Probuzení

Byl jsem až překvapen, jak moc opravdový tenhle film je. Vzdor době svého vzniku jde o výborný, skvěle zahraný příběh s v českém filmu ne příliš častou romantickou zápletkou, jejíž dobrý konec mě v tomto případě vyloženě potěšil. Aby ne, na filmu se sešli režisér Krejčík a nastupující generace českých herců. Jak to, že mě film o mladých z roku 1959 osloví víc, než současné "generační výpovědi" polistopadových příštipkářů? (14.08.2006)

Krejčík opět zaválel. Svého času veliký hit mezi mladými u nás i v zemích ´východního bloku´, který udělal z mladičké Jany Brejchové mezinárodní hvězdu. Bez jakkýchkoliv náznaků ideologizace generační výpověď mladé generace, která se v poststalinské době pozvolna tajících ledů může začít zhluboka nadechovat, rebelantství a nesměle nastupující rock´n´roll. Vynikající Petr Kostka ve svém hereckém debutu. Závěrečná optimisticky laděná scéna znovusetkání byla i přes nesouhlas Krejčíka dodána na popud schvalovatelů. (19.08.2006)

Jiri Krejcik /Prodavac Humoru/ ako reziser natocil sympaticky ceskoslovensky film z konciacich sa 50. rokov minuleho storocia. Snimok ponal ako sondu do zivota delikventnej mladeze v byvalom Ceskoslovensku, kde exceluje hlavne /vtedy este nadherna/ Jana Brejchova a divak ma moznost nahliadnut do realii Ceskoslovenska 50. rokov. 60 % (28.07.2015)

Výborná reminiscenční sonda do subkultury undergroundové mládeže a zároveň důkladná drobnokresba amorality jedněch pražských delikventů, která všem cinefilním fajnšmekrům nostalgicky připomíná, že stará škola stále neskutečně baví. Snímek lze brát jako retrospektivní generační výpověď která se nezdráhá přistoupit k jisté provokaci (sami uznejte, že při takových nepříznivých situacích by jste se nezachovali jinak), zcela autentické sociologické a behaviorální zrcadlo tehdejší společnosti bez jakýchkoliv příkras, neobyčejnou storku o naivitě a úskalích lásky, ale především pak jako nedocenitelný (a částečně i neprávem opomíjený) výkvět českého filmového neorealismu, který byl na přelomu 60. let prvopočátkem vzniku české nové vlny - 'Probuzení' si jednoduše zaslouží čestné místo ve zlatém fondu československé kinematografie.... Herecké obsazení k sežrání - Vladimír Menšík v epizodní roli číšníka boží, Jiří Kodet v jinošských letech k sežrání, a zejména pak Jana Brejchová se syndromem ADHD snímku bezvýhradně kraluje! Takový peněžní herpes jsem navíc ve filmu jaktěživ neviděl - což je jenom režisérova rafinovaná parafráze o tom, že materialismus a konzumismus je rakovinou společnosti. Scénka s volejbalovým zápasem nervydrásající. Krejčíkův majstrštyk! Aneb né každý byl za oněch časů inženýrem.... [#46.LFŠ] (13.08.2020)

Rok před svým vrcholným snímkem Vyšší princip natočil Jiří Krejčík drama Probuzení, které takřka symbolicky předznamenává charakter doby, uprostřed schematismu filmové tvorby 50. let, toho nejtemnějšího období novodobé české historie, které se plně vyrovnává protektorátním časům, byl Krejčík schopen již netočit budovatelské filmy, ale prosadit si vznik psychologického dramatu signalizující postupné tání dogmatismu 50. let... Sonda do života problémové mládeže (tzv. pásků) stojící mimo zářné budovatelské snažení národa prezentované oficiálními sdělovacími prostředky je přelomová už svou existencí - prezentace a vlastně už samé připuštění existence podobných lidí, jaké zobrazuje film, byla v kinematografii té doby cosi neslýchaného. V budovatelském filmu jsou jen dva póly hrdinů - uvědomělý komunista a zavrženíhodný třídní nepřítel, tady je ovšem prezentován nový pohled - i třídní nepřítel může mít sympatie divákovy. Krejčíkův film je sice ještě zatížen stigmatem doby svého vzniku, ale 3 roky po smrti Stalina a Gottwalda a Chruščovově odhalení kultu osobnosti se přece jen už pomalu prolamují ledy. Ten film je i dnes krásný, křehký a lyrický a někde uvnitř hluboce smutný, což se uprostřed rozjásaného budování socialistických zítřků u filmu ze současnosti hledá jen stěží. Jde rovněž o silnou generační výpověď, s jinými filmy se soudobá mládež mohla ztotožňovat jen těžko. Potěší herecké výkony i účast celé plejády začínajících pozdějších hereckých legend, stejně jako výborná kamera, v jejímž pojetí je dobová Praha neradostná a šedivá... Překvapila mne hudba Zdeňka Lišky, prakticky vůbec se mi ji nepodařilo identifikovat a o jeho autorství jsem si přečetl až v závěrečných titulcích...ještě evidentně nenese znaky typické pro pozdější mistrovu filmovou tvorbu... Rok 1959 a postupné prob(o)uzení společnosti hybernované okovy komunistické totality... (25.06.2018)