Polnočná omša

Málokdo umí podat vnitřní dilema takovým dechberoucím způsobem, jako Jiří Krejčík. Propracovanost postav činí z Polnočnej omše mnohem rozvitější drama než ve Vyšším principu. I role Hasseho je vykreslenější a dostává mnohem více prostoru. Zde není ani stpy po lidském pochopení, ukazuje chladnou tvář německého vojáka, který bez mrknutí oka nechá postřílet kohokoliv. Celá rodina Kubišových je plejáda postav, která stojí za pozornost. Syn partyzán stojící na straně odboje, jeho bratr je hlinkovec, který se postavil na stranu nacistů nebo druhý bratr ztvárněný Ladislavem Chudíkem, který se snaží s mírným úsměvem urovnat neurovnatelné, ale v závěru příběhu neváhá postat svou sestru do postele německému majorovi. Velká rodinná tragédie se zrcadlí v postavě matky, která má pochopení pro všechny své děti a o všechny se stejně bojí. Asi nepůsobivější je ale bezesporu Angela. Ať už jsou její pohnutky jakékoliv, zůstává tragickou postavou celého příběhu. Přitažlivost k německému oficírovi a loajalita vůči své vlastní rodině rozkrývá spletitost lidských pohnutek. O to víc zamrazí, že maďarskou herečku postihl podobný osud jako Lídu Bárrovou, kdy byla nařčena z kolaborace s nacisty a lidé se jí začali stranit.                                                                                                                                                                                       Do konfliktní situace je postavený i místní lékař. Zavázal se přísahou, aby chránil život a pomáhal dle svých schopností. Je ale život pacienta cennější než život vlastní? Napřed odmítne, ale pak je přemoženou obětavou sestrou Katkou a rozhodne se pomoct. Ne náhodou si vybral Krejčík dvě povolání, kde hraje služba a svědomí takovou úlohu. Místní farář usiluje o povolení k půlnoční mši, odvolává se na svou službu bližním. Doba vánoční nebývá pro válečná dramata vybíraná náhodou. Kde jinde by mělo kontrastovat zabíjení a násilí než v době klidu a míru, kdy se slaví narození děťátka? K dramatickému vyhrození dochází právě při půnoční. Má kněz právo porušit zpovědní tajemství? Je oprávněný obětovat život jednoho za život celé vesnice? Mše je slavení Kristovy oběti. Bůh obětoval svého syna, aby zachránil lidstvo. Kdo má ještě právo obětovat syna za spásu jiných? Jeho matka? Co všechno může člověk udělat pro vlastní záchranu? V Polnočnej omši předvedl Jiří Krejčík strhující podívanou, která by si zasloužila mnohem větší pozornosti od diváků i od televizních stanic. (09.03.2015)

Nekompromisní divácké profackování hned na začátku filmu, které Ti dá jasně a drsně najevo v jaké době se snímek odehrává, odstartuje vynikající narůstání děje, který graduje skutečně skvostně. Dokonale úlisný esesák a zoufalá nastalá situace nenechává diváka nijak zvlášť vydechnout, což podporují i výborní herci. Nejen krásná, ochotná a nebojácná sestřička, či Šméralova slovenština a celkově jeho výjimečná role, ale všichni zúčastnění dávají do filmu potřebný cit a vážnost. Jeden štědrý večer, na který se nezapomíná. Liška se moc nevyjadřuje, ovšem i těch pár tónů stačí na to, aby film pozvedl, jako vždy. Nutná je také znalost (alespoň základů) němčiny. Stejně jako V hodině dvanástej jsou veškeré dialogy v němčině bez překladu, v závěru to filmu dost škodí. I neukončená situace s farářem je dost zvláštní. Nicméně vypovídající síla filmu je neoddiskutovatelná. Poslední dobou se mi ty zásahy do svědomí slovenské historie nějak hromadí, což je jen dobře. (17.07.2013)

Hodne povedene drama s vybornou atmosferou, kde se misi stedrovecerni nalada se strachem z objeveni syna, partizana... Opet vyborny Hannjo Hasse v roli nemeckeho majora. Dobry a mozna trochu prekvapivy je i zaver. Skoda, ze tvurci do jedne rodiny obsadili gardistu i partizana, na verohodnosti to moc nepridalo. Filmovy zazitek ale vice nez slusny. (06.01.2013)

Úplne na päť hviezd vygradované mi to neprišlo (nepretržitý  nervák Obchodu na korze je tam počas ukrývacej scény možno raz), ale je to skvele zahrané, a v úvode a závere riadne nemilosrdné. A kamerou v interiérových scénach mi to miestami pripomínalo Kalatozova. Raz by som to chcel vidieť v kine. 90% (30.08.2022)

Uf, to zas byl psychologický nářez a pořádně drsná výpověď o ne až tak známém tématu Slovenského národního povstání. Engelchen se mi líbil ještě o kousek víc, ale i místní popravy civilistů hned v první scéně tedy byly něco příšerného. Další parádní československý film z šedesátých let. Toto období je opravdu úžasná zásobárna. 90% (01.03.2022)