Svědomí

Tak konečně jsem to viděl! Tak dlouho mi tento skvost utíkal! Neskutečně silně, emočně a velmi originálně na svou dobu pojatý psychologický snímek o nečistém svědomí jednoho pojištovacího úředníka ze spáchání vraždy přesněji (poražení malého kluka který později na následky zranění umírá) a ujetí z místa činu obávajicí se z následné manželské nevěry a jejího prozrazení. K tomu všemu je ještě navíc vydírán a musí krýt jeden pojištovací podvod. Nakonec pod vlivem syna který mu dá jednoznačně najevo své opovržení a kdy neví jak dál tak se raději přizná. Navíc je film v porovnání s jinými českými i zahraničními filmy té doby naprosto ojedinělý, mnohem napínavější a nápaditější než leckteré jiné snímky té doby.Tento snímek považuji za druhý nejlepší film Krejčíkovi kariéry hned po Vyšším principu 10/10. Mé hodnocení 9/10. (25.06.2006)

Jiří Krejčík byl jeden z našich nejlepších českých režisérů a je to sakra vidět! Svoje herce si dokáže ukočírovat na jedničku a herecké výkony Miloše Nedbala, Marie Vášové nebo nádherné Ireny Kačírkové jsou obdivuhodné. Svědomí je perfektní psychologické drama a v době svého vzniku odvážně natočené. Snímek od začátku nevěští žádnou pohodovku a během děje atmosféra houstne jako řádně temnoucí mlha. Film se z velké části natáčel v Brně a z dnešního pohledu je zajímavé, jak dříve vypadaly tehdejší brněnské ulice a obchody. Pro mě ještě jedna zajímavost - v tomto filmu debutoval před kamerou můj prastrýc Václav Kyzlink v roli muže z davu lidí na ulici. (21.12.2015)

Svědomí je film který v dialozích sice trošku šustí papírem, ale jako celek je to dílo na svou dobu tak vyzrálé, že ani drtivá většina součastné české dramatické tvorby se na něj absolutně nechytá. Příběh je vystavěn citlivě i napínavě a divák plně chápe tíhu situace do které se Karel nečekaně dostal a na kterou se nabalují další a další sračky. Drobnosti jako panenka fungující jakožto symbol zakopané, ale stále se vynořující lži, jen svědčí o tom jak moc dobře Krejčík věděl co a jak chce sdělit..Navíc celý film hezky funguje i jako jakýsi dokument doby (nebo možná spíš dokument toho jak tehdejší doba chtěla sama sebe vnímat). Např. chlapec předávající svému otci jako dárek krabičku cigaret se slovy “Tohle jsem ti koupil“, to už by dnes bylo přecejenom trochu sci-fi . A jako bonus si Brňáci a Ostraváci užijí nejeden povědomý exteriér ještě nerozmrdaný komančskou panelovou bakelitovostí a porevolučními architektonickými onaniemi.... Paráda (07.01.2016)

Hlavná postava je značne ambivalentný 40-ročný chlapík, zamestnanec poisťovne. Má už čo-to za sebou a tak sem tam nejaký ten podvod vo firme nepovažuje za nejaký morálny prešľap. Lenže padne raz kosa na kameň a stane sa niečo oveľa, oveľa horšie niekde pri Ostrave. Ešte predtým ale jeho poctivý synak rozbije v škole sochu a neprizná sa... a tak sa začína cesta za záchranou nielen jednej mladej chlapčenskej duše... maximálne uveriteľná, prekvapivo nič neprikrášľujúca, len si tak človek povzdychne, že dnes by boli akékoľvek dilemy, riešiace sa v mysliach postáv filmu, pre drvivú väčšinu ľudstva absolútne smiešne. (09.07.2018)

I když jsem tento film viděl cca jako desetiletý, zapůsobil na mne tak, že si ho stále pamatuju. Nehoda, boj otce se svým svědomím, boj o důvěru svého syna, stále větší úsilí se nezhroutit. Nakonec to přiznání může působit jako vysvobození. Film s takovým tématem a přitom nemoralizuje. Podepisuju komentář NinonL. Jen cynismus nedovoluje tvořit takové filmy dnes. Čímž zároveň odpovídám i těm, kteří neváhali a proměnili komentář v politické bojiště. Kolik tedy takto důležitých a silných filmů vzniká v době tvůrčí svobody. V porovnání s tím, co se může, je to, co se v kinematografii realizuje, tristní. (13.10.2017)