Kto seje vietor

Velmi mi zde scházely mnohem pevnější argumenty. Jinak se samozřejmě jedná o film top kvality, který rozhodně má co říct i v dnešní době a já za něj děkuji. Herecké výkony hlavních protagonistů byly zkrátka božské. Příběh byl brutálně chytlavý a nekonečně zajímavý. V podstatě se jedná o střet zdravého rozumu s pevnou a nezlomnou vírou. Film je mnohem lepší než solidní Wilderův Byt. Oscar měl skončit rozhodně tady. Druhá polovina filmu je naprosto okouzlující a já ji zhlédl se zatajeným dechem. Slabé 4*. (13.03.2013)

Nedokážu se rozhodnout v hodnocení. Začátek je tragický, ta odrhovačka spolehlivě odpudí nepřesvědčeného a uspí unaveného diváka. Vlažný rozjezd se ovšem nekoná, zákon klade paži na rameno a už jsme před soudem. Staví se na dialogu a nic než dialogu, a k tomu nám dopomáhej Studio pro úpravu zahraničních filmů. Bohuš Záhorský byl bezpochyby nejlepším, resp. nejpřesvědčivějším dabérem Spencera Tracyho a kdo by tomu nevěřil, nechť se sám přesvědčí. Sokem v bitvě jazyků se mu stal Martin Růžek. Konec je trochu natahovaný, ale to už divák rozdychtěný porcí mimořádného lingvistického zážitku v jazyce mateřském spokojeně klímá a těší se na zítřejší hlavní zpravodajskou relaci na Nově, ve které bude vyléčen. A o tom to není. Za dabing 6, za film 4. (27.08.2014)

Jak je možné, že staří režiséři si uměli vybírat tak báječné náměty pro své filmy. Nebo jejich umění spočívalo v propracovanosti dialogů nebo absolutních hereckých hvězd,které měl Hollywood tehdy požehnaně ? Atˇ už tomu je jakkoli STANLEY KRAMER byl zárukou úspěšných a kvalitních snímků, které ani po 50 letech se nemusí obávat nezájmu diváků. (21.02.2008)

Úchvatná rozepře Bible vs. racionální smýšlení. Coby zarputilý ateista a pragmatik mám zcela jasno, na kterou stranu se přiklonit. Nicméně to neznamená, že Kramerovo veledílo ve mne nebudilo zvědavost, jak se tento významný soudní proces týkající se evolucionismu nakonec vyvrbí a kdo hrdě obsadí post vítěze. Navíc, když jsou soudní líčení podepřena fenomenálními dialogy a bravurními postavami. Démon Fredric March místy bohužel přehrává, ovšem i tak předvádí impozantní kreaci. Nejjasnější hvězdou je však samozřejmě velikán Spencer Tracy se svým o něco autentičtějším vystupováním a moudřejšími výroky. Inherit the Wind nepochybně disponuje chytrým zpracováním o zajímavém úseku v moderní historii, jistým myšlenkovým přesahem a také odolností vůči zubu času. 80% (07.09.2021)

Mám slabost pro ty černobílé filmy, kde všechny postavy hrají jako z partesu a šaramantně si vyměňují komplikované repliky a bonmoty, v nichž jedna jemně vybroušená pointa střídá druhou dřív, než první dozněla, kde si hlavní hrdinové vzájemně vidí až do žaludku a zároveň se každý z nich pro sebe vědoucně a tajemně usmívá, a přitom nakonec vlastně každý odchází ze scény sám vlastní cestou a hvízdaje, jako by se nic nestalo, vesele i smutně smířený s tím, že na světě se nikdy nic tak docela nevyřeší a žádné vítězství není víc než fouknutí do hrsti peříček. *** Víte, ty filmy, které vás nechtějí přesvědčit, že lidé mohou i doopravdy mluvit jako na divadle a nebo že i naživo je můžeme zastihnout, jak předvádějí základní dilemata morálky a etiky či paradoxy a pasti demokracie v geometricky přesných scénách jako tanečníci světového baletu, a vy v to přesto doufáte a na chvíli šťastně přistoupíte na tu útěšlivou iluzi, že jsou mezi lidmi takové klenoty, znalé umění mluvit, chovat se a včas přicházet i odcházet jako v románech Dostojevského nebo Shakespearových hrách. *** Tenhle snímek je právě jednou z oněch šalebných, mámivých přehlídek z lidské společnosti, z oné velké a ve své podstatě neměnné Lidské komedie předváděné na vybraném případě v celém svém lesku i bídě tak svižně a bravurně, jak toho v reálu lidé právě nejsou nikdy schopni. Soudní případy bývají těmto dílům vděčnou příležitostí. *** Vědomý rozpor takto výsostně nastrojených představení o nátuře různě omezených lidí a z něj plynoucí zálibná ironie, s níž se kochají světem, mě vždycky dokáží nadchnout a rozradostnit. *** Přestože role jsou sehrány mistrovsky, a to nejen role dvou hlavních právníků, ale i přísedících a novinářů, tu a tam jsem pocítila, že některá řeč mohla být sepsána ještě přesvědčivěji a že nebyla tak pádná (byť projev byl úchvatný vždy), jak se nás film pokouší přesvědčit. Ale to je tak minoritní poznámka, že ji ani netřeba brát v potaz - to jen moje srdeční chlopně pocítily jemnou nedomykavost, ale ten šílený spektákl s bouřlivými a strhujícícmi výstupy byl pořádným prubířským kamenem. (24.01.2014)