Prodavač humoru

Nahlédnutí příprav 'humoru na zakázku' se snaží vystinout atmosféru socialistické zábavy, dalo by se ale přenést i na mnohé dnešní estrády. Od začátku budete trpět - šílenou hudbou, neschopnými zpěváky, trapnými tanečními čísly, nakrucujícími se zpěvačkami a slizkými pány v oblecích. Všude samá korupce, boj o lepší pozice a absurdní chování okolí. Zároveň vám ale bude jasné PROČ trpíte, že právě tohle je účel toho filmu, aby nějak zapůsobil, abychom si uvědomili, že právě tohle sleduje většina národa po práci s přihlouplým úsměvem na rtech. (02.08.2010)

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! (23.06.2008)

Uvádět u snímku v první řadě, že se jedná o komedii, mi nepřijde právě nejlepší, protože v první řadě je tenhle Krajčíkův film psychologickým dramatem. Julius Satinský je v roli muže, který je stíhaný osudem, tedy hlavně lidmi, naprosto skvělí, a mnozí další herci (hlavně Zedníček) ukazují, že rozhodně máme někoho, kdo dokáže zahrát zajímavé role v dramatu. (08.12.2014)

Zaujímavé je, že koncepcia príbehu je postavená na tom, že ak niekto (aj keď pod nátlakom zhora) akceptuje hlúpu estrádnu zábavu ako vzorový model osvety, ostáva ako tak čistým, pokiaľ nezoberie hmotný úplatok. O tom sú všetky tie smiešne scény, kedy priamo do bytu sú dodávané pivá a neviemčoešte, ktorý "statočný" kulturträger v úvode neznáša a pchá všetky jemu podsúvané peniaze a veci do vrecák späť úplatkárom. Neskôr do bahna korupcie zabŕdne, navyše doma mučený veliteľkou koncentračného tábora. Július Satinský svoje pracovné i domáce peklo stvárnil bravúrne. Povisnuté volie oči a mrožie fúziská k takejto rezignovanej postave viac než svedčia. Naviac ak v minulosti si zrejme predstavoval inú realitu umeleckého kultúrneho rozvoja v socialistickom Československu. Estráda, ktorá prekladá všetky epizódy vo filme, prekoná veľa z najhorších očakávaní. Ale zrejme ako u koho - o čom svedčia nadšene rozžiarené očká a úsmev na tvári Jožinovej (to jest Satinského) dcéry, dychtivo hltajúcej ďalšiu porciu výkalov zábavnej, transvestitne pôsobiacej show. Poznámka: Vrátim sa k úvodnej vete komentára. Presvedčenie jedného z mojich obľúbených románových detektívov je presne opačné ako u Satinského tuná: "Hotovosť zobral v čase výkonu služby ako policajt vždy. Ak niekto ponúka, bolo preňho plytvaním energie presviedčať takúto osobu o opaku. Pokiaľ však išlo o vraždu, či iné fyzické ublíženie, nebránilo mu podobné "korupčné" jednanie konať vždy v prospech dolapenia skutočného páchateľa. V prvom rade tomuto detektívovi išlo o akési prirodzenoprávne posúdenie správnosti toho, čo sa môže a čo je už za hranicou. Naproti tomu vo filme pôsobí strnulé trvanie na odmietnutí drobnej hmotnej pozornosti ako smiešne v porovnaní so zmierením sa hlavnej postavy s aktívnym osobným kultúrnym vymývaním mozgov: s doslova aktávnym šírením umeleckej sračky. Druhá poznámka: Užívateľ mchnk správne poznamenáva, že dnes sa obchod s kultúrnym brakom presunul do televízie (a na webové stránky, kde okrem masívne šíreného hovnového humoru, na ktorom sa zabávajú milióny aktívnych vysokoškolsky vzdelaných "chytrých" užívateľov je šírený obsah s minimálnou či slabulinkou hodnovernosťou - dodávam ja) a výrazným spôsobom ovplyvnil aj jej verejnoprávnu podobu. Dnes sú na podobných pozíciach nákupcovia audiovizuálnych diel programových oddelení jednotlivých televízií, teda istých úradov propagandy. (01.07.2013)

To to ten Krejčík teda pěkně vykreslil, podrobil socialistický šoubyznys tvrdé kritice :-))). Vznikla jakási pseudost, kde levá neví co dělá pravá, ale budiž. Muzika zcela zoufalá (já tohle hudební období prostě nemusím), příběh jakž takž. Kdybych měl někomu vyprávět, o čem to bylo, asi bych to nezvládl. Místy film měl ale náboj, takže ho nezavrhuji...70% (02.12.2014)