Na zlej strane

S. Craig Zahler je zjevení posledních let, to bezpochyby. Režisér ze staré školy, jež už po dvou filmech jasně definoval své principy, které my diváci od něj můžeme očekávat. Nejinak tomu je i u další horké novinky, kterou jsem už bezmála rok vyhlížel. A je vskutku neuvěřitelné, že tu zas máme biják, který se jednak se svými hrdiny vůbec nepáře a je absolutně bez kompromisů. Osobně si nepotrpím na slowburnery, filmy, které si pozvolna budují atmosféru, jen aby diváka v samém závěru pokud možno úplně odrovnaly, nicméně u Dragged Across Concrete je to úplně jiná písnička.Strašně se táhne, má setsakra pomalé tempo, jež by si tradiční Hollywood nemohl v žádném filmu dovolit, nicméně mistr plně rozumí dramaturgii jednotlivých scén, přesně ví, kde zatlačit na emoce, kde na napětí a kde jen neškodně seznamovat diváky s novými postavami, o nichž tak trošku tuší, že se nezdrží dlouho. Ve zkratce, tato festivalová novinka mě bavila po všechny tři cca téměř hodinové akty, každou minutu a každou sekundu. Navíc má výborné herce z Bloku 99 plus mého oblíbence Mela Gibsona, který neztratil nic ze svého charismatu ani respektuhodnosti a vyloženě si to užívá. Malinko jsem tam poznával druhou řadu True Detective s, posledních pár let vždy výborným, Vincem Vaughnem, doufám, že ten chlap po restartu kariéry (hlavně u Zahlera) předvede ještě mnoho úžasných věcí. Mimořádná spokojenost, v dnešní době takřka nevídaná žánrovka. (26.03.2019)

90% šance, že se to nebude líbit vaší těhotné manželce, 75% že vás překvapí scénáristická aranž jedné sympatické výměny nábojů do pistole, 50% možnost, že někoho začne štvát Vaughnův hláškující mudrlant, a nakonec 25% ve prospěch toho, že tahle brutální pecka skončí na ČSFD v modrejch číslech. Policajti, kterým fandíte, zloduši, které chápete, a jedna parádní loupež, ze který si odnáším několik desítek minut (ne)příjemně vlezlého mrazení v zádech. Krvavé drama se srdcem. [FebioFest 2019] (24.03.2019)

"Já nejsem rasista. Na svátek Luthera Kinga si objednávám černou kávu." Tak to já kafe nepiju, takže možná rasista jsem. A určitě bych za něj byl označen, kdybych napsal, že svět by neměl trestat poldy, kteří šlapou na krk drogovýmu dealerovi jen proto, že má chráněnou barvu pleti. A jejda, už jsem to napsal. No nic. Pro mě je to prostě šmejd, kterej patří do tepláků a to nemá s barvou jeho kůže nic společnýho. Jinak se mi film celkem líbil, ale mám tak vysokou životní úroveň, že mě ke krádeži zlatejch cihel, který budou kolem mýho baráku projíždět v opancéřovaný dodávce v pátek ve 14:41 h, vůbec neinspiroval. (07.10.2021)

// Zahler v sobě spisovatele rozhodně nezapře. Tahle jeho temná alternativa ke Smrtonosné zbrani bez humoru, s typicky přemrštěnou mírou explicitního násilí, sociálním přesahem, a neustále posouvanou hranicí napětí, to pak dokazuje nejen svou stopáží (téměř tři hodiny), ale i viditelným citem pro detail, snahou takřka každé postavě dopřát expozici, nebo naprosto přesvědčivě budovanou zápletkou. Ten film je esteticky i myšlenkově neskutečně naplňující, navíc svádí dohromady výbornou trojici Gibson/Vaughn/Kittles, a to vše bez výraznějších tvůrčích klopýtnutí. Jasně, závěr asi nemusel být tak doslovný a vložka s Jennifer Carpenter, byť sama o sobě silná, tam de facto být nemusela, to jsou ale nepodstatné detaily na jinak dokonalém krimi thrilleru, který se v kinech už jen tak nevidí. Pod 9* bych nešel ani s pistolí u hlavy. (P. S. komentář uživatele Davies182 je skoro stejně tak dobrej, jako samotnej film) (24.03.2019)

Nečekala jsem až takovou poťouchlost, ale tenhle film jen formálně využívá žánr detektivky jako z partesu staré školy, aby nám v tom drsňáckém oblečku naservíroval už ne tak divácky sexy kritiku dnešního asociálního státu a nespravedlivého a krutého ekonomického systému. Hlavní i vedlejší postavy dělají zoufalé věci především z tísně a existenčních důvodů: jejich rodinní příslušníci nemají potřebnou péči a bezpečné zázemí, nemohou si dovolit důstojně žít, chybějí peníze na léky, na služby, na školy, na nájemné, na život v bezpečnější čtvrti, bez vyhlídek na dobrou budoucnost je těžké i požádat svou dívku o ruku, a když se k tomu člověk přece jen rozhoupe, chytrá dívka ho přesně z toho důvodu odmítne, psychicky zdeptaná matka po třech měsících od porodu utíká od milovaného miminka do práce, i když se z toho může pominout žalem, protože vydělává víc než manžel atd. atp. *** Kdo by čekal, že Zahler je vlastně takový Ken Loach v drsnější verzi. Ačkoli upřímně - tady sice vyhřezne víc útrob a líp si uvědomíme fyzickou stránku věci, ale je to přece jen Ken Loach, kdo nevyměkne a nechá příběh skončit bez naděje na lepší zítřky, opustí postavy uprostřed stupňovaného zoufalství (Sorry We Missed you). Ale zas je fakt, že ten Zahlerův závěr se zaslouženou masáží s výhledem na oceán lze číst i jako úsměšek a trpký žert. A pak taky, Zahler má ještě čtyřicet let k dobru, aby s tou sociální kritikou ještě přitvrdil. *~ (02.08.2020)