příjemný pán (ostatně jako vždycky), který uvnitř, mentálně nikdy nezestárl. Skvělý byl ale i Eduard Kohout (ve filmu Jiří) opět ve vážné roli. Za 4* i za odvážného Bukouna a za partu Portyčáků, trošku mi to všechno připomínalo o mnoho let později natočený francouzský film-komedii Knoflíková válka. Jakoby se nechali Francouzští tvůrci právě tímto filmem tak trochu inspirovat... (13.12.2006)

„Řeko milovaná řeko, o tobě se mi chce dneska vyprávět a o dětech které žijí na tvých březích. Bylas jejich kmotrou, hovoříš do jejich snů i her a jejich život je v tobě otištěn jako v zrcadlech“ Trocha poetiky, trocha dojetí (Terezie Brzkové) i první lásky, ale především spousta rošťáren v podání "Bukounů" a "Portičáků". A k tomu „věčné dítě“ Jindřich Plachta, u něhož je „guma na Bukouny vždy zdarma“. Vcelku roztomilý film, i když nevím, co by na něj řekla dnešní generace dětí…Na mě osobně trochu moc vypjatá hudba. (16.02.2019)

Do filmu se člověk hodně pomalu dostává, ale jakmile se v něm objeví Plachta, dostane spád a šťávu. Dobrou půl hodinku to trvá, ale pak to celé začne do sebe zapadat a nakonec se to i líbí. Zorka Janů (sestra Lídy Baarové) je zde mimořádně šarmantní. Pozadím jsou nádherné záběry starého Písku, kde bych chtěl ihned žít. Zkrátka nádherná vzpomínka na dětství Václava Kršky, romantika dětských bitev, ale i přátelství. Proč ne...70% (29.05.2012)

Další z oblíbených pamětnických filmů celé naší rodiny, který je jedním z těch, jejichž opakování v televizi mi vůbec nevadí, naopak, s potěšením se znovu podívám. Obě dějové linie, jak ta klukovská, tak ta romanticko - dramatická jsou dobře obsazené, zahrané i vypointované. Nadšené herecké výkony Jindřicha Plachty a celé dětské party dokreslují fantastickou atmosféru tohoto snímku. Je to velmi laskavý a milý film s troškou toho smutku nakonec. (24.04.2013)