Svatba jako řemen

No co co co se tady budu dlouho rozepisovat... Banda herců v nejlepší herecké formě (Hrzán, Pucholt,...) pod taktovkou mistra Krejčíka vám zaručí chvílemi úsměvnou, chvílemi třaskavou zábavu. Na české komediální špičky to u mě není, ale rozhodně spolehlivě pobaví. 80% (25.07.2006)

Josef Váchal začiatkom 20. storočia (1912) vydal v pár exemplároch knihu Cyklus dřevorytů ku chvále geniálních lékařů a ranhojičů. V nej s príznačným výsmechom a skvelým drsným humorom ilustroval svojrázny prístup lekárov k pacientom. "Úspešné výsledky" ich práce pekne vidieť na farebných ilustráciách, v podobe rozrezaných a dokrútených tiel pacientov. Svadba jako řemen pripomína analogickú filmovú verziu tejto knihy. Len tentokrát nie o lekároch, lež o mužoch zákona. V duchu knižného predobrazu, by podtitul filmu mohol znieť napríklad takto: "Chvála geniálních mužů zákona a příslušníků Veřejné bezpečnosti". (08.10.2020)

Geniální mix malého lidského filmu a bláznivé absurdní komedie. A nebo taky brutální satira, podobně jako v Hoří, má panenko. Ani nevím co mě fascinovalo víc, jestli výborné hlášky, nebo fakt že by ty dialogy mohly sloužit jako základ pro mrazivé psychologické drama. A ani by se nemusely moc měnit. Jó, tehdy se uměli psát scénáře. Neuvěřitelný snímek, ve kterém každý zahrál naprosto perfektně a Pucholt ještě vysoko nad to. (18.07.2013)

Svatba jako řemen má ožehavý příběh, skvělé provedení a satirické podání. Téma s pokusem o znásilnění jistě není vhodné k veselí a smíchu. Ovšem jako hravě neposedná satira společnosti to celé funguje s nevšedním půvabem pobavení i uvědomění si mrazivého stavu skutečností. Již jen jednání nádražního pokladníka je výstižné. O co působivější je potom chování i charakter stranického funkcionáře, či policejního sboru, vůči jejichž jakémukoliv jednání není možné protestovat. Ale i chování ostatních lidí v průběhu celého příběhu je příhodným ironickým políčkem společnosti. Pro mne jsou hlavními hrdiny příběhu představitelé příslušníků policejního sboru Veřejné bezpečnosti (skvělý Vladimír Pucholt a neméně dobrý Jan Vostrčil). Ti předvádějí nekompromisní hru na udržování pořádku, vyšetřování závažných i nezávažných trestných činů, netrpění ani náznaku odporu, poslušnosti i toho lidského liberalismu v rámci celé té složité komplexní hry spravedlnosti a pořádku a moci. Další v pořadí je zneuctěná prodavačka potravin Hana (dobrá Iva Janžurová) s rozporuplnou pověstí, s diskutabilním důvodem, s nechtěným zážitkem, s nátlakem z vnějšku a nakonec i s odevzdaností a kapitulací. Další v pořadí jsou nadržení vyděděnci z běžnosti a násilníci z popudu s dotěrným iniciátorem (dobrý Pavel Landovský), sebevědomým svůdcem (dobrý Jan Schánilec) a ostýchavcem v pohnutí divokosti i zlomyslnosti náhody osudu (dobrý Jiří Hrzán). je tu uražená nevěsta (Alena Hesová), která si bere velmi osobně veškerý stav věcí. Jsou tu rodiče nevěsty: matka (dobrá Stella Zázvorková), která se snaží vše zachránit a urovnat, a otec (dobrý František Filipovský), který by nejraději ode všeho utekl. Z dalších rolí: mocný a nadržený tajemník (skvělý Jan Libíček), bodrý ženichův strýc a voják (Ilja Prachař), bezstarostný a zadržený hudebník (příjemný Josef Hlinomaz), zneužívající vedoucí obchodu potravin (Jiří Lír), svérázný pokladní vlakového nádraží (Václav Kotva), zvědavá a škodolibá teta Růža (Anna Kratochvílová), či velice rozhořčený ženich (Jiří Hálek). Svatba má býti místem nestřídmého obžerství. Policejní orgán se většinou dožaduje naprosté poslušnosti prostého lidu. A toto je velice adresná a kousavá satira společnosti. (06.06.2016)

Úžasný plod uvolňující se atmosféry konce šedesátých let, satira, která demaskuje doširoka rozevřené nůžky mezi oficiální tváří a skutečnou podobou života v Československu... Ještě se sice nemohlo říci vše přímo, proto Jiří Krejčík zvolil cestu iniciování historie jednoho znásilnění (ženy to skutečně v mužském světě neměly a nemají lehké...), příslušníci vyšetřují, tak jak vyšetřují (vpravdě typizovaná dvojice příslušníků SNB - ,,Formanovský naturščik" Jan Vostrčil a především okouzlující naiva Vladimír Pucholt), k smíchu je frázovitost jazyka, typologie figurek, absurdita příběhu... Podstata filmu je však zcela opačná - hrozivá je všemocnost policie, servilnost nevinného obyvatelstva, moc aparátčíků i podstata samého systému... Komedie, při jejímž sledování často hořkne úsměšek na tváři... ,,Vidíte, kam to vede? To je ta vaše liberálnost..." ... ,,Náčelníku, proč nás lidi nemaj rádi?" (18.11.2006)