Foxtrot

Foxtrot patří mezi ty filmy, které se od prvních minut chlubí svojí chytrostí a výjimečností. Pakliže to po skončení dává smysl, mám takové filmy rád. Líbila se mi úvodní dramatická, a po formální stránce precizní část. Když se film přesune na checkpoint, styl vyprávění se razantně mění a má blízko k jakési magicko-realistické ironii. Bohužel, tenhle kontrast mi dohromady moc nešel a krátká animační mezihra rovněž ne. Stále jsem ale doufal v propojení, které dá celé té ostentativní podívané hlubší smysl a ospravedlní tak skokové a vynechávané vyprávění. Jenže to, co v poslední minutě předvede Foxtrot, je v mých očích bohužel jen levná manýra, která mi celý, potenciálně zajímavý zážitek vyhodila z okna ven. Opravdu nerozumím té velké chvále všude okolo. 5/10 (02.05.2018)

Izraelské úrady sú podobne neschopné ako všade na svete, takže pokiaľ vám niekto niekedy oznámi, že... tak si veci radšej sami overte. Po jednoznačnej expozícii však nasleduje výhybka a Maoz nám ukazuje, že dramaturgia jeho filmu je o niečo zložitejšia. Všetko nakoniec do seba zapadne vďaka poslednej scéne s ťavou. Ide síce aj o kritiku miestneho riešenia nepríjemných problémov, v tomto prípade nešťastnej nehody, avšak asi ešte viac išlo Maozovi o až mysteriózne sa zamyslenie nad osudom, ktorý má nad nami takú moc, že pred ním nikam neutečieme. A že je to, beťár jeden, veľký cynik. (20.11.2023)

Existují filmy příjemné na pohled, pohodové a sympatické, se kterými strávíte dvě hodiny času, abyste na ně do druhého dne zapomněli. A pak jsou ty o poznání méně přístupné, zhlédnout je znamená podstoupit jistou námahu, chvilku s nimi zápasíte, aby ve vás ještě dlouho rezonovaly, nutily k návratu, přemýšlení a srovnávání. Právě takový je i Foxtrot. Není to žádný sympaťák, který si vás získá na první pohled. Každá z jeho tří částí má odlišný charakter - a teprve ta třetí všechno dosud viděné propojí a odůvodní existenci obou předchozích. Měl jsem problém s komorním charakterem a pomalým tempem první části, až kafkovská absurdní atmosféra s vymazlenou kamerou ve druhé třetině mě probudila z letargie a závěrečné bolestné vyrovnávání s realitou dvou stárnoucích partnerů, kterým zbydou už jen vzpomínky, jsem vnímal s maximální citlivostí. Když jsem před pár dny o Teheránu tabu napsal, že je to pro mě vyvrcholení Febiofestu 2018, netušil jsem ještě, jakého bude mít ve Foxtrotu soupeře. Oba snímky jsou pro vládnoucí režim nepříjemné a zasahují ho na nejcitlivějším místě. Foxtrot je ale filmařsky rafinovanější a klade na diváky větší nároky. Oba jsou politicky angažované a provokativní, Foxtrot je ale intimnější. Má obrovskou sílu ve schopnosti vystihnout odhalující detail, zachytit a zvýraznit pro panující systém charakteristické rituály. Foxtrot při vší depresi, kterou přináší, ale ukazuje, oč je na tom izraelská společnost proti Íránu líp. Film nemusel vznikat v emigraci ani není výsledkem disidentské odvahy. Je součástí diskuze ve veřejném prostoru a vyvolává polemiky, což nikdy není na škodu. Celkový dojem: 95 %. (04.04.2018)

Dokonalost v každém záběru. Maoz rozvíjí příběh postupnými smečemi, vypálí před diváka s neskutečnou vervou a postaví ho do míst, do nichž by se jiní filmaři postupně prokousávali i několik desítek minut. Pak se tváří velmi nevinně, jen se potutelně usmívá nad divákovým tápáním. A když už, už máte pocit, že vás nic nepřekvapí, dostanete další ránu. A znovu musíte děj podrobit analýze a syntéze. Skvěle pomáhá plastická a dynamická kamera, která v šikovných náznacích upozorňuje diváka na důležité aspekty děje. Spojení Maoz + Bejach je opět dokonalé. (24.04.2021)

Pokud jsem po první třetině musel tiše uznat, že právě na mě byl zahrán nejdéle vystavěný vtip na světě, tak jsem pak ochraptěl zklamáním, že to tak nebylo zamýšleno a jednalo se pouze o sofistikovanou narativní hru, kde celá ta první pasáž je ve své podobě přesně na svém místě. Chápete ten potenciál, vytvořit půlhodinovou pomalou, klinickou, bolestivou, tichou sekvenci, abyste jí potom shodili jedním zpovykaným záběrem? Bohužel Foxtrot se nad sebe povýšit nedokáže, ačkoli se strašně snaží tvářit že ano. Je to strašlivě těžkopádné a k závěru až bolestivě doslovné a jalové kdy v dlouhých, statických záběrech musíme sledovat dialogy jako "Ty jseš jako ten bagr. A já to auto, které zvedá." "Já si spíš myslím, že to ty jsi ten bagr. A já to auto." Ughrrr.... PS: pro ty, jimž přijde rumunská nová vlna jako dobrý nápad, bude tohle pohoštění (13.04.2018)