Hádaj, kto príde na večeru

Doslova a do písmene epesní americká konverzačka, v níž je každý dialog vybroušený a ostrý jako břitva. Výborný mix sociálního dramatu a romantiky z druhé poloviny 60. let velmi trefně problematizuje rasové problémy oné doby, když zpočátku ostentativně lpí na černobílé argumentaci, aby posléze skrze idealistický obrat došel k závěru, jenž je jasný každému rozumně smýšlejícímu člověku. Precizně vyprofilované postavy jsou sice z hlediska genderu pojaty možná malinko stereotypně (předsudek ženy jako citlivé bytosti, muže jako racionálně a pragmaticky smýšlejícího jedince), ovšem z hlediska dobové autenticity vpravdě celkem trefně. Hvězdou večírku je Spencer Tracy, jehož závěrečný výstup je trešničkou na přesladkém dortu. Takhle vypadá Film s velkým "F"! 9/10! (08.06.2013)

Dávam štyri, ale priznávam, že som nedokázal plne oceniť ten spoločenský presah, torý film musel mať v dobe svojho vzniku. Divadelný monológový záver bol možno aj trochu prepísknutý, ale krásne ukázal ako sa dá na jednoduchej zápletke vystavať aj hlbší príbeh ako je tomu dnes (HÁDAJ, KTO PRÍDE)... Páčil sa mi humor, ktorý bol akoby len tak mimovoľne na pozadí... (22.02.2015)

Komorní, ale komplexní sociálně laděné drama plné hvězd (setkání Kramerových favoritů, Sidneyho Poitiera, s kterým začínal v řetězech a nejobsazovanějšího Spencera Tracyho s krásnými ženami). Společenská atmosféra šedesátých let ve spojení s hromadou témat a rozdílů, některých jasně kontrastních (běloch-černoch) jiných skrytých až neviditelných (matka-otec-syn, chudý-bohatý, mladý-starý, ...). Silný důraz na archetypální jednání především otců, ale ve výsledku vlastně skoro všech, podtrhuje perfektně vybalancování všech stran a perfektní scénář. Na první pohled totiž vypadá, že bílá bohatá liberální rodina může být problém, ale "černý" otec má ve výsledku mnohem přímočařejší jednání i argumenty (s trochou diktátu). Odraz jedné doby, která je naštěstí, již doufám pryč. (27.01.2013)

Zvláštne, že som tento film videl po mnohých rokoch až dnes. Zvláštne, ako staromódne, divadelne, nerealisticky a moralisticky dnes pôsobí. Že získal Oscara a patrí medzi vychytené filmy nepričítam jeho kvalitám, ale skôr tomu, že zapadol do dobovej potreby. Do doby, keď vo viacerých štátoch Ameriky bolo zmiešané manželstvo trestné, doby keď vrcholili rasové nepokoje a keď sa iba nabíjala zbraň určená Martinovi Lutherovi Kingovi. Film je možné označiť ako jeden zo začiatkov idiotského projektu pozitívnej diskriminácie. Krajšieho, vzdelanejšieho a uhladenejšieho černocha než bol Sidney Poitier by ste v Amerike ťažko hľadali. Som zvedavý, ako by sa film vyvíjal, keby si tá rozmaznaná slečinka po 20 min. + 10 dňovej známosti domov doviedla nezamestnaného Sammyho Davisa jr., ktorý by namiesto diplomu z prestížnej univerzity doniesol preplnený výpis z registra trestov. Vo filme nie je prakticky ani jedna postava zo života, počnúc tancujúcim nosičom steakov a končiac Spencerom Tracym. Pripomínal mi nejaký laboratórny pokus pri ktorom sa vezmú typové figúrky, navodí sa situácia a potom sa už iba sledujú interakcie medzi nimi. Medzi jednoznačné pozitíva radím herecké výkony. A to nielen dôstojnú derniéru Spencera Tracyho, ale aj rovnako citlivý prejav Katharine Hepburn. Sidney Poitier je sympaťák, takže hrať nemusí a Katharine Houghton by prospelo menej pátosu a prehrávania. Pre mňa má tento film v súčasnosti význam najmä v tom, že ukazuje, aké jednoduché je byť tolerantným liberálom v teoretickej rovine a ako sa to zmení po priamom dotyku s realitou. Lebo opatrnosť pri miešaní rás a kultúr vychádza z atavistickej potreby zachovania identity. Buďte si istí, že všetky vaše multi-kulti ideály zažijú otras, keď sa vo vašich dverách objaví vaša dcéra s Cigánom, moslimom alebo trebárs s Jamajčanom. A tiež proti nim nemusíte nič mať, ale ... (23.02.2015)

Pěkný oddechový romantický film se sympatickým černochem Sidney Poitierem, který zde vystavuje svoje silné charisma a dělí se o ně s diváky! Spencer Tracy nezůstává pozadu a dokazuje, jak vynikající herec byl. Nemusí nic říkat, stačí záběr na jeho tvář a přesně víte, že slova by pro danou scénu byla zbytečná, vše totiž řekne svým výrazem v obličeji! Jeho závěrečný monolog je vskutku proslov, jaký je hoden jeho filmové postavě. Snímek přináší krásný pohled do Ameriky 60. let, která ač se pomalu začíná tvářit jako země bez diskriminace a rasových předsudků, tak stále žije více zažitými stereotypy. Jaký je to šok, když si černoch chce vzít bělošku a běloška černocha? Jak se k tomu postaví rodiče obou zamilovaných? Odpověď najdete ve 108 minutách tohoto úžasně sympatického filmu. (26.07.2009)