Uf - oni jsou tady

Snímek Uf - oni jsou tady jsem nikdy neviděl ani v televizi, ani na základní škole, kdy jsme za 1 kč chodili po obědě do kina, kde se většinou promítaly tuzemské nebo sovětské snímky. Důvody pro tuto mezeru v mém UFO vzdělání budou dva - film byl natočen režisérem Otou Kovalem v roce 1988 a to jsem už chodil na střední školu a zřejmě právě kvůli roku natočení jaksi zapadl do zapomnění a nedávala jej ani československá televize. A vlastně bych se ani na něj normálně nepodíval, kdybych na něj náhodou neklikl na youtube a tak se trochu nedopatřením dětský příběh o nepravých mimozemšťanech rozběhl na obrazovce naší TV. Nejdříve nastalo takové to nezáživné seznamování se s postavami filmu, v němž na jedné straně stála trojice malých kluků - šestiletý Jirka a o starší kluci ze stejné ZŠ Luděk a Tomáš a na druhé dvojice žáků střední školy Macek a Kazda. Během montáže satelitní televize u jednoho z malých kluků se nový TV Sony sám přepnul na program, v němž trojice kluků sledovala přistání ufonů a jejich pohyb po Praze. Od té chvíle se kluci domnívali, že narazil na stopy po návštěvě z vesmíru, přičemž mimozemšťané měli mít vždy holé hlavy. Náhodou se zrovna Macek musel ostříhat dohola a když trojice mladíků tohoto výrostka nachytala při krádeži s jeho kamarádem Kazdou, považovala je také za návštěvu z vesmíru, což si duo zlodějíčků brzy uvědomilo a začalo kluky využívat k dostavbě rodinného domu. Do něj se měl nastěhovat rozvedený Mackův otec v podání Rudolfa Hrušínského mladšího a svůj stávající byt měl synovi uvolnit. Tímto omylem a chytrostí mladých zlodějíčků jsme pak strávili celý film, jehož děj byl často rozháraný, nezáživný a dokonce nelogický. Film mne fakt vůbec nebavil a skoro celých 89 minut jsem se nudil. Nepomohlo ani slušné herecké obsazení, protože mimo tragicky zahraných dětských rolí se v tomto podprůměrném filmovém počinu objevil třeba Jan Teplý jako Tomášův otec, Jan Přeučil jako zloděj, Gabriela Vránová jako Luďkova matka a oční lékařka či Jan Vlasák jako Luďkův otec. Role to byly však spíše epizodní a děti hráli fakt špatně. Režisér Ota Koval tak vytvořil nepříliš zábavnou, ba nedbale domýšlenou podívanou dávno zanesenou prachem zapomnění. Sum sumárum, československý snímek Uf - oni jsou tady ode mne získal jen jednu ufonskou hvězdu *. (23.07.2019)

Ale jo, asi chápu snahu udělat z toho hezký dětský film. Každý jsme si tehdy na něco hráli, něčemu věřili. tak proč by parta kluků ze Strahova nemohla věřit na ufouny? Bohužel to osmdesátkové zpracování bylo takové nemastné a neslané. A ty pokusy o poetično prostřednictvím té retro babičky s retro dědečkem a retro vnučkou, co se občas ve filmu mihnou... Zkrátka to moc nedrželo pohromadě. Ke všemu tohle je asi film, který ač český má nejvíce předabovaných herců. Při prvním pohledu na fešnou maminku jednoho z kluků, byť v osmdesátkovém outfitu jsem zbystřil. Safra odkud já tuhle krásku znám? A ona je to Jaroslava Schallerová, která v roce 1988 byla ve filmu už raritou, protože branži opustila. Takže v tomhle film docela zaujal.   Velmi mne překvapila ta školní učebna narvaná počítači. To bych tedy chtěl tehdy vidět takovou školu. V naší jeden byl. Didaktik - M. A to bylo vše :-)!  První pořádnou mašinu přinesl až táta z práce někdy v roce 1992. Notebook Halikan 386... A to bylo skutečně něco jak z vesmíru, když jsem se s tím někde ukázal! :-). Ota Koval rozhodně uměl točit lepší kousky, na kTaovou kaňku do pohádky se klidně podívám i dnes. Dávám tedy jen za  1 papírovou pozorovací bednu. * (27.10.2023)

Já se docela pobavil. Z nápadu se sice dalo vytěžit o dost více, mnohé motivy jsem ani jako dospělý (nebo možná proto) nedokázal pochytit, ale ani tak není o vtipné momenty nouze. Film má navíc onu magickou lehkost klasických českých filmů pro děti a mládež ze 70. a 80. let. Zaujal především Tomáš, který si neoblomě došel za staršími výrostky, ať laskavě navalí prachy :-) (09.03.2023)

Klukovská fantazie v tomto naivně dětském filmu nezná mezí. Kluci v každým vidí ufon. Kdo nemá vlasy, je prostě mimozemšťan. Přitom jsou to obyčejní zloději... To je jediné, co je na tomto filmu sci-fi. Maximálně za sci-fi by se dala považovat ta počítačová učebna, která na rok 1988 byla až moderní. Podle mě o takových deset let předběhla čas. [480. hodnocení, 37. komentář, 30%, 786. nejhorší film] (09.12.2020)

Přes slibný námět film pohořel na vlastní realizaci. Dále pak na hereckých výkonech. To že v těchto filmech z osmdesátých let člověk najde amatérské ztvárnění vlastního natáčení, jsem si zvykl a neberu tuto skutečnost jako bernou minci hodnocení. Tedy aspoň u dětských filmů. Ale když se k tomu přidá kulhající příběh a naivní situace či směšně natočené scény, snímek v mých očích prohrává. Dětské scény jsou ve filmu nejsilnější. Scény s dospívajícími chlapci jsou většinou slabé až směšné. Herecké výkony rodičů nejmladší postavy, pak už lze hodnotit jen jako prkené a velmi amatérské. Celkové pojetí příběhu s přibývajícími minutami více a více nudí až mě při závěrečných titulcích zůstala na jazyku jen nepříjemná pachuť. (09.01.2010)