Kto seje vietor

Soudní dramata mám raději s kriminální zápletkou a téma, které rozehrává tento snímek, mi ze začátku přišlo hodně absurdní. S postupem času jsem však začal obdivovat brilantní dialogy, skvělé herce (v čele s buldokem Tracym) a výbornou gradaci, která mě donutila film sledovat se zaujetím, které bych ze začátku nečekal. Výborný snímek. (23.10.2012)

Při televizní repríze před nějakými deseti patnácti lety už se historka o bigotních pánbíčkářích, demonstrujících proti poznatkům Charlese Darwina, mohla jevit jako absurditka pro zasmání. Kdo by jen tušil, že se historie bude opakovat a že současná ultrapravicová vláda USA vrátí čas zpátky do středověku, vědu postaví div ne mimo zákon a z evoluce udělá sprosté slovo. Nejinteligentnějšímu šimpanzovi světa vědci naměřili o jeden bod vyšší IQ než prezidentu Bushovi. Možná že právě to ho vyprovokovalo. 100% (27.07.2006)

„MYŠLENKA JE VZNEŠENĚJŠÍ POMNÍK NEŽ KATEDRÁLA. A ROZMACH LIDSKÉHO MYŠLENÍ JE VĚTŠÍ ZÁZRAK, NEŽ HOLE PROMĚNĚNÉ V HADY NEBO ROZESTOUPENÉ VODY…“ /// Válka proti Bohu v přímém přenosu! Sice jsou zde (trochu tendenčně?) sluhové fanatické víry vyobrazeni jako ďábelská stvoření, ale co s takovým státem, kde je Bůh nadevše. Perfektní slovní špičkování, uštěpačný poznámky a propagace víry ve vlastní rozum. Navíc bych řekl, že je to (až neuvěřitelně!) pořád aktuální obžaloba náboženskýho fanatismu. Baví mě divadelní herecký výkony i nápad, použít tzv. Opičí proces v boji proti McCarthismu. Stejně tak je zábavnej „zázrak prozření“. A pak že Boží spravedlnost neexistuje! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, která měla premiéru na Broadwayi v lednu 1955, neznám. 2.) Zajímal mě Opičí proces. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (13.09.2015)

Úchvatná rozepře Bible vs. racionální smýšlení. Coby zarputilý ateista a pragmatik mám zcela jasno, na kterou stranu se přiklonit. Nicméně to neznamená, že Kramerovo veledílo ve mne nebudilo zvědavost, jak se tento významný soudní proces týkající se evolucionismu nakonec vyvrbí a kdo hrdě obsadí post vítěze. Navíc, když jsou soudní líčení podepřena fenomenálními dialogy a bravurními postavami. Démon Fredric March místy bohužel přehrává, ovšem i tak předvádí impozantní kreaci. Nejjasnější hvězdou je však samozřejmě velikán Spencer Tracy se svým o něco autentičtějším vystupováním a moudřejšími výroky. Inherit the Wind nepochybně disponuje chytrým zpracováním o zajímavém úseku v moderní historii, jistým myšlenkovým přesahem a také odolností vůči zubu času. 80% (07.09.2021)

Myšlenkovvě silný a příběhově zábavný film o jednom soudním procesu podle všech pravidel, z nichž některá jdou mírně řečeno šejdrem. Je málo filmů, v nichž téměř každá věta je filozofická pravda, kterou by si každý měl opakovat před spaním, ale tento k nim určitě patří. Jen tak pro zajímavost uvádím několik replik (protože označení hláška by pro ně bylo degradací), který jsem si zapamatoval: Považovala jste mého manžela za světce a všechno co činil bylo správné. A nyní ho berete jako ďábla a tak je vše ďábelské. Jenže tak to nefunguje. Klamete sama sebe. Druhá: To je rádio. To bude hračka pro vás. Do toho stačí šeptat a už to řve z tlampačů na miliony lidí. A do třetice všeho dobrého i zlého: Vy nic neznamenáte. Vy se umíte jen smát a pošklebovat všemu, co lidé na světě milujou. Já vás lituji. Vy jste tak sám, tak osamělý. Až jednou umřete, nikdo nepřijde na váš pohřeb zaplakat ani vás proklít. a naposledy: Sedněte si Samsone, teď vám zastřihneme ofinu. (Nejsou stoprocentní citace, protože jsem je slyšel jen jednou.) Spencer Tracy jako by ani nehrál, z každého jeho pohledu je cítit, že tu věc bral za svou i ve skutečnosti. Jednou bych chtěl být právník jako ho on hrál. Oproti mnohým jiným soudním dramatům je zde i hodně často nějaká vtipná poznámka, která se však od dnešních hlášek liší tím, že má i nehumorný a povětšinou spíše závažný obsah. Ale jako herec neexceluje pouze Spencer, ale hodně mě zaujal i Fred March v roli šíleného žalobce plukovníka Bradyho. Ty jeho plamenné řeči o hoře Sinai a slova Nepřemýšlím o tom, o čem nepřemýšlím. jakož i mnoho dalších projevů, jeho výslech Bertovy snoubenky, poslední projev, nervózní a falešný smích vůči publiku když ztrácel půdu pod nohama a začaly mu docházet přesvědčivé argumenty, tenhle chlapík by se jako dogmatik uživil i ve skutečnosti. A potěšil mě i Harry Morgan, který sice v roli soudce měl spíše nevýraznou roličku, zato v něm však jde zahlédnout občasné výbuchy hněvu pozdějšího plukovníka Shermana Pottera (a tak mě napadá, jestli podobnost se jménem Harry Potter je jen čistě náhodná a neúmyslná). (22.04.2006)