Šódžo šúmacu rjokó

Po tom, co jsem dočetl první volumko Oyasumi Punpun se moje touha ponořit se do něčeho depresivního stále stupňovala. Šódžo šúmacu rjokó mi krásně posloužilo jako zpáteční lístek do světa anime, neboť pomalejší a artovější díla jsou u mě vždycky vítána. Od začátku mě uchvátilo to, jak ten svět dokáže bejt tak funkční i přesto, že je naprosto prázdnej. Po celou dobu jsem se totiž díval na holý nic, který ale v podtextu skrývalo něco, co tuctovej a nenáročnej divák nikdy nebude schopnej ocenit. Scény, ve kterých sněžilo se mi naprosto zažraly pod kůži. Jde z toho hrozně cítit ta chladná zimní atmosféra a když mě to donutilo přemýšlet o tom, že ty dvě holky jsou na světě v podstatě úplně sami, vyvolalo to u mě hrozně moc emocí.  Je to až zvláštní co dokážou po sobě jdoucí obrázky u člověka vyvolat. Nejvíc se mi ale líbila pasáž s robotem a rybou. Celá tahle série s sebou nese jistou filozofii a poetičnost a právě ty na mě v týhle části působili nejvíc. Proto mi přijde až paradoxní, že "symfonie deště" a "svit měsíce" na mě nepůsobili tak dobře. Nejvýš nad vším tím je ale hudba. Krásně dokresluje pocity a atmosféru a já to naprosto miluju. I přes to všechno jsem trochu zklamanej. Doufal jsem ve větší rozpitvání psychiky a zachycení nějakýho zoufalství z prázdnoty. Napočítal jsem asi dva nebo tři momenty, ve kterých se k něčemu takovýmu schylovalo, ale na poslední chvíli se tón přehodil do humoru nebo se stala jakási polepšující okolnost. Ačkoliv jsem teda dostal něco jinýho, než v co jsem doufal, jsem nadšen. (70%) (22.07.2022)

Tam, kde jeden vidí jen nudu a hloupost, může někdo jiný vidět nádherné poetické dílo plné životních mouder. Ve scéně, která jednomu může přijít bídná až idiotská může někdo jiný vidět krásnou paralelu na boj o přežití a odnést si drobné poučení, že za určitých předpokladů může být "člověk člověku vlkem" a je jedno jak blízcí si jste. A takových zajímavých okamžiků, které mi říkali mnohé a které dráždili mojí mysl, představivost i vnímání zde byla spousta. Navíc jsou zde i minimálně tři části (sympfonie deště, svit měsíce, robot a ryba), které považuji za naprosto úžasné a při kterých jsem byl na vrcholu blaha, jak moc krásné, hluboké a silné mi přišli. Dozvěděl jsem se, že krása se dá najít i v obyčejných věcech, zjistil jsem co je to soucit a jaká je cena života, poučil jsem se, že člověk by se neměl nikdy vzdávat a mnoho dalšího a to vše podávané velmi sympaticky, srozumitelně a mile. Podíl na tom mají obě hlavní hrdinky, na kterých je vše vystavěné, kdy zde máme blonďatou Yuu, která může působit jako hloupá holka, ale je to spíš taková ta dětská naivita, která skvěle kontrastuje s Chi a její zvídavostí. Hodně je to postavené na dialozích, kdy se hlavní hrdinky baví o důležitých i triviálních věcech a vždy se dostávají k zajímavým poznatkům, někdy hloupým, jindy originálním závěrům a vždy nechávají prostor pro diváka, aby si spoustu věcí domyslel, našel si svou vlastní odpověď. Představivost je zde pokoušena pravidelně, vždyť celý seriál toho ze začátku příliš neřekne, jen nás uvede do toho, že dvě dívky putují zničeným světem a hledají zásoby. Jaký je jejich cíl, co přesně se stalo se společností - tohle vám odhalí vlastně až v samém závěru, ale většinu času vás prostě nechají abyste přemýšleli, vnímali prázdnotu okolního světa a zároveň sledovali snahu o přežití hlavních hrdinek, jejich každodenní starosti. To jak to mezi sebou kontrastuje a fakt, že i ty nejveselejší okamžiky působí pořád tak nějak hořkosladce byly dalším příjemným aspektem tohoto anime. Animace se mi líbila, opět to byl krásný kontrast roztomilých postav a šedého prázdného prostředí, které na mě skvěle působilo. Hudba byla skvělá, líbil se mi opening i ending, stejně tak jsem i ocenil, když u jedné vážnější části veselý opening vynechali. Navíc hudba, která dotvářela atmosféru během jednotlivých dílů byla prostě skvostná, nešla nevnímat a výborně se hodila. Zkrátka práce s atmosférou a emocemi je zde zvládnuta na výbornou - alespoň na mě to perfektně zabíralo. Když si to shrnu, tak když si odmyslím všechna pokračování a vezmu čistě nové kousky, tak i pro mě je tohle "anime of the season", ale je mi jasné, že se na tom se spoustou lidí neshodnu, protože tohle není o příběhu, ale spíš o emocích, tohle není o rozumu, ale spíš o představivosti a hlavním aspektem tady prostě je, že někdy není důležitý cíl, ale cesta... 9,5/10 (23.12.2017)

Shoujo Shuumatsu Ryokou je Lucky Start v postapokalyptickom svete. Jednotlivé diely sú jemne nudné hlavne prvých osem. Treba vziať zreteľ na to, že toto anime je Slice of Life čiže jemná nuda sa dá očakávať. Problém nastáva v deviatom diely, kedy kvalita anime vyrastie tak, že kontrast predošlých dielov je naozaj obrovský. Ja fakt neviem ako toto anime hodnotiť, chcel by som ako celok, ale nuda v prvých dieloch je naozaj obrovská, aby potom posledné 4 diely boli naozaj úplne niekde inde. Deviaty diel je master piece. Čo teraz? (Hodnotenie 3,5) (11.05.2021)

Pokud bych to měl krátce shrnout, bylo by to asi "jak dva bloby na Kettenkradu předfilozofovaly Kino no Tabi (2017)"... ale už beze srandy, během prvních dvou epizod to sice trochu drhlo, ale nakonec se z toho vyklubalo vysoce atmosférické dílo, které vůbec není hloupé a výborně kombinuje depresivní svět, poetiku a roztomilost, navíc to člověku zůstane v hlavě - a to je víc, než dokázala většina zbytku sezóny. Navíc to i dobře vypadá a zní, opening a ending kontrastují celý ten zbytek (ending je v tomto případě můj oblíbenější) a celkově jde nakonec o překvapení. 9+/10, pro delší komentář je tu Jeoffrey. (23.12.2017)

Ve čtvrtém tisíciletí z lidstva nezbylo nic, než rozpadající se ruiny mega velkých měst plných dosluhujících, ale stále aktivních strojů. V tom dvě mladí dívky putují s cílem jen žít dál, hledající jídlo a pohonné hmoty pro dvou pásovou tříkolku. Během cesty hlavně debatují o věcech pro nás běžných jako co je čokoláda a podobně. Pro nynější svět věci dávno zapomenuté. Konec je takový více science fiction s podivnými bytostmi přinášejícími zánik světa. Pomalé tempo. Spíš se divím, že se postavy z toho světa nezblázní. (29.10.2020)