Svědomí

Vyborny a hodne zabudnuty ceskoslovensky film zo 40. rokov o tom, ako sofer auta prejde jedneho chlapca a ujde z miesta cinu. lenze potom sa zacnu ozyvat nielen vycitky svedomia, ale aj musi riesit akysi podvod a nejake dalsie veci. Nedbal sa roly zhostil na urovni, hral na urovni, herecky boli tiez vyborne - konkretne Yrena Kacirkova a Marie Vasova. Reziser Jiri Krejcik natocil tymto jeden zo svojich najlepsich filmov : 84 % (29.11.2016)

Plakátově moralizující černobílá agitka, v níž se toliko zjednodušeně a beze stopy humoru či nadhledu ilustruje hlavní heslo, že když se něco provede, tak se to má přiznat, a čím dřív, tím líp, protože jinak se člověk udusí zevnitř - a vnější okolnosti ho stejně prozradí.  A taky, že nevěra se nevyplácí. Idylizace spořádaných manželství a klidu v rodině, kde muž chodí do vážného zaměstnání a žena doma s malým děckem vaří a uklízí a čeká a dělá si starosti a ničemu nerozumí. Herecky toporné a mizerné, dialogy jako z příručky, jediný trochu uvěřitelný a trochu zajímavý výkon podal ten kluk. *** Dobrý komentář: Matty. *~ (21.02.2022)

V rozmezí let 1946 až 1948 natočili domácí tvůrci několik pozoruhodných psychologických dramat na téma chování člověka ve vypjatých životních situacích. Vynikala profesionalitou, závažností myšlenky a srozumitelností pro nejširší divácké vrstvy. Nezávislost příběhů na době vzniku z nich činila díla nadčasová a to se jim v poúnorovém kvasu stalo osudným: doba naopak žádala náměty ryze současné. Film režiséra Jiřího Krejčíka Svědomí je studií nitra muže, který při jízdě automobilem se svou milenkou zavinil tragickou nehodu a z místa činu zbaběle ujel. Dlouho bojuje se strachem i svědomím. Rozhodujícím motivem pro dobrovolné přiznání je až pohrdání vlastního syna. Velkou hereckou příležitost zde získali především dva interpreti, na něž film později neprávem zapomínal. Postavu slabošského úředníka ztvárnil Miloš Nedbal, pro něhož to byla výjimečná (a svým způsobem i životní) role. Milenku, která nepřímo zavinila jeho trpké morální váhání představovala třiadvacetiletá Irena Kačírková. Ta se na filmovém plátně znovu objevila až za dlouhých šest let, kdy se zcela změnila koncepce české kinematografie. Podobný osud potkal i režiséra Krejčíka, který další celovečerní film vytvořil teprve o čtyři roky později (ideologicky vykupitelské budovatelské drama Nad námi svítá). Navzdory vyřčeným komplikacím a následkům vzniklo tehdy ojedinělé dílo, jehož nesporné kvality spočívají v jednoduchosti a syrovosti zobrazovaného tématu. (02.11.2008)

Výborný a do svojej doby príliš nezapadajúci film. Napriek tomu, že jeho nosnou témou je úloha svedomia a stálosti životných postojov, nie je to film moralizujúci. Opiera sa o jednoduchý dej a realisticky zobrazený silnejúci tlak na hlavnú postavu, ktorému nie je možné odolať. Ak to už ktosi napísal, najväčší dojem na mňa nespravil napriek skvelému výkonu Miloš Nedbal, ale Jan Prokeš, predstaviteľ chlapčenskej úlohy Jirku. Film som videl po dlhšom časovom odstupe a potvrdil som si jeho oprávnené zaradenie do stovky mojich najobľúbenejších českých a slovenských filmov. (05.10.2014)

„To přeci nejde, udělat chybu a nepřiznat se k tomu“ X „Neblbni, buď rád, že to máme v suchu“ Film o tom, že když se rozjede spirála lží, v „suchu“ to většinou nikdy nezůstane. A z člověka pevných zásad, který se snaží tyto zásady i vtisknout svému synovi („chlap nelže a nemá se vykrucovat“), se může ze dne na den stát doslova „hadrový panák“, který kvůli svému maléru je nucen zahlazovat i maléry jiných. Jiří Krejčík tuto myšlenku krásně vyjádřil filmovými prostředky v podobě opakovaných závěrů na malou hadrovou panenku. Ta je zároveň jakýmsi trvalým mementem „maléru“, do něhož se „někdy člověk dostane a ani neví jak“. Mementem, které (málem) dokázalo zničit i tak harmonický vztah, jaký byl mezi Karlem Doležalem (Miloš Nedbal v plné své síle a krase svého herectví) a jeho synem Jiřím. „Ty bys taky někdy kvůli tátovi zbořil barák,“ říká Jirkova maminka (Marie Vášová - osobně se mi líbila víc než Irena Kačírková v roli sekretářky/milenky ). Jiří ale v závěru dokáže i víc než zbořit barák… Silné, i když možná až přeci jen trošku moc moralistické vyústění tohoto jinak působivého psychologického filmu. Pohled do Jirkových v očích v posledním záběru však hovoří rozhodně za vše... (07.08.2018)